Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 253/2021-69

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 72 146 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 40 000 Kč od 20. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá, co do částky ve výši 12 645 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 52 645 Kč od 30. 10. 2019 do 19. 8. 2021, zákonným úrokem z prodlení z částky 12 645 Kč od 20. 8. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 102,31 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 10. 2019 do zaplacení a co do částky 19 501 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 40 000 Kč od 20. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá, co do částky ve výši 12 645 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 52 645 Kč od 30. 10. 2019 do 19. 8. 2021, zákonným úrokem z prodlení z částky 12 645 Kč od 20. 8. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 102,31 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 10. 2019 do zaplacení a co do částky 19 501 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 8. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky a) 52 645 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 52 645 Kč ve výši 10 % ročně od 30. 12. 2020 do 11. 1. 2021 ve výši 162,79 Kč, b) částky ve výši 19 501 Kč a c) úroku ve výši 102,31 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 10. 2019 do zaplacení (maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částku 114 249 Kč). Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou dne 25. 7. 2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě převzala žalovaná finanční hotovost 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši efektivní úrokové sazby 166,92 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách po 4 521 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (příjmení a anonymizováno), jakož i z jiných zdrojů. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, když neuhradila žádnou splátku úvěru. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátky úvěru a dále právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 2 x 200 Kč. V bodě 6.5 smlouvy bylo ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru denně. Žalobkyně tak uplatňuje novou jistinu úvěru ve výši 50 084 Kč (zahrnující dlužnou jistinu 40 000 Kč a přirostlý úrok ve výši 10 084,14), smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč, náklady na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za období od 30. 12. 2020 do dne vyhotovení žaloby ve výši 19 501 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální roční úrokové sazby 102,31 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 10. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen ) za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozhodnutí. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s  , a to ke dni 14. 10. 2021. Současně se žalobou bylo žalované doručeno i předvolání k prvnímu jednání, které se konalo dne 1. 11. 2021. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, a proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle

3. Žalobkyně prokázala, že dne 25. 7. 2019 poskytla žalované částku 40 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru na č.l. 33 spisu), a to na základě návrhu smlouvy o úvěru podepsaného žalovanou dne 25. 7. 2019 (viz č.l. 16 až 19 spisu), který byl schválen žalobkyní dne 26. 7. 2019 (viz oznámení o schválení úvěru č.l. 8, dodejka č.l. 24 + splátkový kalendář č.l. 9 spisu).

4. Žalobkyně neprokázala, že by důsledně zjišťovala úvěruschopnost žalované, zejména že by zjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, zda má tato dluhy, zda je řádně splácí, a jaká je majetková situace žalované. Žalobkyně doložila potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu žalované (č.l. 36 spisu), ze kterého vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za poslední tři měsíce činil 18 571 Kč. To je však jediný doklad, který si žalobkyně opatřila (resp. doložila soudu). Z y nazvané Hodnocení klienta (č.l. 37 až 38 spisu) vyplývá, že žalobkyně vycházela z příjmů žalované ve výši 18 500 Kč a z výdajů žalované ve výši 4 910 Kč, přičemž za výdaj považovala životní minimum 3 410 Kč, náklady na bydlení ve výši 1 400 Kč a ostatní náklady ve výši 100 Kč. V doplňujících údajích je uvedeno, že žalovaná je svobodná, jako forma bydlení je uvedeno bydlení vlastní (nikoliv např. u rodičů). Vzhledem k tomu se zdají těžko uvěřitelné náklady na bydlení ve výši 1 400 Kč. V hodnocení klienta nejsou uvedeny žádné dluhy či úvěry, ačkoliv soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaná měla v době podpisu návrhu úvěrové smlouvy již úvěr u společnosti právnická osoba ve výši cca 40 000 Kč. Žalobkyně nedoložila, že by provedla lustraci žalované v rejstřících dlužníků. Soud poučil žalobkyni dle o tom, že je povinna prokázat, jakým způsobem zjišťovala a ověřovala výdaje žalované a zda provedla lustraci žalované v registrech dlužníků. Žalobkyně však přes poučení, kterého se jí dostalo, nenavrhla žádné důkazy.

5. Předžalobní výzva ze dne 4. 8. 2021 (viz č.l. 27 spisu) byla žalované odeslána doporučeně téhož dne (viz podací arch č.l. 30 spisu), dostala se tedy do právní sféry žalované. Pokud jde o další výzvy, ve spisu se nenachází doklad o tom, zda a kdy byly žalované odeslány.

6. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

8. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala důsledně schopnost žalované úvěr splácet, když si ověřila pouze příjmy žalované, žádným způsobem však nezkoumala výdaje žalované a její stávající závazky. Přesto žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, ačkoliv má v tomto ohledu břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že žalovaná neuhradila žádnou splátku úvěru.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle , (dále jen o. z.) o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

14. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

15. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Soud má tedy v dané věci za to, že žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, neboť zjistila pouze výši příjmů žalované, žádným způsobem však nezkoumala, ani neověřovala výdaje žalovaného, jeho stávající závazky, zda tyto závazky splácí, apod. Z toho důvodu je smlouva o úvěru ze dne 25. 7. 2019 absolutně neplatná.

16. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 40 000 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat dle § 2991 odst. 1 o. z. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud neuhradila ničeho, a proto soud uložil žalované, aby uhradila žalobkyni částku 40 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky či smluvní pokuty. Soudu proto nezbylo, než žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítnout.

17. Žalobkyně má nárok na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě o úvěru. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v předžaobní výzvě byla žalované odeslána doporučeně dne 4. 8. 2021 a dostala se tak do dispozice žalované. Žalovaná byla povinna dlužnou částku uhradit do 15 dnů od odeslání oznámení (tj. do 19. 8. 2021). Pokud tak neučinila, ocitla se počínaje dnem 20. 8. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 8,5 % ročně.

18. Žalovaná byla ve sporu z větší části úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.