Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 214/2021-21

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 9 713 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 603 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení z této částky ve výši 83,58 Kč za dobu od 10.11. 2020 do 14. 1. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 603 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 110 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 70,11 Kč za dobu od 10.11. 2020 do 14. 1. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 110 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 229 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 603 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení z této částky ve výši 83,58 Kč za dobu od 10.11. 2020 do 14. 1. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 603 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 110 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 70,11 Kč za dobu od 10.11. 2020 do 14. 1. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 110 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 229 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9 713 Kč spolu s příslušenstvím, jak toto bylo specifikováno v žalobě, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní (dále i jen banka) dne 27.8.2019 prostřednictvím internetových stránek banky www.kamali.cz, kdy žalovaný vyplnil požadované údaje, po jejich vyplnění proběhl automatizovaný schvalovací proces a žalovaný obdržel podpisový SMS kód. Po ověření identity žalovaného tento zaplatil částku 1 Kč na bankovní účet žalobkyně a po ověření shody majitele účtu se jménem žadatele byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč na jeho účet, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku ve výši 264 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí.. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěryschopnost žalovaného prostřednictvím registrů NRKI a BRKI,SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobila žalovaného důslednému credit scoringu, posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Strany si dále sjednaly řadu poplatků dle sazebníku žalobkyně. Žalovaný však řádně dluh nevrátil, celkem zaplatil žalobkyni 27.9.2019 a 29.10.2019 2krát po 1 Kč pro aktivaci prodloužení splatnosti a dne 20.12.2019 částku 1192 Kč a dne 12.2.2020 částku 1203 Kč jako poplatky za prodloužení splatnosti. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 7 590 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 245 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 392 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 228 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 24.6. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 12.7. 2021 náhradním doručením – uložením u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: V rámci dohody, uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi žalobkyní jako bankou a žalovaným, dnem 27.8.2019, banka poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. bankovní účet částku 8000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku bance vrátit a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatky. sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, dále jej podrobila důslednému credit scoringu, kdy posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Žalovaný však bance ve stanovené lhůtě uhradil toliko 2 397 Kč, které představovaly poplatky. V souvislosti s upomínáním žalovaného žalobkyně naúčtovala žalovanému další poplatky, dlužná částka sestává z jistiny ve výši 7 590 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 245 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 392 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 228 Kč. Dle předžalobní upomínky s datem 6.11.2020 měl žalovaný žalovanou částku vrátit žalobkyni ve lhůtě do 30 dnů od sepisu výzvy

5. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle 991 odst. 2 , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po právní stránce soud posoudil danou věc a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní částku ve výši 8 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy . V daném konkrétním případě však žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána pouze na základě informací, které žalobkyně čerpala z registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, dále měla vycházet z jeho příjmových a výdajových poměrů, aniž by vůbec tvrdila, zda tyto měla jakkoli prověřeny, žádné takové doklady nepředložila. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval ve výše uvedeném rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. V daném případě však žalobkyně tvrdila, že vycházela toliko z ničím nepodložených informací žalovaného, které považovala za dostačující. Soud má tedy za to, že již díky tomu žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí, když si neověřila reálnou schopnost splácet úvěr ze strany žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (blíže srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č.j. -50). Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu zde přitom nebyly předpoklady.

11. Žalobkyně přitom v řízení prokázala, že žalovanému poskytla celkem částku 8 000 Kč, žalovaný ji doposud zaplatil toliko 2 397 Kč, proto soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni uhradil na jí žalobkyní poskytnuté plnění bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) právě částku 5 603 Kč, a spolu s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 10.11.2020 (tj. od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy, kdy 30 dní od odeslání bylo žalovanému poskytnuto k úhradě celé dlužné částky) do 14. 1. 2021 v kapitalizované výši 83,58 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 603 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, přičemž tato zákonná výše odpovídá 970 , , ve spojení s  výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, a činí právě 8,25 %. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.

12. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 5 603 Kč a tato částka a tedy úspěch žalobkyně pak představuje 57,7%. Naopak neúspěch žalobkyně představuje 42,3 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 15,4% a žalobkyni proto ve smyslu vzniklo právo na náhradu 15,4 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. Při 100 % úspěchu celkové náklady jsou přitom představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a jednak částkou 1 089 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 600 Kč jako odměnou dle bodu 1 vyhl. č. za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí, sepisu kvalifikované předžalobní výzvy a sepisu žaloby ve smyslu , d) vyhl.č. po 200 Kč, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle vyhl. č. , to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, který v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15,4 % z částky 1 489 Kč, tj. částku 229 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. věta před středníkem , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.