Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

117 C 17/2021-84

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Librovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení

se sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované

o zaplacení 35 496,82 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Co do částky 3 343,22 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 343,22 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 20. 1. 2021 do zaplacení, co do částky 582,18 Kč a co do úroku ve výši 60,89 % p.a. z částky 22 162,42 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení, se řízení zastavuje.

II. Návrh, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 380,78 Kč s úrokem z prodlení z částky 27 380,78 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 20. 1. 2021 do zaplacení, částku 4 190,64 Kč a úrok ve výši 35 % p.a. z částky 22 162,42 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 113 299 Kč, se žalobní návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Co do částky 3 343,22 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 343,22 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 20. 1. 2021 do zaplacení, co do částky 582,18 Kč a co do úroku ve výši 60,89 % p.a. z částky 22 162,42 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení, se řízení zastavuje.</b> <b>II. Návrh, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 380,78 Kč s úrokem z prodlení z částky 27 380,78 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 20. 1. 2021 do zaplacení, částku 4 190,64 Kč a úrok ve výši 35 % p.a. z částky 22 162,42 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 113 299 Kč, se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 35 496,82 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastnice uzavřely smlouvu o úvěru číslo dne 9. 4. 2019. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 151,57 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2019. Pokud žalobkyně ve smlouvě uvedla úrok 151,57 %, pak je to roční efektivní úroková míra a nyní požaduje úrok 95,89 % dle znaleckého posouzení – jde v podstatě jen o jiný matematický výpočet. Žalobkyně provedla tzv. scoring klienta (prověřila údaje poskytnuté žalovanou, doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, ověřila úvěrovou historii žalované v databázích příjmení a NRKI) a rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni uhradila 18 splátek, poslední dne 10. 12. 2020, po 1 967 Kč, tj. celkem částku 35 406 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč dle podmínek uzavřené smlouvy (tj. žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů – v prodlení se ocitla žalovaná u splátek číslo). V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 1 800 Kč (tj. žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů a v prodlení se ocitla žalovaná u splátek číslo). V důsledku těchto prodlení žalované následně došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy (tj. pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky číslo k datu 18. 1. 2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 27 427,34 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně požadovala i uhrazení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se domáhala v souladu se smlouvou (bod 6.5) i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 20. 1. 2021, neboť ani po zesplatnění nedošlo k zaplacení dlužné částky úvěru.

Ke dni podání žaloby činila pohledávka žalobkyně:

- 27 427,34 Kč jistina úvěru - odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 22 162,42 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 264,92 Kč s příslušenstvím

- 1 497 Kč - smluvní pokuta

- 1 800 Kč - náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované

- 4 772,82 Kč - smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 27 427,34 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 20. 1. 2021 do 12. 7. 2021

- úrok ve výši 95,89 % p.a. z částky 22 162,42 Kč ode dne 20. 1. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná, ačkoli byla k jednání nařízenému na den 22. 9. 2021 řádně předvolána (předvolání k jednání spolu se žalobou považoval soud žalované za doručené dnem 13. 8. 2021, ve smyslu , 4 ), se k tomuto bez předchozí důvodné a včasné omluvy nedostavila. Soud tak postupoval dle a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované.

3. Podáním ze dne 4. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobní návrh zpět co do částky 3 343,22 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 343,22 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 20. 1. 2021 do zaplacení, co do částky 582,18 Kč a co do úroku ve výši 60,89 % p.a. z částky 22 162,42 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení. Soud proto řízení ohledně těchto částek dle , 2 zastavil.

4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Z předsmluvního formuláře ze dne 9. 4. 2019, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 9. 4. 2019, oznámením o schválení úvěru ze dne 11. 4. 2019, splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 24 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 1 967 Kč měsíčně a celkem bude vráceno žalobkyni 94 416 Kč. Byla sjednána úroková sazba 151,57 % p.a., byla sjednána náhrada nákladů v případě opožděných plateb – dle čl. 6 smlouvy v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dále vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, kdy se ocitne klient v prodlení s úhradou o délce 15 dnů a to částku 200 Kč. Jestliže se ocitne klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky ke zesplatnění úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou.

Dle interního účetního dokladu byl úvěr čerpán dne 10. 4. 2019.

8. Dopisy ze dne 16. 11. 2020, 15. 12. 2020 a 14. 1. 2021 byla žalovaná opakovaně vyzvána k zaplacení dlužných splátek (číslo – 21), upozorněna na vznik nároku žalobkyně na úhradu vynaložených nákladů a smluvních pokut a na možnost zesplatnění celého úvěru.

Oznámením ze dne 18. 1. 2021 doručovaným žalované z důvodu prodlení splátek úvěru o délce 65 dnů, oznámila žalobkyně zesplatnění všech závazků vyplývající z úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky 30 724 Kč, která se skládala ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru 22 162,42 Kč, úroku za poskytnutí úvěru do zesplatnění úvěru ve výši 5 264,92 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 800 Kč.

9. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek Mgr. jméno příjmení, Ph.D., příjmení bylo zjištěno, že tento znalce k žádosti žalobkyně vysvětlil pojem nominální úrokové míry a efektivní úrokové míry a provedl porovnání výše těchto sazeb v podrobné tabulce. Uvedl, že pokud je uvedena ve smlouvě efektivní úroková sazba, lze dopočítat úrokovou sazbu nominální. Bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.

10. Zy nazvané hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované. Tato uvedla pravidelný čistý měsíční příjem 11 880 Kč s tím, že je na rodičovské dovolené, pečuje o dvě děti (bez partnera). Měsíční výdaje byly konstatovány takto: 1 400 Kč bydlení u rodičů (nájem a inkaso), 3 410 Kč životní minimum na žalovanou a 3 500 Kč na děti. Žádnéy, kterými by byly příjmy a výdaje ověřeny konstatovány nebyly.

V registru příjmení nebyl k osobě žalované nalezen žádný záznam, CBS skóre klienta – žalované činilo 239 bodů, tj. kategorie I, ve které je vyšší riziko (úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).

Výpisem z účtu č. bankovní účet a přehledem vyplacených dávek bylo prokázáno, že úřadem práce byl žalované vyplácen rodičovský příspěvek, a to 11 886 Kč v únoru 2019 a 13 486 Kč v březnu 2019; zůstatek na účtu činil v únoru 2019 částku 240,58 Kč.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobnímu návrhu nelze vyhovět. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastnicemi došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

12. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. V právní praxi nebylo pochyb o tom, že důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. V mnoha rozhodnutích finančního arbitra bylo opakovaně konstatováno, že tento výklad je z hlediska ochrany spotřebitele nutný a nasvědčuje mu i legislativní vývoj ochrany spotřebitele a samotné právní úpravy spotřebitelských úvěrů a jejich zprostředkování (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 číslo, ze dne 23.7.2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 číslo, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU číslo – 20 aj.). Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v  a by (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.

Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

Soud má tak za to, že rovněž v případě ustanovení a 87 by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

13. Žalobkyně ověřila pouze příjmy žalované. Tvrzené výdaje na bydlení nebyly nikterak dokládány a stejně tak pouhé konstatování životního minima pro žalovanou a dvě děti ve výši celkem 6 910 Kč je pro ověření výdajů zcela nedostatečné, navíc za situace, kdy zůstatek na účtu žalované činil 240,58 Kč a předpokládané splátky úvěru 1 967 Kč. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (pr. předchůdkyni žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 číslo, ze dne 23. 7. 2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 číslo, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU číslo – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např.. pod sp.zn. ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp.zn. . Žádné výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezil na vrácení jistiny. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalované byla poskytnuta částka 24 000 Kč, uhradila 35 406 Kč a tudíž k doplacení nezůstalo ničeho. Proto soud žalobní návrh v celém rozsahu zamítl (výrok II).

14. O nákladech řízení rozhodl soud dle , když úspěšné žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.