Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 249/2021-82

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 129 589 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 745 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 745 Kč za dobu od 28. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 68 844 Kč, úroku v kapitalizované výši 4 563,02 Kč a dále s úroku ve výši 19,12 % ročně z částky 87 668 Kč za dobu od 17. 7. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 655,95 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 87 668 Kč za dobu od 17. 7. 2020 do 27. 7. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 923 Kč za dobu od 28. 7. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 60 745 Kč za dobu od 28. 7. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 745 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 745 Kč za dobu od 28. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 68 844 Kč, úroku v kapitalizované výši 4 563,02 Kč a dále s úroku ve výši 19,12 % ročně z částky 87 668 Kč za dobu od 17. 7. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 655,95 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 87 668 Kč za dobu od 17. 7. 2020 do 27. 7. 2020, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 923 Kč za dobu od 28. 7. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 60 745 Kč za dobu od 28. 7. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále jen právní předchůdce) a žalovanou. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze 39 255 Kč. Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 87 668 Kč, úhrady za služby ve výši 41 921 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 563,02 Kč, 19,12 % z nesplacené jistiny 87 668 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 655,95 Kč a 10% p.a. úrok z prodlení z jistiny 87 668 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o oznámení právního předchůdce o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Podáním doručeným soudu dne datum v 18:07 hodin požádala o odročení jednání z důvodu její nemoci respiračního charakteru. Soud přesto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, neboť onemocnění, které uvedla v žádosti o odročení jednání, nebylo takového rázu, aby jí skutečně bránilo v účasti na jednání. Zdravotní potíže současně nikterak nedoložila a žádost o odročení jednání soudu zaslala až večer před jednáním. Nadto se ve věci nikterak nevyjádřila, ač k tomu byla soudem usnesením č. j. -39 ze dne 5. 8. 2021 vyzvána, přičemž jí v tom zjevně nic nebránilo. Žalovaná tak nevznesla žádná relevantní tvrzení proti nároku uplatněnému žalobou, přičemž její osobní účast u jednání soudu s ohledem na absenci relevantních tvrzení ve věci z její strany a s ohledem na fakt, že její účastnický výslech nebyl navrhován, nebyla nutná. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti ( ).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 74 984 Kč a s poplatkem ve výši 12 000 Kč (celkem tedy částku 186 984 Kč) splatit v 24 měsíčních splátkách ve výši 7 791 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo). Dne datum byla částka ve výši 100 000 Kč převedena na účet žalované (sdělení právnická osoba ze dne datum). Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 39 255 Kč právnická osoba pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně tvrdila, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovanou zaznamenaných v kartě zákazníka, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaná předložila.

5. V kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaná je svobodná, má jedno nezaopatřené dítě a v kolonce typ bydlení je uvedeno vlastník. Pracuje jako OSVČ s měsíčním příjmem 35 000 Kč. Výdaje žalované byly uvedeny částkou 20 186 Kč měsíčně, a to 3 410 Kč osobní výdaje, 2 000 Kč vyživovací povinnost, 4 000 Kč výdaje na bydlení a 1 000 Kč ostatní výdaje (doprava, tel., apod.).

6. Žalobkyně předložila přiznání žalované k dani z příjmu za rok 2016 a za rok 2017 a faktury, jimiž za pět měsíců (srpen až prosinec 2017) žalovaná vyúčtovala odměnu za zpracování účetnictví a za zprostředkování hypotečního úvěru pro klienty v celkové výši 76 408 Kč. V centrální evidenci exekucí pak právní předchůdce žalobkyně ověřila, že žalovaná zde k datum nebyla vedena.

7. Žalobkyně poukazovala na to, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), podle kterého neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy ( tohoto zákona).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze smlouvy o spotřebiteslkém úvěru číslo postoupila společnost právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne datum. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

14. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

15. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

16. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s  z. č. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

17. S ohledem na tyto judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

18. V dané věci právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalované vyžádala informace a doklady týkající se pouze jejích příjmů, nicméně výdaje žalované neprověřoval vůbec, stejně jako skutečnou míru jejího zadlužení. Žalobkyně nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jak konkrétně její právní předchůdce prověřil při posuzování úvěruschopnosti žalované tvrzené výdaje žalované a zda má dluhy a jak zjištěné informace vyhodnotila. Úvěrující se spokojil se s tím, že žalovaná žádné splátky svých dluhů neuvedla. Nadto z výpisu z účtu žalované vyžádaného soudem za období tří měsíců před poskytnutím úvěru vyplývá, že žalovaná ke dni poskytnutí úvěru neměla žádný disponibilní zůstatek. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39). Právní předchůdce žalobkyně byl povinen údaje uváděné žalovanou pečlivě prověřit. Nebylo nikterak doloženo, že by právní předchůdce žalobkyně učinil dotazy na evidenci žalované v registrech dlužníků apod. Pouhé uvedení údajů do formuláře k hodnocení klienta bez ověření, zda tyto údaje odpovídají skutečnosti, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku odpovídajících podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

19. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření příjmů a výdajů implikuje účelovost ze strany poskytovatele úvěru - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

20. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 60 745 Kč (100 000 Kč – 39 255 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 60 745 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla k úhradě dlužné jistiny vyzvána oznámením o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne datum, které bylo předáno k poštovní přepravě dne datum a podle § 573 o. z. bylo žalované doručeno třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 16. 7. 2020. V tomto oznámení žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení dopisu (tj. do 27. 7. 2020). Žalovaná na výzvu nijak nereagovala, ode dne následujícího se tedy ocitla v prodlení a žalobkyni vzniká od 28. 7. 2020 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané (tj. 8,25 %). Soud proto žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z přiznané částky za dobu od 28. 7. 2020 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení též zamítl.

22. Ve věci měla převažující úspěch žalovaná, které by tak podle náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.