Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 341/2021-61
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D.
sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 81 748,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
a) částku 22 000 Kč;
b) zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč od 24. 7. 2018 do zaplacení;
c) částku 12 975 Kč;
d) zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 975 Kč od 15. 7. 2018 do zaplacení;
a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení
a) částky 21 201 Kč;
b) zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 512,23 Kč od 24. 7. 2018 do zaplacení
c) kapitalizovaného úroku ve výši 4 741,27 Kč;
d) úroku ve výši 29 % ročně z částky 26 512,23 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení;
e) částky 25 572,80 Kč;
f) zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 223,41 Kč od 15. 7. 2018 do zaplacení;
g) kapitalizovaného úroku ve výši 3 451,24 Kč;
h) úroku ve výši 29 % ročně z částky 22 198,41 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení;
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 22 000 Kč; b) zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč od 24. 7. 2018 do zaplacení; c) částku 12 975 Kč; d) zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 975 Kč od 15. 7. 2018 do zaplacení; a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 21 201 Kč; b) zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 512,23 Kč od 24. 7. 2018 do zaplacení c) kapitalizovaného úroku ve výši 4 741,27 Kč; d) úroku ve výši 29 % ročně z částky 26 512,23 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení; e) částky 25 572,80 Kč; f) zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 223,41 Kč od 15. 7. 2018 do zaplacení; g) kapitalizovaného úroku ve výši 3 451,24 Kč; h) úroku ve výši 29 % ročně z částky 22 198,41 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení; zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 81 748,80 Kč z titulu smluv o zápůjčce, které byly sjednány mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako klientem. Dle smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 18. 4. 2018 se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky spolu s pevným úrokem ve výši 5 545 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 908 Kč a odměnou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 748 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 871 Kč. Žalovaná však řádně neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaná uhradila částku ve výši 9 000 Kč. Dále dle smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 11. 1. 2018 se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s pevným úrokem ve výši 8 577 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 8 970 Kč a odměnou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 10 532 Kč splatit v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč. Žalovaná však řádně neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaná uhradila částku ve výši 22 025 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z provedených důkazů soud ve věci zjistil následující skutkový stav:
4. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, se dne 18. 4. 2018 zavázal žalované přenechat peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 5 545 Kč, odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 908 Kč a odměnou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 748 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 871 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 18. 4. 2018).
5. Při hodnocení žalované jako klienta, právní předchůdce žalobkyně vycházel z toho, že žalovaná je zaměstnána jako montážní dělník ve společnosti právnická osoba, má pravidelný čistý příjem 16 444 Kč a další čisté příjmy domácnosti 19 000 Kč; výdaje žalované činí 8 000 Kč, z čehož částka 3 000 Kč připadá na externí splátky zápůjček, částka 3 500 Kč na interní splátky a částka 1 500 Kč jsou odhadované měsíční výdaje. Žalovaná s těmito údaji souhlasila, když se pod ně podepsala (zjištěno z formuláře karty zákazníka ze dne 18. 4. 2018).
6. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, se dne 11. 1. 2018 zavázal žalované přenechat peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 8 577 Kč, odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 8 970 Kč a odměnou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 10 532 Kč vrátit v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 11. 1. 2018).
7. Při hodnocení žalované jako klienta, právní předchůdce žalobkyně vycházel z toho, že žalovaná je zaměstnána jako operátor výroby ve společnosti právnická osoba, má pravidelný čistý příjem 16 679 Kč a další čisté příjmy 16 000 Kč; výdaje žalované činí 9 600 Kč a jsou tvořeny splátkami externích zápůjček ve výši 5 600 Kč a odhadovanými měsíčními výdaji ve výši 4 000 Kč. Žalovaná s těmito údaji souhlasila, když se pod ně podepsala (zjištěno z formuláře karty zákazníka ze dne 11. 1. 2018).
8. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna právnická osoba prostřednictvím přípisu ze dne 20. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020).
9. Žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k plnění dlužné částky v celkové výši 115 870,19 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 28. 1. 2021).
10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
11. Právní předchůdce žalobkyně se dne 18. 4. 2018 zavázal žalované přenechat 31 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a odměnami 21 201 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 871 Kč. Žalovaná celkem na pohledávku uhradila 9 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně při hodnocení úvěryschopnosti žalované vyšel z toho, že žalovaná má celkové příjmy 35 444 Kč; výdaje žalované činí celkem 8 000 Kč.
12. Právní předchůdce žalobkyně se dne 11. 1. 2018 zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a odměnami 28 079 Kč vrátit v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč. Žalovaná celkem uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku 22 025 Kč. Právní předchůdce žalobkyně při hodnocení úvěryschopnosti žalované vyšel z toho, že žalovaná má celkový příjem 32 679 Kč a výdaje žalované činí 9 600 Kč.
13. Právní předchůdce žalobkyně smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost oznámil.
14. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzývána dopisem zástupce žalobkyně. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.
15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smluv o úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
19. Podle § 420 odst. 1 OZ kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
20. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem došlo k uzavření smluv o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peněžní prostředky v celkové výši 66 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem, poplatkem za zpracování a poplatkem za administrativní činnost. Právní předchůdce žalobkyně v uvedeném vztahu vystupoval ve smyslu § 420 odst. 1 OZ jako podnikatel a žalovaná ve smyslu § 419 OZ jako spotřebitel.
21. Dále se soud zabýval otázkou platnosti smluv o zápůjčce a to s ohledem na splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované.
22. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.
27. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“
28. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.
29. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti a řádně posoudil úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.
30. Právní předchůdce žalobkyně byl § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
31. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).“
32. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.
33. Právní předchůdce žalobkyně při posouzení úvěryschopnosti žalované vyšel pouze ze skutečností uvedených žalovanou v zákaznické kartě.
34. Co se týče částky výdajů žalované, tak žalobkyně i přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) nedotvrdila a neprokázala, že tyto výdaje skutečně spočívaly v uvedených částkách.
35. Soud tedy nemá za prokázané, že právním předchůdcem žalobkyně uvedené výdaje žalované byly jejími skutečnými výdaji, tedy soud nemá ani za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně reálně přistoupil ke zjišťování a ověřování výdajů žalované, neboť kdyby svoji povinnost splnil, musel by být schopen prokázat, z čeho konkrétně vycházel, což se však nestalo. Právní předchůdce žalobkyně se při posuzování výdajů žalované omezil pouze na paušální uvedení částek bez jakéhokoliv ověření. Výdaje, ze kterých právní předchůdce vyšel při ověřování úvěruschopnosti, jsou pak dle názoru soudu nepravděpodobně nízké a to s ohledem na již existující zatížení žalované v podobě dalších úvěrů.
36. Dle výše uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupil toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzoval, a proto soud shledal předmětné smlouvy o zápůjčce dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatné.
37. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
38. Podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
39. Jelikož soud shledal smlouvu o zápůjčce číslo ze dne 18. 4. 2018 za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaná povinna žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat oč se obohatila a to konkrétně částku 22 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 31 000 Kč, kterou od právního předchůdce žalobkyně obdržela, a částkou 9 000 Kč, kterou již uhradila. Soud tedy shledal žalobu za důvodnou pouze co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 22 000 Kč; jelikož je žalovaná se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (výrok I.).
40. Ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce číslo ze dne 11. 1. 2018, jež byla také shledána soudem neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ plněním z právního důvodu, který odpadl, žalovaná je tak povinna žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat, oč se obohatila, a to konkrétně částku 12 975 Kč, představující rozdíl mezi částkou 35 000 Kč, kterou od právního předchůdce žalobkyně obdržela, a částkou 22 025 Kč, kterou již uhradila. Soud tedy i v tomto případě shledal žalobu za důvodnou pouze co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 12 975 Kč; jelikož je žalovaná se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (výrok I.).
41. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
42. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem.
43. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, avšak v souvislosti se soudním řízením jí žádné náklady nevznikly; soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.