Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 174/2021-105
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 73 477,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 355 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 355 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 122,06 Kč, úroku v kapitalizované výši 7 973,63 Kč a dále s úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 70 205,91 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 122,06 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 727 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 355 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 355 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 122,06 Kč, úroku v kapitalizované výši 7 973,63 Kč a dále s úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 70 205,91 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 122,06 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 727 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 73 477,06 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 7 973,63 Kč a dále s úrokem ve výši 22,68 % ročně z částky 70 205,91 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 73 477,06 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právnická osoba anonymizována dvě slova (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) žalovanému na základě žádosti ze dne datum poskytla žalovanému revolvingový úvěr číslo s úvěrovým rámcem do výše 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč vždy k 17. dni v měsíci. Protože se dostal s úhradou splátek do prodlení, právní předchůdce žalobkyně s účinností ke dni 31. 12. 2020 od smlouvy o úvěru odstoupil. K uvedenému datu žalovaný prostřednictvím kreditní karty vyčerpal celkem částku 194 050 Kč a uhradil 144 695 Kč. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 70 205,91 Kč, pojistné ve výši 1 407,65 Kč, poplatky ve výši 700 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 163,50 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovanému byl na základě žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“) ze dne datum poskytnut právnická osoba anonymizována dvě slova úvěrový rámec ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci. Žalovaný si sjednal soubor pojištění anonymizováno za měsíční úhradu ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Pro případ prodlení s úhradou splatné splátky byla ve smlouvě sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení ve výši 100 Kč (smlouva o úvěru). Nedílnou součástí žádosti/smlouvy byly produktové podmínky pro revolvingové úvěry účinné od 1. 11. 2017 (dále také jako„ PP“), podle nichž byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit, dostane-li se žalovaný do prodlení se splacením více než dvou po sobě následujících splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce s tím, že odstoupení od smlouvy nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k poštovní přepravě. (článek 3.-2 PP) (produktové podmínky).
4. Žalovaný vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 194 050 Kč a uhradil částku 144 695 Kč (výpis z úvěrového účtu, výpis z bankovního účtu žalobkyně, a výpis z interní účetní evidence). Protože žalovaný řádně a včas neplatil splátky úvěru za měsíce červen 2020 až listopad 2020 (výpis z úvěrového účtu), žalobkyně v souladu s jejím smluvním oprávněním dopisem ze dne 25. 11. 2020 od úvěrové smlouvy odstoupila s tím, že ke dni 31. 12. 2020 se úvěr v celkové výši 81 451 Kč stane splatným v celém rozsahu. Odstoupení od smlouvy bylo odesláno žalovanému na adresu dle smlouvy (odstoupení od úvěrové smlouvy).
5. Společnost anonymizována čtyři slova pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).
6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalovaného dle údajů získaných od žalovaného o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v předložené žádosti/smlouvě o revolvingovém úvěru vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný od 06/2007 u společnosti právnická osoba a jeho pravidelný měsíční příjem činí 30 000 Kč. Výdaje žalovaného byly v žádosti o úvěr uvedeny částkou 10 000 Kč, a to 5 000 Kč náklady na bydlení a 5 000 Kč finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.). Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů/dětí, je svobodný a vyživuje 2 děti. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně provedl kontrolu žalovaného v registru příjmení, přičemž žalovaný zde nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti. Žalovaný byl dále dle sdělení žalobkyně lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí, registru ARES a NRKI/BRKI. Žádné relevantní listiny však žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila s tím, že žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že informace poskytnuté jím jako údaje k posouzení úvěruschopnosti jsou úplné, přesné, pravdivé a nezamlčel žádné relevantní informace.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru postoupila právnická osoba anonymizována dvě slova žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba anonymizována dvě slova jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, jejíž součástí byl seznam postoupených pohledávek včetně té žalované a potvrzení o zaplacení úplaty, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena právnická osoba anonymizována dvě slova dopisem ze dne datum. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
13. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.
14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
15. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
19. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak žalobkyně sama uvedla, vycházela z informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr. Žalobkyně však netvrdila, z jakých dokladů byly informace sdělené žalovaným ověřovány, zda z předložených dokladů vůbec vyplývaly nezbytné informace k rozhodným skutečnostem a zda na základě těch náležitě doložených skutečností bylo možné učinit závěr, že žalovaný bude schopen úvěr splatit. Bez náležitého posouzení příjmů a výdajů žalovaného, nemohl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Přitom nemohl spoléhat jen na žalovaným sdělené skutečnosti. Podpis žalovaného pod smlouvou o úvěru, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaný v pozici žadatele o úvěr z povahy věci není a nemůže být garantem toho, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí vyhodnotí jeho možnosti úvěr splácet. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací získaných od spotřebitele, ovšem vedle těchto informací věřitel získá další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověří. Za vhodné jiné zdroje lze považovat např. veřejně dostupné rejstříky, ať už je přístup do nich zdarma – obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, insolvenční rejstřík, katastr nemovitostí a jiné, anebo je zpoplatněn, což je případ centrální evidence exekucí. Neověření údajů v databázích, které jsou bezplatně veřejně přístupné, lze považovat za zanedbání odborné péče. Ač to bylo tvrzeno, nebylo nikterak doloženo, že by právní předchůdce žalobkyně učinil dotaz na evidenci žalovaného v registru příjmení, v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí, registru ARES a NRKI/BRKI.
20. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění příjmů, dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází) a také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření těchto údajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
21. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 49 355 Kč (194 050 Kč – 144 695 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
22. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 49 355 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaný byl k úhradě dlužné jistiny vyzván odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne datum, kterým žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do 31. 12. 2020. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 1. 1. 2021 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. 8,25 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 73 477,06 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, soud proto žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 122,06 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení zamítl.
23. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 96 207,39 Kč (73 477,06 Kč + kapitalizovaný úrok 7 973,63 Kč + úrok vyčíslený dle žalobního návrhu do 2. 9. 2021 ve výši 10 687,80 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žalobního návrhu do 2. 9. 2021 ve výši 4 068,90 Kč) a částky 52 088,10 Kč (49 355 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku I. do dne 2. 9. 2021 ve výši 2 733,10 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 54 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 8 % (54 % - 46 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 21 586 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 940 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 14 210 Kč (3,5× 4 060 Kč za tyto úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá předžalobní výzva k plnění, žaloba a účast u jednání dne 2. 9. 2021) dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (tj. 4× 300 Kč) příslušející ke čtyřem shora uvedeným úkonům právní služby dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a částky 3 236 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 1 727 Kč (8 % z 21 586 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
24. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne 11. 6. 2021, jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.