Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 54/2020-25
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429
sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město
pro zaplacení 280 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 563 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 563 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 275 437 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 280 000 Kč od 17. 6. 2020 do 1. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 275 437 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 4 563 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč, a to do
15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 563 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 563 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 275 437 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 280 000 Kč od 17. 6. 2020 do 1. 3. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 275 437 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,75 % z částky 4 563 Kč od 2. 3. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 280 000 Kč spolu s úrokem
z prodlení ve výši 10 % od 17. 6. 2020 do zaplacení. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl účastníkem řízení vedeného nejprve Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. 105 C 145/2013 a následně Městským soudem v Brně, sp. zn. 236 C 20/2017 , jehož délka byla zcela nepřiměřená a soud byl v řízení nečinný nejméně 3 roky.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Celková délka řízení činila 7 let a 3 měsíce, v rámci řízení před Okresním soudem v Břeclavi bylo rozhodováno 2x soudem I. stupně, lx soudem odvolacím, následně v rámci řízení vedeného u Městského soudu v Brně bylo rozhodováno lx soudem I. stupně, lx soudem odvolacím a lx Nejvyšším soudem. Věc byla tedy procesně zatížena. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 55 250 Kč s příslušenstvím, žalobce byl ve sporu od počátku neúspěšný, což bylo završeno odmítnutím dovolání Nejvyšším soudem, neboť dovolání postrádalo obligatorní náležitost v podobě vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř. Žalobce řízení zcela účelově prodlužoval, ačkoliv bylo zřejmé, že v řízení nemůže uspět. Z tohoto důvodu je třeba i význam řízení považovat za běžný nebo snížený. Nelze též přehlédnout, že původní návrh žalobce byl odmítnut. Žalovaná dovodila, že co se týká délky řízení, nebyly shledány výrazné průtahy na straně soudu a s přihlédnutím k okolnostem má za to, že délka řízení byla přiměřená.
3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Žalobce se dne 1. 9. 2020 obrátil na žalovanou se svým nárokem na částku 280 000 Kč, který byl vyhodnocen jako nárok na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. 105 C 145/2013 a následně Městským soudem v obec pod sp. zn. 236 C 20/2017 .
5. Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 236 C 20/2017 , soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:
-) dne 3. 9. 2013 podal žalobce celé jméno žalobce k Okresnímu soudu v Břeclavi proti žalované České republice - Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj žalobu nazvanou jako„ Žaloba
o vydání bezdůvodného obohacení“
-) dne 6. 11. 2013 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku
-) dne 28. 11. 2013 byl soudní poplatek uhrazen
-) dne 8. 1. 2014 vznesl žalobce na soud dotaz, kdy se bude věc řešit
-) dne 7. 7. 2014 podal žalobce návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
-) dne 7. 7. 2014 soud vyzval žalobce k doplnění žaloby
-) dne 11. 7. 2014 doručil žalobce své podání, kterým na usnesení reaguje
-) dne 30. 7. 2014 byla žaloba odmítnuta
-) dne 25. 8. 2014 se žalobce proti usnesení odvolal a požádal o ustanovení zástupce
-) dne 17. 9. 2014 vznesl soud dotazy na různé instituce k zjištění poměrů žalobce a vyzval žalobce k doplnění žádosti
-) dne 6. 10. 2014 doručil žalobce vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce
-) dne 15. 10. 2014 soud ustanovil žalobci zástupkyni
-) dne 8. 1. 2015 zástupkyně žalobce doplnila žalobu
-) dne 10. 2. 2015 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání
-) dne 4. 3. 2015 odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba neodmítá
-) dne 23. 4. 2015 bylo usnesení zasláno účastníkům
-) dne 29. 10. 2015 byl spis zapůjčen správnímu soudu křížení o žalobě proti rozhodnutí zahájeného žalobcem
-) dne 30. 3. 2016 byl spis vrácen
-) dne 18. 5. 2016 byl žalobce dotázán, zda byla věc vyřešena žalobou ve správním soudnictví a zda bere z tohoto důvodu žalobu zpět
-) dne 6. 6. 2016 se žalobce vyjádřil k výzvě soudu
-) dne 20. 6. 2016 sdělila zástupkyně žalobce, že se obrátila na žalobce ohledně zjištění, jak dopadlo jeho řízení před správním soudem, nicméně tento jí sdělil, že jí nic psát nebude, a že napíše přímo soudu a že tudíž jiné informace nemá k dispozici
-) dne 2. 12. 2016 byl žalobce vyzván k odstranění rozporu petitu požadovaného původní
-) žalobou a doplněným podáním. Současně vyzval žalovanou k vyjádření
-) dne 19. 12. 2016 se žalobce k výzvě soudu vyjádřil
-) dne 23. 12. 2016 se ve věci vyjádřila žalovaná
-) dne 6. 1. 2017 žalobce své vyjádření doplnil
-) dne 10. 1. 2017 bylo vyjádření žalované zasláno žalobci a vyjádření žalobce žalované
-) dne 12. 1. 2017 sděluje právní zástupkyně žalobce, že žalobce trvá na tom, že jeho nárok je důvodný a žaloba oprávněná, ačkoliv jej poučila a nutnosti nejprve řešit věc prostřednictvím žaloby ve správním řízení, na což by mohlo navázat rozhodnutí v řízení občanskoprávním, např. v otázce vydání bezdůvodného obohacení. S tímto však žalobce nesouhlasil. Navrhl proto, aby byla věc projednána tak, jak navrhuje žalobce. Žalobce se taktéž domnívá, že je schopen své zájmy chránit sám
-) dne 20. 1. 2017 žalovaná doplnila své vyjádření
-) dne 23. 1. 2017 bylo vyjádření žalované zasláno žalobci
-) dne 21. 1. 2017 žalovaná vznesla námitku nedostatku místní příslušnosti Okresního soudu
v obec. Soud usnesením rozhodl o své místní nepříslušnosti a o postoupení věci Městskému soudu v obec
-) dne 31. 1. 2017 žalobce předložil své vyjádření
-) dne 23. 3. 2017 byl spis zaslán Městskému soudu v obec
-) dne 10. 5. 2017 byl žalobce vyzván k upřesnění a ujasnění žalobního petitu
-) dne 23. 5. 2017 sdělila právní zástupkyně žalobce, že si žalobce nepřeje, aby jej ve věci dále zastupovala, neboť má na věc jiný právní názor než zmocněný zástupce a ve věci je schopen chránit své zájmy sám. Není tedy schopna doplnit tvrzení obsažená v žalobě a jejich doplnění, neboť žalobce s ní nechce spolupracovat, nechce, aby jej zastupovala
-) dne 31. 5. 2017 soud rozhodl o zproštění funkce zástupce žalobce
-) dne 14. 6. 2017 se ve věci vyjádřil žalobce
-) dne 11. 7. 2017 soud přiznal ustanovenému zástupci odměnu za právní zastoupení
-) dne 7. 8. 2017 soud řízení částečně zastavil a rozhodl o připuštění změny žaloby
-) dne 25. 6. 2018 bylo nařízeno jednání na 24. 8. 2018
-) dne 24. 8. 2018 se konalo jednání, při kterém soud připustil změnu žalobního návrhu, byly provedeny listinné důkazy, bylo dáno poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. a vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Rozsudek byl účastníkům rozeslán dne 20. 11.2018
-) dne 4. 12. 2018 se žalobce proti rozsudku odvolal
-) dne 4. 12. 2018 soud vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku za odvolání
-) dne 3. 1. 2019 byla žalovaná vyzvána k vyjádření se k odvolání žalobce
-) dne 21. 1. 2019 se žalovaná k odvolání vyjádřila
-) dne 5. 2. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání
-) dne 11. 7. 2019 předložil žalobce doplnění odvolání
-) dne 7. 8. 2019 byli účastníci vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání
-) dne 20. 8. 2019 žalobce sdělil, že s rozhodnutím bez jednání nesouhlasí
-) dne 4. 9. 2019 byla věc vrácena soudu prvního stupně k vydání opravného usnesení
-) dne 6. 9. 2019 bylo vydáno opravné usnesení soudem prvního stupně
-) dne 7. 10. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu zpět k dalšímu řízení
-) dne 15. 10. 2019 bylo nařízeno jednání na 20. 11. 2019
-) dne 20. 11. 2019 se konalo jednání, při kterém byl vynesen rozsudek, kterým byl výrok částečně zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno a ve zbytku potvrzen a změněn ve výroku o náhradě nákladů státu. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 12. 12. 2019
-) dne 17. 1. 2020 podal žalobce dovolání
-) dne 22. 1. 2020 bylo soudu zasláno dovolání právním zástupcem žalobce. Součástí byla žádost o osvobození od soudního poplatku
-) dne 28. 1. 2020 soud vyzval žalobce, aby svou žádost o osvobození od soudního poplatku doplnil. Žalobce tak učinil podáním ze dne 13. 2. 2020.
-) dne 21. 2. 2020 soud vyžádal informace od bankovních ústavů
-) dne 1. 4. 2020 soud vyzval žalobce k doplnění žádosti o osvobození od soudních poplatků. Toto bylo soudu doručeno dne 14. 4. 2020.
-) dne 22. 4. 2020 bylo rozhodnuto o osvobození žalobce od soudního poplatku z dovolání a
o ustanovení zástupce pro dovolací řízení
-) dne 28. 5. 2020 bylo dovolání zasláno k vyjádření žalovanému
-) dne 9. 6. 2020 žalovaná předložila své vyjádření
-) dne 17. 6. 2020 byla věc předložena Nejvyššímu soudu k řízení o dovolání
-) dne 23. 6. 2020 Nejvyšší soud dovolání odmítnul. Usnesení nabylo právní moci dne
3. 8. 2020
-) dne 13. 10. 2020 rozhodl Ústavní soud o odmítnutí ústavní stížnosti
6. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:
Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona CNR č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.
Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k
a) celkové délce řízení,
b) složitosti řízení,
c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,
d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a
e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
7. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
8. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb. , provedenou zákonem č. 160/2006 Sb. , s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EULP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EULP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EULP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.
9. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen
v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se
s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
10. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde
o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít
o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008 ).
11. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo k několika významnějším průtahům, a to v délce 7 měsíců od 28. 11. 2013, kdy žalobce uhradil soudní poplatek do 7. 7. 2014, kdy soud vyzval žalobce
k doplnění žaloby, to však až po dotazu na stav řízení a podání návrhu na určení lhůty, dále
v délce 11 měsíců od zaslání usnesení odvolacího soudu o změně usnesení tak, že se žaloba neodmítá do doby vrácení spisu správním soudem (23. 4. 2015 do 30. 3. 2016). Průtah v délce
5 měsíců vznikl od 20. 6. 2016, kdy podala zástupkyně žalobce své sdělení do 2. 12. 2016, kdy byl žalobce vyzván k odstranění rozporu v petitu v původním a doplněném návrhu. Taktéž od
7. 8. 2017, kdy bylo řízení částečně zastaveno a připuštěna změna do 25. 6. 2018, kdy bylo nařízeno jednání. Za průtah je třeba označit též dobu od předložení věci k rozhodnutí odvolacímu soudu dne 5. 2. 2019 do 7. 8. 2019, kdy byli účastníci dotázáni, zda souhlasí
s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.
12. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.
13. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 , dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému
v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost číslo odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci
v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66.
Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje
v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka
15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.
14. Žalobce při výpočtu výše újmy vycházel z celkové délky řízení, tj. od 3. 9. 2013 do 13. 10. 2020. Posuzované řízení tak trvalo 7 let a 1 měsíc.
15. Posuzované řízení bylo složitější po procesní stránce. Žalobce byl vyzýván k odstranění vad žaloby, žaloba byla odmítnuta, 2x bylo rozhodováno o osvobození žalobce od soudního poplatku a ustanovení zástupce, soud vyzýval k odstranění rozporu petitu v původní žalobě a jejím doplnění, žaloba a vyjádření byli účastníky opakovaně doplňovány, v řízení bylo rozhodováno
o místní nepříslušnosti, žalobce byl vyzván k upřesnění žalobního petitu, bylo rozhodováno
o zproštění zástupkyně žalobce a o částečném zastavení řízení a připuštění změny žaloby. příjmení byl řešen na všech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci samé jednou, odvolací soud rozhodoval jednou o odvolání proti usnesení
o odmítnutí žaloby a jednou ve věci samé. Žalobce se proti rozsudku odvolacího soudu dovolal k Nej vyššímu soudu a následně uplatnil též ústavní stížnost.
16. Žalobce se na délce řízení nijak významně nepodílel, nicméně nelze přehlédnout, že ačkoliv žádal v řízení ustanovení zástupce a této žádosti bylo vyhověno, s ustanovenou zástupkyní nekooperoval a trval na tom, že své zájmy zvládne lépe chránit sám.
17. Stran činnosti soudu nelze přehlédnout průtahy v řízení v celkové délce 39,5 měsíce (viz výše).
18. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní řízení. Žalobce není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012 ) a netvrdil, že by byl nemocen. Význam řízení však soud hodnotí jako výrazně snížený. Soud se žalobce již v květnu 2016 dotazoval, zda věc řešil žalobou ke správnímu soudu a zda bere z tohoto důvodu svou žalobu zpět. Tento dotaz byl zaslán zástupkyni žalobce, tato se žalobce dotázala na stav řízení před správním soudem, avšak žalobce jí sdělil, že jí nic psát nebude a napíše přímo soudu. Následně v lednu 2017 zástupkyně sdělila soudu, že žalobce má za to, že jeho nárok je důvodný a žaloba oprávněná, ačkoliv jej poučila o nutnosti nejprve věc řešit prostřednictvím žaloby ve správním řízení, na což by mohlo navázat rozhodnutí v řízení občanskoprávním, např. v otázce vydání bezdůvodného obohacení. S tímto však žalobce nesouhlasil a současně má za to, že žalobce je s to lépe chránit své zájmy sám. Žalobce byl v řízení zastoupen, jeho zástupkyně jej zcela zjevně poučila o tom, že se svým nárokem nebude za daných okolností úspěšný. Žalobce však trval na důvodnosti svého nároku a v řízení i přes informaci odborníka - právně vzdělané advokátky — trval a v řízení pokračoval další 3 roky a 9 měsíců. Ačkoliv význam řízení obecně by bylo lze hodnotit jako standardní, je třeba vzít v potaz, že poté, co žalobce jeho zástupkyně v lednu 2017 uvědomila, že za stávajících podmínek nemůže být se svým nárokem úspěšný, významně poklesl.
19. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu CR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 , dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky
15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne
21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009 ).
20. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 7 let a 1 měsíc částku 91 250 Kč (6x15 000+1x1250). Základní částku je pak třeba s ohledem na procesní složitost věci snížit o 15 % a za počet stupňů soudní soustavy o 30 %). O dalších 50 % soud základní částku snížil s ohledem na význam řízení pro žalobce, neboť již od ledna 2017 mu po poskytnuté právní pomoci mělo a mohlo být zřejmé, že v řízení úspěšný být za stávajících podmínek nebude. Důvody pro zvýšení náhrady soud neshledal, neboť má za to, že období nečinnosti je již dostatečně zohledněno v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013 ). Celkem tak žalobci náleží zadostiučinění v celkové výši 4 563 Kč včetně zákonného úroku z prodlení počítaného od uplynutí óměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku žalovanou (výrok I.). Nárok byl u žalované uplatněn dne 1. 9. 2020, šestiměsíční lhůta uplynula 1. 3. 2021, soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % od 2. 3. 2021 do zaplacení. V rozdílu mezi uplatněnou a přiznanou částkou a co do úroku z prodlení převyšující výše uvedené období i výši žalobu ve výroku II. zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn.
30 Cdo 3223/2013 , ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011. Žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady dle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem, náleží částka 300 Kč za podání žaloby. Celkem tak soud uložil žalované zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 2 300 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.