Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 404/2021-20
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 7 886 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 7 886 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 886 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 7 886 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 886 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 886 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, dne datum smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 886 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek společnosti, kde si žalovaný zřídil uživatelský účet, zaslal žádost o poskytnutí úvěru pro hotovostní výběr u partnera společnosti, a to právnická osoba, a.s. Následně byl žalovanému zaslán v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný akceptoval zadáním SMS kódu, který mu byl zaslán na jeho telefonní číslo, poté bylo žalovanému zasláno číslo poukázky s kódem pro výběr peněžních prostředků. Žalovaný si peněžní prostředky vybral dne datum. Ohledně toho žalobkyně odkázala na doklad příjmení terminálu o vyplacení částky. Žalovaný však přes upomínky dluh nezaplatil. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky 7 886 Kč s úrokem z prodlení.
Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.
Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru a že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v tvrzené výši. Žalobkyně sice předložila smlouvu o úvěru, ve které je jako úvěrující uvedena společnost právnická osoba, a jako klient žalovaný a jsou vyplněny jeho údaje, tato listina však není žalovaným podepsaná, v závěru je uvedeno jen jeho jméno a SMS kód, který měl vyplnit. To však spolehlivě neprokazuje, že žalovaný text odsouhlasil (nelze z toho dovodit, že se skutečně s textem seznámil a že uvedený kód nějakým způsobem zadal), a zejména z toho nevyplývá, že se společností skutečně jednal žalovaný, když ostatně jeho údaje mohl vyplnit i někdo jiný, komu byly známy. Z předložených důkazů nevyplývá, že by jakkoliv byla ověřena totožnost žalovaného. Nebylo prokázáno ani to, že by si žalovaný peněžní prostředky vybral, jak bude uvedeno dále, tedy ani z toho nelze uzavření smlouvy dovodit. Pro úplnost soud uvádí, že uzavření smlouvy tak, jak tvrdila žalobkyně, tj. prostřednictvím webových stránek, je samozřejmě možné, žalobkyně však neprokázala, že takto byla smlouva skutečně uzavřena.
Pokud jde o vyplacení částky, tak k tomu žalobkyně předložila jen jakýsi záznam, kde je uvedena částka 4 000 a čas datum 10:26:01, nic dalšího z něj však nevyplývá. Vůbec není zřejmé, co má dokládat, zejména z něj vůbec nevyplývá, kde, komu, kým měla být částka vyplacena. Tedy to neprokazuje, že si peníze vybral žalovaný (resp. že si je vůbec někdo vybral nebo že je měla žalobkyně poskytnout). Pokud žalobkyně navrhovala, aby si soud k důkazu vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejichž účtů byly prováděny transakce, tak soud upozorňuje, že žalobkyně neoznačila žádný takový účet, ani netvrdila, že by mělo dojít k placení převodem na účet, naopak uváděla, že k výplatě mělo dojít prostř. název terminálu. Takovou zprávu tedy soud vyžádat nemohl.
Soud dále nemá za prokázané ani to, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou měly být postoupeny pohledávky ze společnosti právnická osoba, na žalobkyni. V této smlouvě pohledávky uvedeny nejsou, smlouva odkazuje na přílohu číslo smlouvy. Ve smlouvě se však uvádí, že pohledávky jsou uvedeny dle stavu k datum. Je tedy zjevné, že tvrzená pohledávka nemohla být touto smlouvou postoupena, když k datu datum ani k datu uzavření smlouvy o postoupení ještě neměla existovat. Žalobkyně dále předložila seznam pohledávek, tento však zjevně není uvedenou přílohou smlouvy (což z něj ani nijak nevyplývá), zejména když v něm nejsou pohledávky specifikovány tak, jak měly být dle bodu II. 1. smlouvy o postoupení – např. není uveden název produktu, datum uzavření smlouvy, datum ukončení smlouvy. Navíc tato příloha měla být podepsána postupitelem a postupníkem, což předložený seznam není. Zjevně se nejedná ani o seznam pohledávek v elektronické formě, který měl být také předán, když neobsahuje výši úplaty za pohledávky, jak dle smlouvy o postoupení měl (opět dle bodu II. 1. smlouvy). Vzhledem k výše uvedenému a též k datu uzavření smlouvy o postoupení se tak tento seznam vůbec nejeví jako věrohodný.
Dále bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, ve kterém se uvádí, že společnost právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru. V závěru je uvedeno, že toto oznámení se činí za právnická osoba, není však nikým podepsané ani není uvedeno, kdo za společnost má toto oznámení činit. Pouze jsou tam otištěny údaje o společnosti. Skutečnost, že toto oznámení mělo být vyhotoveno ve stejný den jako předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně, dle názoru soudu spíše naznačuje, že jej vyhotovil právní zástupce, nikoliv původní věřitel. Každopádně již jen vzhledem k absenci podpisu a neuvedení jednající osoby soud nemá za prokázané, že toto oznámení skutečně učinila společnost právnická osoba Tedy ani tato listina postoupení žalobkyni neprokazuje.
Zde soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud ji nemohl vyzvat k předložení důkazů k prokázání výše uvedených skutečností a poučit ji o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání.
Na základě výše uvedeného soudu nezbylo než konstatovat, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně neprokázala uzavření tvrzené smlouvy, takže nelze mít za to, že by žalovanému z této smlouvy vznikly jakékoliv povinnosti. Nebylo prokázáno ani to, že žalovaný obdržel tvrzené peněžní prostředky, nelze tak mít ani za to, že by se mu dostalo bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu, které by byl povinen vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). A žalobkyně ani neprokázala, že je ve věci aktivně legitimována, tj. že je oprávněna domáhat se zaplacení žalované pohledávky. Nebylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Proto soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu).
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.