Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 40/2021-112

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro doručování: adresa žalované

o zaplacení částky 19.100 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.000 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 11.100 Kč spolu s úrokem ve výši 11.746,39 Kč a dále s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14.709,22 Kč ode dne 7. 12. 2019 do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 3.963,42 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.709,22 Kč ode dne 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 6.709,22 Kč ode dne 22. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.000 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 11.100 Kč spolu s úrokem ve výši 11.746,39 Kč a dále s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14.709,22 Kč ode dne 7. 12. 2019 do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 3.963,42 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.709,22 Kč ode dne 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 6.709,22 Kč ode dne 22. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou původně Okresnímu soudu v Příbrami dne 26. 3. 2021 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení celkové částky 19.100 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky na základě smlouvy o (zá) půjčce číslo ze dne 1. 7. 2015, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, ulice a číslo, obec a číslo - obec. Tvrdil, že na základě uvedené smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly příslušné smluvní podmínky vytištěné na další straně smlouvy, výše uvedený právní předchůdce žalobce (resp. jeho právní předchůdce v důsledku pozdější fúze sloučením ze dne 30. 9. 2016) poskytl téhož dne žalované po řádném posouzení její úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalované k jejím rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům (následně ověřeným oproti dokladům vyžádaným od žalované a vyhodnoceným skóringovým modelem věřitele) ještě před uzavřením samotné smlouvy, peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15.000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaná zavázala uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 2.100 Kč, představující úrok za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (úroková sazba 23,72 % ročně dle Podmínek), dále odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Celkovou částku pak měla uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč do data 11. 8. 2016. Jelikož však tomuto svému závazku nedostála, neboť nehradila sjednané splátky řádně a včas (poslední úhradu zaplatila dne 19. 6. 2019 a celkem splatila 7.000 Kč – započteno na úrok a zčásti na poplatky a jistinu), porušila tím své smluvní závazky. Smlouvou ze dne 6. 12. 2019 pak byla předmětná pohledávka za žalovanou se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. K tomuto datu tedy dluh činil 19.100 Kč, k nimž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení. Dluh tedy sestával z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 17.709,22 Kč a ze zůstatku poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 4.390,78 Kč. K tomu pak žalobce doúčtoval úrok kapitalizovaný sazbou 23,72 % ročně z jistiny za období ode dne 12. 8. 2016 do 6. 12. 2019 částkou 11.746,39 Kč a dále jdoucí v téže sazbě z dlužné jistiny ode dne 7. 12. 2019 až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný částkou 3.963,42 Kč z dlužné jistiny ode dne 19. 8. 2016 (od marného uplynutí týdenní lhůty po splatnosti poslední sjednané splátky) do 6. 12. 2019, jednak jdoucí opět z dlužné jistiny ode dne 7. 12. 2019 do zaplacení. Jelikož žalovaná nereagovala ani na zaslanou předžalobní výzvu a svůj dluh doposud neuhradila, domáhal se žalobce svých nároků soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce na základě informací o dní vyžádaných, které následně ověřil oproti žalovanou předloženým dokladům – pracovní smlouvě a výplatním páskám. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznické karty žalované. Žalovaná současně ve smlouvě prohlásila, že jí poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalovaná byla tedy v době sjednání zápůjčky zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako ICQA gate keeper u zaměstnavatele právnická osoba, s příjmem 15.000 Kč měsíčně a žila s rodiči. O pravdivosti těchto tvrzení pak věřitel neměl důvod pochybovat, a dospěl proto k závěru, že úvěruschopnost žalované je dostatečná. K požadovaným úrokům pak doplnil, že právo na jejich úhradu ve sjednané úrokové sazbě z dlužné jistiny až do zaplacení vyplývá z ujednání v článku 1.2 a 9.7 smluvních podmínek, kdy v důsledku prodlení žalované s úhradou více než jedné splátky současně nebyly splněny podmínky pro prodloužení účinnosti smlouvy, a tedy ani pro uplatnění ujednání v článku 1.2 podmínek.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož se zástupce žalobce ani žalovaná k jednání zdejšího soudu, jemuž byla věc postoupena, nedostavili (za současné omluvy své neúčasti na jednání), soud věc ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 7. 2015 a smluvních podmínek tak zjistil, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, obec a číslo, anonymizováno nám. číslo, se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalované v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit tomuto věřiteli za uvedenou zápůjčku poplatek v částce 11.100 Kč, vypočtený jako součet úroku v částce 2.100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 6.000 Kč. Celkovou dlužnou částku 26.100 Kč pak byla povinna uhradit ve sjednaných 58 splátkách po 450 Kč týdně počínaje nejpozději do sedmi kalendářních dnů od uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdne. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí celé zapůjčené částky v hotovosti při uzavření smlouvy. Smluvní podmínky pak v článku 1.2 stanovily pro uvedený případ splacení zápůjčky v 58 splátkách výši úrokové sazby na 23,72 % ročně, a to jako pevnou pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy s tím, že pro případ prodloužení doby trvání smlouvy ve smyslu článku 9.3 (pozn. – správně 9.7) nebude jistina v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy úročena. Smlouva je tedy ve smyslu článku 9.7 těchto podmínek uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky, přičemž pro případ prodlení žalované s úhradou některé splátky v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky (tj. v okamžiku ukončení platnosti smlouvy) nebo v případě nezaplacení poslední splátky dluhu řádně a včas si strany sjednaly prodloužení účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky.

6. Z karty zákazníka ze dne 30. 6. 2015 pak bylo zjištěno, že pro účely sjednání zápůjčky právní předchůdce žalobce vycházel z následujících údajů, dle nichž žalovaná žila u přítele a měla jednu vyživovací povinnost k dítěti narozenému v roce 2004. Uvedla, že nevlastní automobil a nemá jiné závazky ať již u právního předchůdce žalobce či u jiného věřitele. Byla zaměstnána u společnosti právnická osoba s měsíčním příjmem 15.000 Kč (další příjem představovalo výživné v částce 1.400 Kč) a její výdaje činily celkem 11.200 Kč měsíčně (nájem/inkaso 2.500 Kč, domácnost 8.000 Kč a telefon 700 Kč). Disponibilní příjem žalované tak činil 5.200 Kč. Tvrzení o svých poměrech žalovaná doložila pracovní smlouvou a výplatními páskami; výpis z účtu vyžadován nebyl.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil svou předmětnou pohledávku za žalovanou žalobci (jehož existence, stejně jako jeho právního předchůdce, je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna.

8. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 22. 2. 2021 žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávky ze zápůjčky ve stanovené lhůtě do 9. 3. 2021 s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejího neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalované je dokládáno poštovním podacím lístkem.

9. Soud si nakonec sám pro účely svého rozhodování prověřil osobu žalované ve svém informačním systému, přičemž zjistil, že u Okresního soudu v Berouně bylo ve věci žalované vedeno opatrovnické řízení pod sp. zn. , v němž soud zjišťoval poměry žalované. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 9. 5. 2016 č.j. -70 tak zjistil, že žalovaná má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, které s ní však nebydlí a žalovaná na jeho výživu doposud nepřispívala, a žije spolu se svým bezdětným partnerem v rodinném domě; splátka hypotéky činí 9.000 Kč měsíčně a spotřeba elektřiny pak 1.800 Kč měsíčně. Naposledy dosahovala v České republice příjmu 19.500 Kč měsíčně, nyní je po návratu ze zahraničí nezaměstnaná a hledá si práci. Dále soud prověřením žalované v insolvenčním rejstříku zjistil, že na žalovanou bylo u Krajského soudu v Praze vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. insolvenční spisová značka zahájené k jejímu návrhu podanému dne 22. 9. 2015 (tedy necelé tři měsíce po sjednání zápůjčky s právním předchůdcem žalobce). V návrhu na povolení oddlužení žalovaná uvedla, že má 16 (!) věřitelů, vůči nimž má celkem 20 peněžitých nezajištěných závazků (i z titulu úvěrů či zápůjček), z nichž některé není schopna plnit více než 30 dnů a u většiny je v prodlení se splátkami po více než tři měsíce; 20 závazků již je splatných, vykonatelných a exekučně vymáhaných. Celková výše těchto závazků činí 1, 267.591,18 Kč. Žalovaná pak vlastní pouze věci své osobní potřeby. Dle seznamu přihlášených pohledávek přihlásil právní předchůdce žalobce předmětnou pohledávku za žalovanou ze smlouvy o půjčce číslo do oddlužení dne 16. 11. 2015. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017 č.j. insolvenční spisová značka bylo schválené oddlužení žalované jako dlužníka zrušeno a na její majetek byl prohlášen konkurs, projednávaný jako nepatrný. Důvodem pro tento postup bylo neplnění povinností uložených žalované jako dlužníkovi schváleným oddlužením; žalovaná je bez zaměstnání i bez příjmu a od listopadu (2016) s další vyživovací povinností. Z konečné zprávy ze dne 18. 4. 2017 pak soud zjistil, že pokračování řízení není ekonomicky efektivní, neboť žalovaná je nemajetná a není u ní pravděpodobná perspektiva získání postižitelného příjmu či majetku. Právnímu předchůdci žalobce jako přihlášenému nezajištěnému věřiteli nebylo v průběhu insolvenčního řízení vyplaceno žádné plnění. Na podkladě těchto závěrů pak Krajský soud v Praze svým usnesením ze dne 15. 10. 2018 pod č.j. insolvenční spisová značka konkurs vedený na majetek žalované zrušil s tím, že její majetek je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.

10. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce právnická osoba, poskytl žalované na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 7. 2015, obsahující též ujednání o smluvních podmínkách, v hotovosti částku 15.000 Kč. Žalovaná se pak zavázala uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem s pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvě výslovně vypočteným na částku 2.100 Kč, s poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek v částkách 3.000 Kč a 6.000 Kč (celkem 26.100 Kč) ve sjednaných 58 splátkách po 450 Kč týdně (každých sedm dnů). Při sjednávání smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalované, která uvedla, že má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti a žije u přítele. Její příjem ze zaměstnání činil 15.000 Kč měsíčně (dokládáno pracovní smlouvou a výplatními páskami), k tomu jí mělo být vypláceno výživné ve výši 1.400 Kč. Výdaje pak činily celkem 11.200 Kč (byť náklady na bydlení a inkaso měly činit pouze 2.500 Kč). Žalovaná pak výslovně uvedla, že nemá jiné závazky z titulu půjček či úvěrů sjednaných ať již s právním předchůdcem žalobce či s jinými věřiteli, a to přesto, že v následně o necelé tři měsíce později podaném návrhu na povolení oddlužení uvedla, že má celkem již exekučně vymáhaných 20 závazků v souhrnné výši 1, 267.591,18 Kč, které nezvládá splácet. Dle rozhodnutí soudu z opatrovnického řízení z května 2016 pak žalovaná nežila společně se svým nezletilým dítětem a na jeho výživu doposud nijak nepřispívala. Naposledy dosahovala příjmu 19.500 Kč měsíčně, poté byla nezaměstnaná a žila u svého přítele. Za dobu od čerpání zapůjčeného obnosu v den podpisu smlouvy pak bylo dle tvrzení žalobce uhrazeno pouze 7.000 Kč. Protože sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, dostala se se svým peněžitým závazkem do prodlení. Následně pak zapůjčitel dne 6. 12. 2019 postoupil tuto svou pohledávku za žalovanou žalobci, o čemž žalovanou vyrozuměl. Žalovaná svůj závazek zcela neuhradila ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele v prodlení.

11. Podle ustanovení , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení citovaného zákona lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Ve smyslu ustanovení může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

14. Podle ustanovení věta druhá a , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Věřitel je povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle ustanovení a je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Ve smyslu ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení věta prvá tohoto zákona plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Dle ustanovení může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je

18. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti, neboť mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Důvody této neplatnosti soud shledává ve zjištění, že právní předchůdce žalobce jakožto zapůjčitel, tedy subjekt poskytující spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, nedostál své zákonné povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované, tj. její schopnost splatit poskytnuté prostředky, s odbornou péčí, když vycházel pouze z – dle názoru soudu značně neúplných – údajů o výši příjmů a především výdajů žalované jakožto žadatele o spotřebitelský úvěr, aniž by je dostatečně zhodnotil a důkladně prověřil zejména nahlédnutím do příslušných veřejně přístupných evidencí (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík). Byť svůj výdělek v době žádosti o zápůjčku žalovaná dokládala, pak toto neplatí v případě jejích výdajů - ty byly zjišťovány velice okrajově, pokud vůbec; další příjem domácnosti žalované, která bydlela u svého přítele, rovněž nebyl nijak zjišťován. Z těchto podkladů tedy nelze získat úplný (pokud vůbec nějaký) obraz o aktuální finanční situaci žalované v době sjednání zápůjčky. Jedná se tak o údaje přinejmenším vzbuzující pochybnosti, které bylo nanejvýše vhodné objasnit a doložit. Pro účely prověření zejména výdajové složky poměrů žalované si však věřitel zjevně nevyžádal žádné informace z dostupných registrů, ať se již jedná o SOLUS, bankovní či nebankovní registr klientských informací, či o centrální evidenci exekucí, natož výpis z bankovního účtu žalované k doložení jejích pravidelných výdajů a celkové finanční situaci (zejména postižení účtu exekučními příkazy), tudíž nijak nezjišťoval, zda žalovaná skutečně nemá jiné dluhy, které by musela splácet či které by již byly po splatnosti a byly vůči ní vymáhány (a to zjevně byly, jak vyplývá z návrhu žalované na oddlužení, podaného pouhé necelé tři měsíce po uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce, v rámci jejího sjednávání žalovaná existenci svých dluhů zamlčela). Lze tedy vycházet z toho, že skutečné poměry žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která má vést k tomu, aby nespoléhal pouze na údaje uváděné žadatelem o spotřebitelský úvěr (bez ohledu na jeho prohlášení, že se jedná o údaje pravdivé a úplné, neboť primárním zájmem žadatele je úvěr získat, a to zpravidla„ za každou cenu“, čemuž by uvedení a doložení skutečných poměrů zpravidla neprospělo), ale tyto též důkladně prověřil a následně zhodnotil ve vztahu k dokládaným příjmům a celkové situaci dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. ). Soud proto dospěl k jedinému možnému závěru, a to že u žalované byly a jsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutou zápůjčku řádně splácet a naopak že žalovaná byla značně zadlužena a své závazky již nezvládala splácet. Důsledkem výše uvedeného nedostatečného postupu právního předchůdce žalobce a nesplnění jeho zákonné povinnosti je proto ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a neplatnost předmětné smlouvy o zápůjčce, a to absolutní s ohledem potřeby ochrany nejen úvěru neschopného spotřebitele, ale i samotného poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezpochyby je, aby byl úvěr řádně splácen (k této problematice viz např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. či Ústavního soudu ve věci sp. zn. , či ).

19. Žalobce, který je v dané věci aktivně legitimován v důsledku postoupení pohledávky za žalovaným, pak soudu nenabídl jiná tvrzení ani důkazy, které by mohly vést k jiným než shora uvedeným závěrům, kdy i přes výzvu soudu setrval na svém stanovisku, že ke splnění povinnosti k posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí postačovalo prohlášení žalované ve smlouvě o zápůjčce o tom, že tak zapůjčitel učinil na podkladě informací uvedených v zákaznické kartě, a ve smluvních podmínkách o tom, že tyto údaje jsou úplné, přesné a pravdivé.

20. Soud tedy posoudil vymáhanou pohledávku jako nárok z bezdůvodného obohacení, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, a to poskytnutím hotovosti ve výši 15.000 Kč. Žalovaná je tak v souladu se shora citovaným ustanovením povinna toto plnění vydat, přičemž soud vycházel z nijak nezpochybňovaného tvrzení žalobce, že žalovaná takto již původnímu věřiteli uhradila částku 7.000 Kč. K úhradě tak nadále zbývá částka 8.000 Kč (tj. plnění poskytnuté původním věřitelem žalované ve výši 15.000 Kč, ponížené o již uhrazenou částku 7.000 Kč, přičemž z tohoto titulu bylo žalováno 19.100 Kč). Žalovaná se potom k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by žalovaný nárok jakkoliv zpochybnila (např. tvrzením o jiné výši dlužné částky či o jejím úplném splacení). Soud jí proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost zaplatit žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele na základě postoupení pohledávky uvedenou částku 8.000 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky, nepřevyšujícím zákonnou sazbu tohoto příslušenství (v souladu se žalobou), jdoucím ode dne 21. 1. 2020 až do zaplacení, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí 10denní lhůty k úhradě stanovené v oznámení o postoupení pohledávky (čas plnění stanovený dle výzvy věřitele ve smyslu ), jež byla žalované zaslána doporučenou poštovní zásilkou dne 7. 1. 2020 (a doručena dne 10. 1. 2020 v souladu s  , tedy na základě zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání) až do doby, kdy bude dlužná částka zaplacena. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

21. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do zaplacení částky 11.100 Kč, představující rozdíl mezi zažalovanou částkou 19.100 Kč a přiznaným nárokem ve výši 8.000 Kč, spolu s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku (ve výši 11.746,39 Kč a 23,72 % ročně z částky 14.709,22 Kč ode dne 7. 12. 2019 do zaplacení), jakož i 8,05 % ročního úroku z prodlení ve výši 3.693,42 Kč a dále co do tohoto úroku z prodlení jednak z částky 14.709,22 Kč ode dne 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 (tedy za dobu, kdy žalovaná ještě nebyla v prodlení) a jednak z částky 6.709,22 Kč (tedy v rozsahu přesahujícím přiznaný nárok) ode dne 22. 1. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť – jak již bylo uvedeno shora – žalobce má vůči žalované pouze nárok na vydání peněžitého plnění, které jí poskytl a které mu nebylo vráceno, nikoliv však již na žádná další plnění mající svůj základ pouze v samotné neplatné smlouvě, tj. na zaplacení úroku ani poplatků. Pro úplnost pak soud doplňuje, že žaloba by nebyla opodstatněná ani co do požadavku na zaplacení úroku nad rámec úroku pevně sjednaného ve smlouvě částkou 2.100 Kč, neboť takto nebylo toto příslušenství mezi smluvními stranami (byť neplatně) sjednáno. Ze smluvních podmínek je – oproti názoru žalobce – zřejmé, že smluvní úrok ze zápůjčky byl sjednán pouze pevnou částkou (jako součást celkového poplatku za zápůjčku) a pro tyto účely byl vypočten za použití sazby 23,72 % ročně (pro účely zápůjčky se sjednanou splatností v 58 splátkách). Ani ze smluvních podmínek, upravujících prodloužení účinnosti smlouvy (uzavřené na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek) v případě prodlení žalované se splácením zápůjčky, pak žádné takové ujednání o jejím závazku hradit zapůjčiteli 23,72 % roční úrok z dlužné jistiny až do jejího zaplacení nevyplývá a nelze k němu dojít ani výkladem těchto smluvních ujednání. Argumentace žalobce o neuplatnění jejich článku 9.7 v důsledku nesplnění tam uvedených podmínek je pak zcela lichá; tím, že žalovaná za celou dobu uhradila pouze část sjednaného plnění, se tedy zjevně dostala do prodlení s úhradou všech dalších nezaplacených splátek, a to plně v kontextu s uvedeným zněním článku 9.7 smluvních podmínek. Jiný výklad tohoto ujednání ani nepřichází v úvahu. Nicméně ani tato skutečnost nic nemění na tom, že ani v tomto případě nebyla ujednána povinnost žalované hradit smluvní úrok ze zapůjčených prostředků až do jejich zaplacení. Úrok byl v daném případě sjednán pouze pevnou částkou vypočtenou za použití shora uvedené procentní sazby. V tomto směru se tedy žalobce rovněž nedomáhal svého nároku po právu.

22. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalované, která byla ve sporu převáženě úspěšná (žaloba vůči ní podaná byla v převažující části zamítnuta), v tomto řízení žádné takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, se sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, se sídlem adresa, Česká republika.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( ) u soudního exekutora.