Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
9 C 223/2021-60
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 73 521,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 68 162,08 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 116,21 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z této částky od 24. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení 5 359,17 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši
3 947,15 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5 359,17 Kč od 24. 8. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 12,90 % ročně z částky 72 621,25 Kč od
24. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 538,38 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 68 162,08 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 116,21 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z této částky od 24. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení 5 359,17 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 947,15 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5 359,17 Kč od 24. 8. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 12,90 % ročně z částky 72 621,25 Kč od 24. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 538,38 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 73 521,25 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, se sídlem adresa, IČO (dále jen,,právní předchůdkyně‘‘) uzavřela se žalovaným dne 2. 10. 2018 smlouvu
o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč z úvěrového účtu
č. bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách po společně se sjednanou úrokovou sazbou 12,90 % ročně a s poplatky za vedení úvěrového účtu
a případnými dalšími poplatky za upomínání, splátky činily částku 1 360,32 Kč. Žalovaný však byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 23. 8. 2019 a uplatnila právo na smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného a podepsána ze strany žalovaného prostřednictvím mobilního klíče. Pohledávka za žalovaným v celkové výši 83 862,76 Kč byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, a to s účinností ke dni 20. 8. 2020, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 11. 9. 2020. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla posouzena na základě údajů poskytnutých žalovaným v elektronické žádosti a na základě dostupných informací v interních a externích databázích (zejm. bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd.). Žalovaný doložil svůj příjem ve výši 22 084 Kč a z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči právní předchůdkyni měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních plátek 2 825,84 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně nehradil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 14. 5. 2020 zesplatnila. Dluh žalovaného ve výši 73 521,25 Kč se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 72 621,25 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 900 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 3 947,15 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 116,21 Kč a žalobkyně rovněž požadovala úroky ve výši 12,90 % ročně z dlužné jistiny ve výši 72 621,25 od 24. 8. 2019 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z dlužné částky 73 521,25 Kč od 24. 8. 2019 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou dne 10. 11. 2020. Žalovaný před podáním žaloby celkem uhradil 22 630,15 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a jednání nařízenému na 30.8.2021 se bez omluvy nedostavil. Soud tak věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, dle obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
4. Ze smlouvy o úvěru – expres půjčka ze dne 2. 10. 2018, formuláře pro standardní informace
o spotřebitelském úvěru a všeobecných produktových podmínek bylo zjištěno, že smlouvou se se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách v celkové výši 1 360,32 Kč, a to vždy k 18. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Účastníci si smlouvu sjednali roční úrokovou sazbu ve výši 12,90 %. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 115 311,76 Kč Smlouva byla podepsána přes tzv. SmartBanku pomocí PINu.
5. Z potvrzení o příjmu ze dne 31. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán od 1. 9. 2015 jako seřizovač kovoobráběcích strojů ve společnosti právnická osoba, s průměrným čistým měsíčním příjmem 22 084 Kč.
6. Z výpisu databáze právní předchůdkyně žalobkyně UVA člena ESS bylo zjištěno, že žalovaný měl u právní předchůdkyně žalobkyně další závazek s výší splátky 2 825,84 Kč.
7. Ze žalobkyní poskytnuté platební historie a výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný dne 2. 10. 2018 čerpal celý úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem
6 837,92 Kč.
8. Z upomínky ze dne 25. 4. 2019 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně upozorňovala žalovaného na nedoplatek vzniklý v souvislosti s úvěrem.
9. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 1. 7. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně tímto žalovaného upozorňovala na nedoplatek na úvěrovém účtu a na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude oprávněna úvěr prohlásit za splatný.
10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 8. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 21. 8. 2019 zesplatnila v celém rozsahu, a to v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, potvrzení ze dne 20. 8. 2020, seznamu postoupených pohledávek a dohody ze dne 19. 8. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 8. 2020 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován.
13. Z výzvy ze dne 10. 11. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky.
14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný postupně splatil žalobkyni částku ve výši 22 630,15 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala jej k jeho zaplacení výzvou ze dne 16. 5. 2020.
15. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 68 162,08 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně nedostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si od žalovaného nevyžádala potřebné podklady. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 16. 4. 2021, č.j. 9 C 223/221-11 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě jím sdělených údajů, potvrzením o příjmů a výpisů z interních i externích databázích. Soudu však bylo předloženo toliko potvrzení o příjmu, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný má průměrný čistý měsíční příjem ve výši 22 084 Kč a výpis z interní databáze, dle kterého měl žalovaný další závazek s výší splátky 2 825,84 Kč. Dále již žalobkyní nebyly doloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného, např. výpisy z běžného účtu, pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva atd., a to ani po poučení žalobkyně stran neunesení břemene důkazního, daného jí při jednání dne 30.8.2021. Zároveň nebylo prokázáno, že byly řádně zjišťovány výdaje žalovaného a stejně tak žalobkyně neprokázala, že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
24. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o.z. neplatná.
25. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč. Dle platební historie k úvěrovému účtu žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 6 837,92 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 68 162,08 Kč, které jí bylo přiznáno společně s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 116,21 Kč a zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 10,00 % ročně z této částky od 24. 8. 2019 do zaplacení (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
26. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážné úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 20 538,38 Kč Náklady žalobkyně v plné výši se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 942 Kč a dále z odměny advokáta podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony po 4 060 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby a účast u jednání soudu dne 30.8.2021), 4 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši zaokrouhleně 3 662 Kč, tj. celkem 24 044 Kč. Za vyjádření ze dne 4.6.20221 soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, když tyto neshledal účelně vynaloženými, neboť se jednalo o odstranění vad žaloby, přičemž bezvadný návrh měla žalobkyně podat již hned v úvodu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 73 521,25 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 68 162,08 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 7,3 %, od jejího„ úspěchu“ ve výši 92,7%. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 85,42 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 24 044 Kč, představující celkové náklady řízení, částku 20 538,38 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).