Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 137/2021-57
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení,
se sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale hlášena na adrese adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části ve výši smluvní pokuty ve výši částka a kapitalizovaných úroků ve výši částka zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části ve výši smluvní pokuty ve výši [částka] a kapitalizovaných úroků ve výši [částka] zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum a doplněním žalobních tvrzení ze dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, se společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky a Sazebník. Na základě smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši částka, přičemž žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši částka do datum Smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaná projevila svou vůli uzavřít výše uvedenou smlouvu tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku částka ze svého účtu, žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost splácet úvěr žalovanou nahlížením do registrů. Žalovaná o úvěr žádala online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu a provedla vertifikační platbu z osobního bankovního účtu č. bankovní účet. Žalobkyně požaduje k úhradě jistinu ve výši částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem ve výši 8,05% ročně od datum do zaplacení a částku odpovídající smluvní pokutě ve výši 0,25% denně z částky částka od datum do datum. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni, o této skutečnosti byla žalované seznámena v oznámení o postoupení pohledávky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala ve sporu zcela pasivní.
3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěru, uzavřela elektronicky s žalovanou smlouvu o úvěru číslo podle níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaná zavázala splatit ve výši částka, a to jednorázovou platbou do datum. Sjednaná výše úroku činila 511,18% ročně, RPSN 2549,3 % Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalované se splácením úvěru smluvní pokutu a ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny /viz smlouvu o úvěru na č. l. 15 – 33 spisu, obchodní podmínky na č.l.18-25, Sazebník nákladů souvisejících s opožděnou platbou na č.l. 16 spisu, výpis z obchodního rejstříku v elektronické podobě v přílohách návrhu v soudního spisu v sytému ISAS/. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr bezhotovostním převodem celkem ve výši částka, a to dne datum částku částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka a dne datum částku částka /viz zpráva právnická osoba na č. l. 44 spisu, výpis z účtu na č.l. 33-35 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky výzvou ze dne datum, opakovanou výzvou ze dne datum a předžalobní upomínkou ze dne datum Upomínky na č.l.26-27, předžalobní výzvu na č. l. 29 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni, o této skutečnosti byla žalovaná seznámena v oznámení o postoupení pohledávky /viz dopis Oznámení o postoupení pohledávky na č.l. 31 spisu, Smlouva o postoupení pohledávky v elektronické podobě v přílohách návrhu v systému ISAS/.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
6. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela elektronicky smlouvu o úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem, celkem ve výši částka vrátit do datum. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její účet celkem částka, a to dne datum částku částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka a dne datum částku částka.
7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle ust. § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
13. Podle ust. § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Podle § ust. 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její účet u právnická osoba, celkem částka. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť nebylo v řízení prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se z ústního jednání soudu omluvila a soud nemohl žalobkyni poskytnout poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. Soud tedy posoudil smlouvu o úvěru od počátku neplatnou a žalobkyně proto nemá právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud proto žalobkyni přiznal právo pouze na zaplacení částky částka odpovídající částce, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované skutečně vyplatila na její bankovní účet, tedy to, oč se žalovaná bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatila.
21. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.
22. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 , zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 , Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98 , Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06 , I. ÚS 50/03 , IV. ÚS 611/05 , vše dostupné na webová adresa). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“
23. Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
24. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).
25. Soud má tedy za to, že v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 - 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 103 Co 19/2019 -118).
26. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované částka, z čehož jí žalovaná ničeho nevrátila, resp. v řízení nebylo prokázáno. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení vydat.
27. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky částka v požadované výši 8,05 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
28. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
30. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Žalobkyně má právo v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na provedení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.