Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 72/2021-61
Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 750 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 713,85 Kč, úrok ve výši 5 091,74 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 048,91 Kč od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 398,91 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 9 048,91 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 713,85 Kč, úrok ve výši 5 091,74 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 048,91 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 398,91 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 9 048,91 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 750 Kč s příslušenstvím. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že její nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, která byla uzavřena mezi její právní předchůdkyní společností právnická osoba, IČO, a žalovaným. Dluh z této smlouvy činil na jistině 11 750 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení 1 713,85 Kč, na kapitalizovaném úroku 5 091,74 Kč, na úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 9 048,92 Kč od datum do zaplacení a na úroku 23,72 % ročně z částky 9 048,91 Kč od datum do zaplacení. Uvedenou smlouvou byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně, navýšenou o úrok ve výši 2 100 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně sjednaná v článku 1.2 smlouvy), o odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, celkem v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, počínaje datum s tím, že splatnost poslední splátky byla stanovena na datum. Žalovaný uhradil částku 14 350 Kč naposledy dne datum.
2. Žalobkyně se omluvila z účasti u jednání. Žalovaný svoji účast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, když zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o půjčce číslo (dále jen„ smlouva o půjčce“), na základě které mu poskytla stejného dne v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč a poplatky za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, v 58 týdenních splátkách po 450 Kč s tím, že první splátku se žalobkyni zavázal zaplatit nejpozději sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až do poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenních období. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, které v článku 1.2 stanovily výši úrokové sazby v rozsahu 23,72 % ročně. Dále v článku 7.1 žalovaný prohlásil, že úvěrujícímu před uzavřením této smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou půjčku, a že je schopen úvěrujícímu splatit celou dlužnou částku na základě podmínek stanovených v této smlouvě. Před uzavřením smlouvy o půjčce byla s žalovaným vyplněna karta zákazníka za účelem hodnocení jeho bonity, podle které žalovaný bydlel s rodiči ve společné domácnosti, od července rok byl zaměstnán u právnická osoba, IČO s čistou mzdou 14 800 Kč a jeho výdaje tvořily částky 4 000 Kč na bydlení a 5 000 Kč na své výdaje. Žalovaným měly být předloženy také výplatní pásky, pracovní smlouva a doklad SIPO. Dále žalovaný prohlásil, že proti jeho osobě nejsou vedeny exekuce (smlouva o půjčce, karta zákazníka).
4. V důsledku fúze sloučení se datum stala právním nástupcem právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba, IČO, společnost právnická osoba, IČO, dnes vystupující pod názvem právnická osoba, která smlouvou o postoupení pohledávek jako postupitel postoupila na žalobkyni jako postupníka dne datum pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a ze smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřela jako věřitel se svými klienty jako dlužníky, specifikované v seznamu pohledávek. V seznamu postoupených pohledávek pod číslo byla evidována pohledávka za žalovaným v celkové výši 11 750 Kč. Postoupení pohledávky oznámila společnost právnická osoba, žalovanému v dopise ze dne datum, jež mu byl zaslán doporučeně dne datum (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).
5. Žalovaný byl opětovně vyzván právním zástupcem žalobkyně k plnění dluhu, jež je předmětem žaloby, do datum, dopisem ze dne datum, zaslaným na adresu žalovaného uvedenou v kartě zákazníka doporučeně dne datum (předžalobní výzva, podací lístek).
6. Z úřední činnosti soud zjistil, že žalovaný krátce po uzavření smlouvy o půjčce čerpal další finanční prostředky od jiných subjektů, a to dne datum částku 3 000 Kč v podobě úvěru uzavřeného se společností právnická osoba, se sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, Malta, a dne datum mu byla vyplacena zápůjčka částky 10 000 Kč právnická osoba s.r.o., kterou se zavázal splácet, navýšenou na částku 17 700 Kč, v 59 týdenních splátkách po 295 Kč od datum do datum.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), věřitel před uzavřením smlouvy, ve kterém se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databázích umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je u posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu, pokud to smyslu a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o.z. , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. S ohledem na popsaný skutkový stav má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, řádně, s důkladnou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru, tedy právní předchůdkyni žalobkyně, jež úvěr poskytla, pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Spotřebitelský úvěr za dané situace může být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti poskytnutý úvěr splatit. Toto však právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě nesplnila, čemuž také odpovídá skutečnost, že žalovaný svůj dluh splatil jen částečně. Tento zákonem stanovený postup představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, dokonce s cílem dosáhnutí zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splatit (viz Důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).
15. V této souvislosti je třeba konstatovat, že české spotřebitelské právo je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být v účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES blíže přesně specifikován, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře povinen prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel úvěru by si tak měl veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisy z účtu, pracovní smlouvou, mzdovým výměrem, doklady o nákladech na bydlení atd., a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného, přičemž k obezřetnosti při posuzování bonity žalovaného ji měla vést skutečnost, že v žádosti o poskytnutí finančních prostředků žalovaný stanovil své měsíční výdaje na částku 9 000 Kč a svůj měsíční čistý příjem na částku 14 800 Kč, přičemž mu ani tyto příjmy nestačily pokrýt náklady na živobytí. Přesto, že žalobkyně odkázala na kartu zákazníka, ve které bylo zatrženo, že došlo k předložení výplatní pásky, pracovní smlouvy a dokladu SIPO, v řízení žalobkyně neprokázala, ani po výzvě soudu a po poučení o neunesení důkazního břemene, že tvrzení žalovaného v zákaznické kartě skutečně z těchto listin ověřila a tím svou povinnost splnila, tedy že na základě předložených listin dostatečně bonitu žalovaného vyhodnotila. S tímto závěrem soudu korespondují zjištění soudu z úřední činnosti (z interního systému ISAS), že žalovaný krátce po čerpání úvěru od právní předchůdkyně žalobkyně, v řádu týdnů, opět čerpal od jiných poskytovatelů úvěr ve výši 10 000 Kč a 3 000 Kč, tedy že finanční situace žalovaného mu neumožňovala ze svého tvrzeného příjmu hradit ani své běžné výdaje, natož další náklady na tento úvěr, představující měsíčně částku 2 025 Kč. Žalobkyně, ač odkázala na kartu zákazníka, v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně skutečně označené listin y před poskytnutím úvěru viděla a řádně z nich reflektovala faktickou schopnost žalovaného úvěr splatit. Taktéž nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, že by její právní předchůdkyně žalovaného prověřovala v rejstřících ISIR, příjmení, PRKI, příjmení či v obdobných rejstřících, jež mohou napomoci k posouzení bonity osoby žádající o úvěr, což právní předchůdkyně žalobkyně, pokud by postupovala v souladu s její povinností prověřit úvěruschopnost s řádnou a odbornou péčí, měla učinit. ulice smlouva o půjčce (smlouva o úvěru) je tedy z těchto důvodů neplatná.
16. Soud v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. , poněvadž v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč, ze které žalovaný vrátil 14 350 Kč. Zbývající dluh ve výši 650 Kč žalovaný však dosud nezaplatil.
17. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou do datum, přičemž k úhradě ve stanovené lhůtě nedošlo. Splatnost dluhu tak nastala dne datum a ode dne následujícího, tedy od datum se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Žalovanému tak vedle povinnosti k úhradě dlužné částky byla uložena také povinnost k zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. , a to ve výši uplatněné žalobkyní 8,05 % ročně. Soud nemohl překročit návrh žalobkyně, proto vycházel z jejího návrhu výše úroku z prodlení.
18. Soud v souladu s § 153 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tedy žalovaného zavázal k doplacení zbývající částky poskytnutého úvěru v rozsahu 650 Kč s úrokem z prodlení v žalobkyní navrhované výši 8,05 % ročně od datum, tedy od prvního dne prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení do zaplacení dlužné částky, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , jak vyplývá z výroku I.
19. Ohledně zbývající částky, jak je to specifikováno ve výroku II., soud s ohledem na shora rozebrané důvody, tedy nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, jež způsobilo absolutní neplatnost smlouvy o půjčce, žalobu zamítl. Ostatní nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru, jež je absolutně neplatná, tedy neplatná od samotného počátku, nemohly žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, vzniknout.
20. Žalobkyně byla v převážné části v řízení neúspěšná, proto jí soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl v řízení pasivní, proto ani žalovanému nemohly žádné náklady vzniknout. Soud tedy rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jak vyplývá z výroku III., a to podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.