Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
26 C 93/2021-60
Okresní soud ve obec rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Silvií Kasardovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 7 020 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 695 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 3 325 Kč, úrok z prodlení ve výši 877,50 Kč, úrok ve výši 1 737,90 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 3 695 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 305 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 19,31 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 695 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 3 325 Kč, úrok z prodlení ve výši 877,50 Kč, úrok ve výši 1 737,90 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 3 695 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 305 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 19,31 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění (dále jen„ o. s. ř. “), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 7 020 Kč s příslušenstvím. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že její nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum (dále jen„ smlouva“). Smlouva byla uzavřena se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Dluh žalované ze smlouvy činil 7 020 Kč, zákonný úrok z prodlení 877,50 Kč, úrok 1 737,90 Kč, úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a úrok ve výši 19,31 % ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení. Smlouvou byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vedle této částky také zaplatit úrok ve výši 825 Kč (úroková sazba 35,53 % ročně sjednaná v článku 1.4 smlouvy), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku 8 325 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po 185 Kč od datum do datum. Žalovaná uhradila na předmětný úvěr částku ve výši 1 305 Kč, z toho na úrok 825 Kč, na poplatek za administrativní činnost 236,69 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 243,31 Kč.
3. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaná svou neúčast neomluvila, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), rozhodl v její nepřítomnosti.
4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalované stejného dne v hotovosti částku 5 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč a poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč, úrokem ve výši 825 Kč v 45 týdenních hotovostních splátkách po 185 Kč od 7. kalendářního dne po uzavření smlouvy. Úroková sazba byla sjednána na 35,53 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, ve které ohledně svých poměrů uvedla, že bydlí v anonymizováno a má uzavřenou nájemní smlouvu od února rok, pracuje na hlavní pracovní poměr ve společnosti právnická osoba, a to od anonymizováno rok s čistým měsíčním příjmem 14 333 Kč, další příjem uvedla na základě státní podpory ve výši 15 250 Kč. Kromě předmětného úvěru přiznala žalovaná další úvěr ve výši 15 000 Kč se splátkami 2 000 Kč měsíčně. Své měsíční výdaje odhadla na částku 25 000 Kč, představující náklady na bydlení ve výši 14 000 Kč, osobní výdaje 9 000 Kč a splátky 2 000 Kč Celkem její použitelný příjem činil
4 583 Kč měsíčně. Ze zákaznické karty vyplynulo, že ze strany žalované bylo předloženo potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a pracovní smlouva (smlouva o spotřebitelském úvěru, žádost o spotřebitelský úvěr, zákaznická karta, kopie první strany pracovní a nájemní smlouvy, sdělení úřadu práce ze dne datum). Pohledávka za žalovanou byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž pohledávky byly specifikovány v seznamu pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne datum, zaslaným žalované doporučeně dne datum. Následně byla žalovaná v dopise ze dne datum vyzvána zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky, přičemž nejzazší termín úhrady byl stanoven na datum. Výzva byla zaslána žalované doporučeně dne datum (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek, výzva k plnění, podací lístek). Z úřední činnosti soud zjistil, že žalovaná v době uzavření smlouvy měla na svou osobu evidované jedno exekuční řízení, dále rozsudkem Okresního soudu ve obec č. j. 46 C 69/2021 -49 ze dne 20. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni právnická osoba, částku ve výši 11 123,32 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Ze zprávy OSPOD k anonymizováno řízení sp. zn. spisová značka, spisová značka vyplývá, že žalovaná je osobou, která užívá psychotropní látky (listina anonymizováno, rozsudek Okresního soudu ve obec č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, zpráva anonymizováno).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „nový zákon o spotřebitelském úvěru - “), poskytovatel uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Ohledně nároku žalobkyně, má soud, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalované. K obezřetnosti při posuzování úvěruschopnosti žalované měla právní předchůdkyni žalobkyně vést zejména ta skutečnost, že žalovaná nijak nedoložila své příjmy uvedené z titulu státní sociální podpory, a to v podstatné výši 15 250 Kč. Z uvedeného navíc muselo být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že i když žalovaná prohlásila, že jí zbývá po úhradě všech svých výdajů cca 4 583 Kč, nemohou jí tyto stačit k pokrytí základních životních potřeb. Otázkou navíc je, zda žalovaná v době uzavření smlouvy nějaké další pravidelné příjmy než z tvrzeného hlavního pracovního poměru měla, když ze strany žalobkyně, ani po výzvě, nebyly předloženy dostatečné důkazy prokazující ověření úvěruschopnosti žalované. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, tedy osoby žádající o úvěr, jež může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, bylo na poskytovateli úvěru poměry žalované dostatečně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, za které lze považovat, v případě žalované, výpis z účtu, kopie o rozhodnutí o udělení státní sociální podpory nebo listin y vztahující se k pravidelným měsíčním výdajům. Navíc ze strany žalobkyně nebylo nikterak prokázáno, že by její právní předchůdkyně provedla šetření o bonitě žalované i nahlédnutím do příslušných rejstříků, zejména rejstříku exekucí, příjmení, NRKI a BRKI. Problémy žalované se splácením svých jiných závazků svědčí o tom, že žalovaná nebyla ani s jím tvrzeným příjmem (deklarovaným v zákaznické kartě), vyjít a své závazky splatit. Pokud by potom od domnělého zbývajícího měsíčního příjmu žalované byly odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaná byla reálně schopna splácet další finanční závazek, což právní předchůdkyně žalobkyně, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, vědět měla a mohla, a to na navzdory prohlášení žalované, že úvěr schopna řádně a včas uhradit je. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná v tomto případě na základě výše uvedeného schopnost splácet tento úvěr neměla, o čemž svědčí také skutečnost, že na svůj dluh uhradila pouze velmi malou částku. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytující se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).
11. obec spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být v účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, resp. její právní předchůdkyně, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou, aniž by si vyžádala od žalované podklady k pravidelným příjmům a výdajům, a tím reflektovala reálnou schopnost žalované tento úvěr splatit.
12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Soud s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, je přitom nutno chápat jako neplatnost absolutní. Podle § 588 o.z. , k ní musí soud přihlédnout z úřední povinnosti a není k ní třeba námitky žalované jako spotřebitele, protože není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen (viz rozsudek Nejvyšší soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
14. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. , poněvadž v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, na základě neplatné smlouvy, poskytla žalované v hotovosti částku 5 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila pouze částku 1 305 Kč. Žalovaná je povinna poskytnutou částku, poníženou o uvedenou úhradu, vrátit žalobkyni jako vlastnici pohledávky za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž splatnost pohledávky v daném případě není stanovena zákonem. Za den splatnosti je v tomto případě považován den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalovaná jako dlužník žalobkyní jako věřitelem požádána o plnění nebo seznámena se skutečností, že má platit. Tímto dnem je den datum, a to druhý den po doručení žaloby žalované, která byla žalované řádně doručena dne datum, jelikož žádná z předchozích výzev žalobkyně vůči žalované nebyla prokazatelně doručena dříve. Žalované tak vedle povinnosti k úhradě dlužné částky byla uložena rovněž nová povinnost uhradit úroky z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši 8,50 % ročně podle § 2 nařízení vlády
č. 351/2013 Sb.
17. Soud v souladu s § 153 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tedy žalovanou zavázal k zaplacení částky 3 695 Kč (5 000
-1 305) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od datum do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. (výrok I.).
18. Ohledně zbývající částky včetně požadovaného příslušenství (výrok II.) byla žaloba zamítnuta, a to s ohledem na shora uvedené důvody, tedy nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované, což způsobilo absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy ostatní nároky vyplývající z této smlouvy, jenž je absolutně neplatná, tedy neplatná od samého počátku, nemohly žalobkyni vzniknout.
19. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, žalované tak vznikl nárok na zaplacení nákladů řízení účelně vynaložených k bránění svého práva v tomto řízení. Žalované však v řízení prokazatelně žádné náklady řízení nemohly vzniknout, když v řízení byla po celou dobu pasivní, proto soudem bylo o nákladech řízení rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), přičemž současně poměr úspěchu ve věci žalované nebyl, vzhledem k okolnostem, předmětem zkoumání soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.