Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
26 C 71/2021-57
Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 16 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 435,13 Kč, úrok ve výši 7 221,42 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 800 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 435,13 Kč, úrok ve výši 7 221,42 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 800 Kč od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný žalobou dne datum, na zaplacení částky 16 600 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 435,13 Kč, úroku ve výši 7 221,42 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení. Nárok vyplývá z nesplaceného úvěru poskytnutého společností právnická osoba, ze dne datum.
2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání prostřednictvím svého právního zástupce, ke kterému se rovněž nedostavila žalovaná, a to bez řádné a včasné omluvy. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu z listin předložených žalobkyní: právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná převzala při podpisu smlouvy, což stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru uhradit také příslušenství ve výši 7 400 Kč, spočívající v úroku s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, v odměně za administrativní činnost a odměně za hotovostní inkaso splátek. Celkově se tedy žalovaná zavázala zaplatit částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje dnem datum, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na datum (smlouva o půjčce). Smlouva byla uzavřena písemně dne datum a před jejím uzavřením vyplnila žalovaná příjmení zákazníka, do které uvedla údaje o své osobě, své kontaktní údaje a okolnosti vypovídající o své finanční situaci a zároveň předložila dokumenty k posouzení své bonity a úvěruschopnosti. Správnost a přesnost poskytnutých údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem (karta zákazníka). Právní předchůdkyně žalobkyně na základě informací od žalované uznala žalovanou za schopnou úvěr splácet s ohledem na výši příjmu 13 581 Kč ze zaměstnání a 2 500 Kč na přídavcích a výši výdajů v celkové částce 12 200 Kč zahrnující nájem 7 000 Kč, výdaje domácnosti 5 000 Kč a výdajů na telefon 200 Kč, v poměru k výši poskytnutého úvěru. Žalovaná přesto sjednanou výši splátky úvěru nehradila řádně a včas, kdy uhradila pouze částku 800 Kč, která odpovídá 2,5 řádně uhrazeným splátkám. Žalovaná se tedy dostala do prodlení s úhradou svého závazku, když ke dni splatnosti poslední splátky úvěr řádně nesplatila. V důsledku prodlení vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně a také na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny.
4. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, v důsledku fúze sloučením ze dne datum se změnila na společnost právnická osoba, IČO, která již pod novou obchodní firmou právnická osoba, jako postupitel postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo oznámeno postupitelem žalované v dopise ze dne datum, doporučeně dne datum (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek). Pohledávka za žalovanou byla specifikována v Seznamu pohledávek, jež byla součástí smlouvy o postoupení pohledávek (seznam postoupených pohledávek). Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 16 600 Kč s příslušenstvím. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno na adresu adresa, uvedenou žalovanou v kartě zákazníka jako adresa výběrního místa.
5. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne datum k úhradě částky 30 174,85 Kč včetně příslušenství do datum na stejnou adresu, tedy adresa, doporučeně dne datum, přičemž k doručování zásilky pošta přistoupila dne datum (předžalobní výzva, podací lístek, sledování zásilek).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění platném a účinném (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnu takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne spotřebiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje, nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. S ohledem na popsaný skutkový stav má soud za to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované), na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru, tedy žalobkyni jako společnosti, jež úvěr poskytla, resp. její právní předchůdkyni, právě pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučinila. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplyne, že zde nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Toto však žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, v daném případě nesplnila, čemuž také odpovídá skutečnost, že žalovaná na svůj dluh, až na úhradu dvou a půl splátek ve výši 800 Kč, nic neuhradila. Takový zákonný postup představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a cílené ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, dokonce s cílem dosáhnutí zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splatit (viz Důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).
15. V téže souvislosti je třeba konstatovat, že české spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, ve které se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně i od spotřebitele a pokud je to nezbytné, i na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 uvedené směrnice se dále stanoví, že členské státy samy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Tyto stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES blíže přesně specifikován, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost spotřebitele, žádajícího o úvěr. Poskytovatel úvěru by si tak měl veškeré údaje týkající se jeho finanční a majetkové situace řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisů z účtu, pracovní smlouvy, mzdového výměru, dokladu o nákladech na bydlení atd., a nikoliv spoléhat na tvrzení žadatele o úvěr, který může informace úmyslně či neúmyslně zkreslit jeho subjektivním vnímáním.
16. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, však v tomto směru svou povinnost nesplnila, jak už bylo uvedeno výše, kdy sice formálně provedla šetření bonity žalované, avšak fakticky příjem její domácnosti avizovaný na částku 16 081 Kč údajně ověřila pouze z výplatní pásky, přesto, že žalovaná uváděla jako další příjem také přídavky ve výši 2 500 Kč a k výdajům žalované měla být předložena pouze nájemní smlouva, prokazující platbu nájemného, kde žalobkyni tvrzeného a údajně prokázaného příjmu po zaplacení tvrzených a neprokázaných plateb na nájemném a tvrzených ostatních výdajů pro dva členy domácnosti, jimiž jsou žalovaná a nezaopatřené dítě ročník rok na ostatní výdaje zahrnující zdravotní péči, dopravu, drogerii a vybavení domácnosti by žalované mělo zůstat 1 000 Kč bez ohledu na to, že samotná výše předmětné půjčky představovala v měsíčních splátkách částku 1 350 Kč. Pokud tedy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, poskytla žalované úvěr 10 000 Kč (reálně ke splacení 17 400 Kč), představují měsíční splátky po 1 350 Kč, postupovala před poskytnutím úvěru způsobem, jež je v rozporu s předpoklady stanovenými zákonem o spotřebitelském úvěru, kdy majetkové poměry žalované představují důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Navíc tvrzené příjmy a výdaje na nájemné nebyly ze strany žalobkyně, ani po výzvě soudu, řádně doloženy listinami, jež měly být žalovanou při sjednání úvěru předloženy, proto se lze pouze domnívat, zda došlo alespoň k ověření těchto dvou informací, vyplývající z výplatních pásek a nájemní smlouvy. Navíc žalobkyně nedoložila, zda nad rámec informací prokázaných žalovanou z předložených listin provedla šetření i v rámci databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když o této informaci nebyl ve spise žádný důkaz, a to přesto, že interní šetření soudu (interní systém ISAS) bylo zjištěno, že žalovaná má dlouhodobě problémy se splácením svých závazků, kdy u zdejšího soudu je na její osobu, vedeno, resp. v minulosti bylo vedeno, již celkem 22 exekucí, přičemž v době cca 1 rok před poskytnutím úvěru se jednalo o pět exekucí.
17. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně tak spotřebitelský úvěr žalované poskytla v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tedy uzavřenou smlouvu o úvěru shledal za neplatnou. Zákonem o spotřebitelském úvěru v § 87 stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení došlo, je přitom nutno chápat jako neplatnost absolutní podle § 588 o.z., protože tato neplatnost není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale také jako společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních stavů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Této neplatnosti tedy musí soud přihlédnout z úřední povinnosti a není k ní třeba námitky žalované jako spotřebitele.
18. Spotřebitelský úvěr tak byl žalované poskytnut na základě absolutně neplatné smlouvy, proto soud v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. řádně posoudil nárok uplatněný žalobkyní na zaplacení částky 16 600 Kč s příslušenstvím jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě této neplatné smlouvy žalované poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy částku 10 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila pouze částku 800 Kč, jež byla započtena na poskytnutou jistinu úvěru, z něhož tak žalované zbývá žalobkyni vrátit částku 9 200 Kč. Žalovaná je tak povinna tuto částku vrátit žalobkyni jako vlastnici pohledávky, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Splatnost pohledávky v daném případě není stanovena zákonem, ale za den splatnosti je v tomto případě považován den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalovaná jako dlužník žalobkyní jako věřitelem požádána o plnění. Tímto dnem je den datum, tedy den následující po nejzazší lhůtě uvedené zástupcem žalobkyně v předžalobní výzvě, když tato výzva byla žalované řádně zaslána na adresu jí uvedenou. Žalovaná vedle této povinnosti k úhradě dlužné částky tedy byla nově uložena povinnost k zaplacení úroků z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši 8,05 % ročně v souladu s požadavkem žalobkyně a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy zavázal žalovanou k zaplacení částky 9 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.).
19. Ohledně zbývající částky 7 400 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 435,13 Kč, úroku ve výši 7 221,42 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 800 Kč od datum do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, jak je specifikováno ve výroku II., a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, kterou měly být tyto nároky založeny (jak bylo odůvodněno výše), protože ze smlouvy, která je neplatná od samého počátku, nemohly žalobkyni tyto nároky vzniknout. Žalobkyně byla v řízení převážné výši neúspěšná, proto jí soud nemohl přiznat reálné náklady řízení. Naopak žalovaná, která sice byla v převážné výši řízení úspěšná, po celou dobu řízení byla pasivní, proto k náhradě žádné náklady nebyly přiznány v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. , jak vyplývá z výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.