Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 187/2020-95
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Langerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
o: 675 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1.200 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1.200 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání.
2. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne 15. 10. 2020 je zaplacení televizního poplatku
za měsíce září 2019 až leden 2020 v celkové výši 675 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužných televizních poplatků k datu 15. 10. 2020 ve výši 60,29 Kč.
3. Ve věci byl Okresním soudem v Šumperku dne 29. 10. 2020 pod č. j. EPR 259813/2020 -5 vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalovanému uloženo, aby do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu zaplatil žalobkyni částku ve výši 675 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč nebo aby podal proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu do 15 dnů ode dne jeho doručení u Okresního soudu v Šumperku odpor.
4. Proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 29. 10. 2020, č. j. EPR 259813/2020 -5, který byl doručen žalovanému dne 8. 12. 2020, podal žalovaný dne 21. 12. 2020 odpor, v němž žalovaný tvrdil, že na adrese adresa žalovaného, nebydlí 12 let po rozvodu s bývalou manželkou. Žalovanému nebyla doručena žádná výzva k úhradě s doručenkou, tudíž nic nepřevzal ani nepodepsal. Podáním doručeným soudu dne 24. 2. 2021 žalovaný doplnil, že z místa svého trvalého bydliště na adrese adresa žalovaného, po rozvodu s manželkou, která na uvedené adrese zůstala s dcerou bydlet a která také na sebe převzala veškeré povinnosti včetně placení závazků spojených s bydlením a užíváním předmětného bytu. Žalobkyně navíc podala úplně stejnou žalobu na bývalou manželku, a to ve stejném znění, pro stejné období nezaplacení televizního poplatku a pro stejnou částku, kdy Okresní soud vydal elektronický platební rozkaz pod číslo jednací, ve kterém byla bývalá manželka žalovaného zavázána platit totéž co žalovaný. Bývalá manželka povinného dluh dne 23. 2. 2021 uhradila, a to jistinu v částce 675 Kč, náklady právního zastoupení ve výši 600 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalovaný má tudíž za to, že žaloba je neoprávněná, když žalobkyně nemůže požadovat zaplacení dvakrát stejné věci a žalovaný proto navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.
5. Žalobkyně k tvrzením uvedeným v odporu žalovaného nejprve uvedla, že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku, neboť v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě, přičemž tato výzva ze dne 29. 5. 2019 byla žalovanému doručena na odběrné místo. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval, žalobkyně jej dle shora uvedeného zákonného ustanovení zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, přičemž o této skutečnosti byl žalovaný informován. S ohledem k uvedenému vznikla žalovanému povinnost hradit příslušné televizní poplatky. Ke skončení poplatkové povinnosti by došlo pouze za situace, kdy by žalovaný podal odhlášku dle § 8 odst. 8 zákona, žalobkyně však žádnou odhlášku za žalované období neeviduje. Následně žalobkyně doplnila, že sama skutečnost odstěhování žalovaného v žádném případě neodůvodňuje zánik jeho poplatkové povinnosti, neboť poplatková povinnost je spojena s vlastnictvím, resp. držbou TV přijímače, a nikoliv adresou pobytu (viz § 3 odst. 2 zákona). Pokud došlo na straně žalovaného skutečně ke změně pobytu oproti adrese uvedené v jeho přihlášce k TV poplatkům, byl žalovaný povinen danou změnu nahlásit žalobkyni (viz § 8 odst. 6 zákona). Žalobkyně nemá přístup do příslušné evidence, aby zjistila, že se žalovaný přestěhoval. Ke skončení poplatkové povinnosti by došlo pouze za situace, kdy by žalovaný podal odhlášku dle § 8 odst. 8 zákona, kdy k podání odhlášky je poplatník povinován za situace, kdy již nenaplňuje definice poplatníka dle § 3 odst. 2 zákona, tj. nadále nevlastní, případně nedrží TV přijímač. K tvrzení žalovaného, že žaloba byla podána i na jeho bývalou manželku za stejné žalované období žalobkyně uvedla, že tato skutečnost nemá žádný vliv na povinnost žalovaného platit televizní poplatky, neboť s bývalou ženou podle jeho tvrzení nebydlí, tudíž není naplněn žádný ze zákonných důvodů pro osvobození televizních poplatků. Z tohoto důvodu jsou oba poplatníky televizního poplatku a jsou povinni příslušné televizní poplatky zaplatit. Žalobkyně tudíž považuje žalobu za důvodnou a navrhla, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.
6. Soud ve věci nařídil na den 14. 10. 2021 jednání, z něhož se žalobkyně omluvila s tím, že souhlasí s projednáním věci bez své přítomnosti.
7. Zástupkyně žalovaného, která se k jednání nařízenému na den 14. 10. 2021 dostavila, uvedla, že má za to, že sama žalobkyně uvedla, že televizní poplatek je za odběrné místo. Žalovaný na uvedené adrese dlouhodobě nebydlí a televizní poplatek platila jeho bývalá manželka, a to i na základě elektronického platebního rozkazu sp. zn. EPR číslo 2020. Žalovaný má proto za to, že žalovaný televizní poplatek je již zaplacen a navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaný si poštu na adrese svého trvalého pobytu adresa žalovaného přebíral nepravidelně, a to pokud mu bývalá manželka zavolala, že tam má poštu. Na adrese adresa žalovaného r. o., ale fakticky bydlí jinde, a to na adrese adresa žalovaného. Žalovaný televizní poplatek platil v souvislosti se svým bydlením na adrese adresa žalovaného, a to v rámci nájemného a služeb. Žádnou výzvu k úhradě od žalobkyně žalovaný nepřevzal a ani nepodepsal, takže ji nedostal. Na původní adrese žalovaného adresa žalovaného, zůstala bydlet bývalá manželka žalovaného, která zaplatila televizní poplatek za žalované období. Žalovaný proto již nemá za toto odběrné místo za stejné období povinnost hradit televizní poplatek. Žalovaný byl při jednání soudu poučen soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby doplnil svá skutková tvrzení v tom, zda a pokud ano, tak kdy a jakým způsobem reagoval na výzvu žalobkyně, která se jej dotazovala, proč neplatí televizní poplatky a k uvedenému aby označil důkazy. K výzvě soudu zástupkyně žalovaného uvedla, že reakce žalovaného na výzvu nebyla žádná, neboť žalovaný od počátku tvrdil, že mu žádná výzva nebyla doručena. Zástupkyně žalovaného navrhla zamítnutí žaloby, když žalovaný na adrese adresa žalovaného.
8. Soud dospěl z listinných důkazů, a to z lustrace v informačním systému základních registrů, výpisu ze seznamu zákazníku společnosti právnická osoba, předávacího protokolu, výzvy ze dne 24. 10. 2018, odpovědního formuláře k přihlášení do evidence poplatníků a čestného prohlášení, výzvy k přihlášení poplatníka České televize ze dne 29. 5. 2019, informace o zpracování osobních údajů, potvrzení České pošty, s. p., dopisu ze dne 29. 8. 2019, potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, dodejky s variabilní symbol, specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, sdělení ze dne 15. 3. 2020, identifikace závazku, dodejky s variabilní symbol, sdělení ze dne 27. 5. 2020, dodejky s variabilní symbol, výzvy ze dne 15. 7. 2020, dodejky s variabilní symbol, potvrzení o platbě, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, elektronického platebního rozkazu číslo jednací, omluvy svědka a předpisu poplatků k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalovaný byl zařazen v srpnu roku 2019 do evidence žalobkyně jako poplatník televizního poplatku, a to poté, co byl žalobkyní výzvou ze dne 29. 5. 2019 doručovanou žalovanému na adresu adresa žalovaného, poučen v souladu s § 3 odst. 4 zákona, že jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud žalobkyni po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na tuto výzvu nereagoval, byl žalovaný přípisem žalobkyně ze dne 29. 8. 2019 informován, že byl v souladu se zákonem zařazen do evidence poplatníků s povinností hradit poplatky. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek za měsíce září 2019 až leden 2020 ve výši 135 Kč za každý měsíc. Žalovaný tak dluží žalobkyni za televizní poplatky za uvedené období částku 675 Kč. Žalobkyně následně písemně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků, žalovaný však na výzvu nereagoval a dluh neuhradil.
9. Podle § 3 odst. 2 zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.
10. Podle § 3 odst. 4 zákona jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvy neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy.
11. Podle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.
12. Podle § 8 odst. 8 zákona z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který a) přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, b) byl osvobozen podle § 4 odst. 1, c) neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Odhlašuje-li se z evidence poplatníků fyzická osoba, která podle § 5 odst. 2 neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek, je v čestném prohlášení povinna dále uvést jméno, popřípadě jména a příjmení, datum narození a adresu trvalého pobytu, u cizinců popřípadě dlouhodobého pobytu poplatníka, s nímž žije ve společné domácnosti a který splnil oznamovací povinnost podle odstavce 2.
13. Podle § 10 zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.
14. Soud shledal nárok žalobkyně na zaplacení televizních poplatků jako důvodný, neboť žalovaný neplnil svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek za žalované období, ačkoliv žalobkyně výzvou k přihlášení poplatníka České televize ze dne 29. 5. 2019 poučila žalovaného o jeho povinnostech vyplývajících ze zákona, následně informovala žalovaného o jeho zařazení do evidence poplatníků televizních poplatků a opakovaně ho vyzývala k úhradě televizního poplatku. Argumentaci žalovaného, že televizní poplatky za žalované období hradila jeho bývalá manželka, soud shledal neopodstatněnou, když jak vyplývá ze shora citovaných zákonných ustanovení, povinnost platit televizní poplatek má každá fyzická nebo právnická osoba vlastnící televizní přijímač, a to mimo osoby, která je ve smyslu § 8 odst. 8 povinna odhlásit se z evidence poplatníků. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvu žalobkyně ze dne 29. 5. 2019, stejně jako se neodhlásil z evidence poplatníků televizních poplatků, byla žalobkyně zcela v souladu se zákonem oprávněna považovat žalovaného za poplatníka televizních poplatků a zaplacení televizních poplatků vůči žalovanému nárokovat. Zaplacení televizních poplatků není spojeno s bydlištěm, případně sídlem poplatníka televizních poplatků, ale je vázáno na osobu poplatníka jakožto vlastníka televizního přijímače. Z toho důvodu nemůže být pravdivé tvrzení žalovaného, že televizní poplatky hradí v souvislosti se svým bydlením na adrese adresa žalovaného, a to v rámci nájemného a služeb, neboť v takovém případě by byl jako fyzická osoba žalobkyní jako poplatník televizního poplatku evidován. Pokud za žalovaného televizní poplatek hradí jiná osoba, měl postupovat v intencích zákona a poté, co jej žalobkyně na základě zákonné fikce do evidence poplatníků zařadila, když nereagoval na její písemné výzvy, měl provést odhlášku podle § 8 odst. 8 zákona, což však neučinil. Je pak výlučně k tíži žalovaného, že na adrese svého trvalého pobytu řádně nepřebírá poštu a že příslušnému úřadu nenahlásil změnu adresy svého trvalého pobytu, která již 12 let, jak tvrdí sám žalovaný, nesouhlasí s adresou jeho skutečného bydliště.
15. Pokud jde o nárok na zaplacení požadovaného úroku z prodlení z dlužných televizních poplatků, pak tento nárok soud posoudil dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví v tomto případě nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný neplnil svou zákonnou povinnost platit televizní poplatek a tím se dostal do prodlení s plněním této povinnosti, žalobkyně správně požaduje úrok z prodlení z dlužných televizních poplatků od 16. dne každého měsíce, za nějž žalovaný dluží televizní poplatek, a to ve správné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud v celém rozsahu návrhu vyhověl.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva, přičemž náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal, když takovou odměnu nelze považovat za účelně vynaloženou s ohledem na skutečnost, že činnost České televize sice není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 ). Česká televize inkasuje televizní poplatek za specifických podmínek srovnatelných víceméně s daní, má či měla by mít k tomu vytvořeny podmínky i ve formě oddělení, jenž se touto činností zabývá, jenž má kvalifikované pracovníky, a u věci nikterak právně náročné, která se týká výběru televizních poplatků, nemá důvod nechat se zastupovat advokátem. S ohledem na tento postup soud přiznal žalobkyni náhradu za soudní poplatek ve výši 400 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální výši 100 Kč za 2 úkony podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , a to za návrh ve věci samé a písemnou výzvu k plnění, a dále 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to za písemné vyjádření žalobkyně ze dne 12. 1. 2021 a ze dne 16. 3. 2021.
17. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.