Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
35 C 212/2021-69
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kocábovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 339,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 339,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 339,37 Kč od 8. 7. 2020
do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 339,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 339,37 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Žalobou podanou dne 25. 1. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 339,37 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 339,37 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyní žalobkyně – společnost právnická osoba, sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále též„ Společnost“), a žalovaný po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného uzavřeli prostřednictvím internetu dne 8. 7. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě žalovaný čerpal celkově úvěr ve výši 2 339,37 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 7. 7. 2020, avšak žalovaný doposud dlužnou částku neuhradil i přes zaslanou upomínku ze dne 13. 1. 2021.
3. Žalovaný k věci uvedl, že Smlouvu se Společností skutečně uzavřel, avšak tyto nepotřeboval. Namítl, že Společnost nezkoumala jeho úvěruschopnost, že v době poskytnutí peněžních prostředků byl v registru dlužníků, že podmínky půjčky jsou nepřiměřeně vysoké a že dlužná částka byla uhrazena.
4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
Závěr o skutkovém stavu
5. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.
6. Dne 8. 7. 2019 si Společnost jako věřitel a žalovaný jako dlužník ujednali Smlouvu, kterou se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do limitu 80 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a s poplatkem za čerpání ve výši 12,5 % z částky každého čerpání (RPSN 262,91 %), a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, minimálně však ve výši 1 000 Kč měsíčně. V případě prodlení byla žalobkyně oprávněna účtovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. V případě prodlení se splacením 1 splátky po dobu delší než 2 měsíce nebo v případě prodlení se splacením více než 2 splátek byla Společnost oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný (viz Smlouva ve spojení se shodným tvrzením stran).
7. Společnost měla poskytnout žalovanému blíže nespecifikovanou hotovost, kdy z listin vyplynulo, toliko případné čerpání ze dne 12. 8. 2019 ve výši 800 Kč, kterou měl uhradit společně s poplatkem ve výši 100 Kč do 12. 9. 2019 (viz Loan appliacation info na č. l. 21). Dle platebních informací Společnosti ke dni 7. 10. 2019 zůstatek po poslední platbě ke dni 16. 9. 2019 měl činit 4 535,95 Kč, úroky za období čerpání měly činit 269,85 Kč, neuhrazené částky z minulého období ve výši 1 987,37 Kč, aktuální povinná minimální měsíční splátka k datu splatnosti 1 000 Kč, aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti (7. 10. 2019) ve výši 1 000 Kč (viz platební informace na č. l. 46). Žalovaný uhradil dne 13. 9. 2019 částku 500 Kč, dne 16. 9. 2019 částku 500 Kč, dne 16. 10. 2019 částku 1 500 Kč, dne 19. 12. 2019 částku 600 Kč, dne 27. 12. 2019 částku 1 400 Kč (viz přehled plateb na č. l. 50). Dne 16. 3. 2020 uhradila matka žalovaného Společnosti částku 3 000 Kč, s popisem pro příjemce obsahujícím jméno, příjmení a datum narození žalovaného (viz scan internetového bankovnictví matky žalovaného); tato částka byla uhrazena podle poslední výzvy před prodejem pohledávky (viz na č. l. 55). Dle platebních informací Společnosti ke dni 7. 7. 2020 zůstatek po poslední platbě ke dni 16. 3. 2020 měl činit 1 201,77 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů ke dni 14. 4. 2020, 15. 5. 2020, 14. 6. 2020 vždy ve výši 250 Kč, úroky za období čerpání měly činit 387,60 Kč, celková dlužná částka 2 339,37 Kč, neuhrazené částky z minulého období ve výši 1 987,37 Kč, aktuální povinná minimální měsíční splátka k datu splatnosti 352 Kč, aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti (7. 7. 2020) ve výši 2 339,37 Kč (viz platební informace na č. l. 18).
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupila Společnost coby postupitel žalobkyni coby postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1 této smlouvy, v níž byla specifikována též pohledávka Společnosti za žalovaným v aktuální výši 2 332,57 Kč (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 vč. přílohy č. 1 a listin y o převodu). Dopisem ze dne 13. 1. 2021 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 7 051,57 Kč s příslušenstvím do 3 dnů od doručení výzvy s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky. Přílohou tohoto dopisu bylo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 1. 2021 vyhotovené jménem Společnosti, z oznámení však nebylo patrno, jaká osoba za Společnost jedná, jakož ani listin listina neobsahovala její podpis (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, oznámení o postoupení pohledávky, podací list).
9. V okamžiku uzavření Smlouvy, tj. v červenci 2019 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 8,60 % ročně a floating a fixace sazby do 1 roku včetně 8,58 % ročně a roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 8,92 % ročně (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupným na www.cnb.cz).
Právní posouzení věci
10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou č. 1, v níž byla vymezena též tvrzená pohledávka za žalovaným, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele prokázána nejpozději při soudním řízení, čímž postoupení pohledávky nabylo i vůči žalovanému účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění tvrzených nároků v daném řízení.
12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).
15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Na základě provedeného dokazování nemá soud pochybností o tom, že dne 8. 7. 2019 došlo mezi Společností coby úvěrující a žalovaným coby úvěrovaným k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru; byť totiž Smlouva nebyla podepsána žádnou ze smluvních stran, smluvní konsensus jednoznačně potvrdil žalovaný. Smlouvou se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do limitu 80 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a s poplatkem za čerpání ve výši 12,5 % z částky každého čerpání (RPSN 262,91 %), a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, minimálně však ve výši 1 000 Kč měsíčně. Soud má nicméně za to, že úvěrový právní vztah v tomto případě platně nevznikl, neboť Společnost i přes opakovanou výzvu soudu obsaženou v usnesení ze dne 5. 10. 2021, č. j. 35 C 212/2021 -63, netvrdila, že by řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , přičemž žalovaný sám poukázal na to, že nijak jeho úvěruschopnost posuzována nebyla. Sankcí za náležité neověřování úvěruschopnosti žalovaného je přitom podle uvedeného ustanovení neplatnost smlouvy, přičemž jedná se o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Jestliže je tedy smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 8. 7. 2019 absolutně neplatným právním jednáním, nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, které by se zakládalo na smluvním vztahu založeném tvrzenou smlouvou.
17. Pro úplnost soud podotýká, že i kdyby shledal platně uzavřenou Smlouvu (tedy včetně řádného ověřování úvěruschopnosti), bylo by nezbytné sjednaný úrok ve výši 8,5 % měsíčně (102 % ročně) včetně poplatku za čerpání ve výši 12,5 % z částky každého čerpání (tento poplatek totiž není nezávisle stanovenou položkou za vykonané činnosti ze strany Společnosti, nýbrž je přímo odvislý od výše poskytnuté finanční částky) posoudit jako úrok nepřiměřeně vysoký, a tedy i rozporný s dobrými mravy, neboť podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ); v daném případě dohodnutá výše sjednaného úroku (bez zohlednění poplatku) je více jak 11krát vyšší než průměrná výše úrokové míry korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu – floating a fixace sazby do 1 roku včetně v době uzavření Smlouvy (červenec 2019), RPSN uváděné žalobkyní je potom více jak 29krát vyšší než průměrná výše roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v době uzavření Smlouvy. V souladu s § 1802 o. z. by proto soud musel přistoupit k moderaci výše úroků na výši 8,58 % p. a., vycházeje z průměrné hodnoty úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu – floating a fixace sazby do 1 roku včetně v měsíci, kdy byla uzavřena Smlouva.
18. Při absenci platného vzniku závazkového vztahu z tvrzené smlouvy o úvěru přitom nelze přisvědčit právu žalobkyně na jakékoliv nároky, které by měly původ ve Smlouvě. Jestliže se tedy žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 2 339,37 Kč s příslušenstvím, nebylo možné žalobnímu návrhu vyhovět.
19. S ohledem na zásadu iura novit curia se soud zabýval otázkou, zdali bylo možné právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným kvalifikovat jiným způsobem a přiznat případně alespoň část žalobou požadovaného plnění. Z dokazování vyplynulo, že Společnost měla žalovanému poskytnout blíže nespecifikovanou částku, kdy přesná výše prokázána nebyla. Společnost měla dle žalobních tvrzení poskytnout žalovanému peněžní částku 2 339,37 Kč, kdy z provedeného dokazování žádné takovéto čerpání nevyplynulo, kdy tato částka odpovídá toliko celkové částce k úhradě k datu splatnosti dle platebních informací na č. l. 18, tedy zjevně tato částka poskytnutá nebyla. Z listin y Loan appliacation info na č. l. 21 vyplynulo toliko případné čerpání ze dne 12. 8. 2019 ve výši 800 Kč, dle platebních informací na č. l. 46 se pak podává, že by výše nesplacené jistiny mohla ke dni 16. 9. 2019 činit nanejvýš 4 535,95 Kč (v této částce přitom – jak je soudu známo z úřední činnosti z jiných sporů Společnosti – byly započteny i další poplatky) a dle platebních informací na č. l. 18 se pak podává, že by výše nesplacené jistiny mohla ke dni 16. 3. 2020 činit nanejvýš 1 201,77 Kč (v této částce opět byly započteny i další poplatky). Jestliže bylo současně prokázáno, že žalovaný v rozmezí dní 13. 9. 2019 – 27. 12. 2019 uhradil Společnosti na dluh celkově částku 4 500 Kč a že matka žalovaného uhradila Společnosti na dluh dne 16. 3. 2020 částku 3 000 Kč, je zcela patrno, že žalovaný by případně vzniklé bezdůvodné obohacení zcela vrátil, ba dokonce by mu vznikl blíže nezjištěný přeplatek, a to celé ještě před zahájením tohoto řízení.
Náklady řízení a lhůta k plnění.
20. Žalovaný byl zcela procesně úspěšný, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady tvoří tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za vyjádření k žalobě, za potvrzení o zaplacení a za souhlas s rozhodnutím bez jednání dle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 900 Kč (výrok II.).
21. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.