Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 157/2021-55

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 21 520 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5 280 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 280 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 5 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a zákonným úrokem z částky 2 720 od 8. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

III. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 714 Kč, v této části se žaloba zamítá.

IV. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 918,68 Kč, v této části se žalobce zamítá.

V. Domáhal-li se žalobce po žalované úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 920 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

VII. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 7 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 947,69 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a zákonným úrokem z částky 5 027,69 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

VIII. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 888,15 Kč, v této části se žaloba zamítá.

IX. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 377,44 Kč, v této části se žalobce zamítá.

X. Domáhal-li se žalobce po žalované úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 947,69 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.

XI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5 280 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 280 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 5 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a zákonným úrokem z částky 2 720 od 8. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 714 Kč, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 918,68 Kč, v této části se žalobce zamítá. V. Domáhal-li se žalobce po žalované úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 920 Kč ve výši 10 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. VII. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení částky 7 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 947,69 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a zákonným úrokem z částky 5 027,69 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. VIII. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 888,15 Kč, v této části se žaloba zamítá. IX. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 377,44 Kč, v této části se žalobce zamítá. X. Domáhal-li se žalobce po žalované úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 947,69 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. XI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalované úhrady nákladů řízení ve výši 2 313 Kč a zaplacení:

a) částky 11 200 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 714 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1918,68 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 9 %, úrok 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení;

b) částky 10 320 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 888,15 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 377,44 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 7 947,69 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 9 %, úrok 23,72 % ročně z částky 7 947,69 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO:

a) dne 20. 10. 2017 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč počínaje dnem 27. 10. 2017 nejpozději do 30. 11. 2018. Za celou dobu smluvního vztahu uhradila žalovaná 2 720 Kč, kdy poslední platba byla učiněna dne 25. 1. 2018. Od postoupení pohledávek neuhradila žalovaná ničeho,

b) dne 22. 7. 2017 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem 29. 7. 2017 nejpozději do 1. 9. 2018. Za celou dobu smluvního vztahu uhradila žalovaná 7 080 Kč, kdy poslední platba byla učiněna dne 25. 1. 2018. Od postoupení pohledávek neuhradila žalovaná ničeho.

3. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž dni. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019.

4. Na výzvu soudu žalobkyně dne 29. 7. 2021 (č.l. 42-49) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované především na základě zhodnoceními informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, a to na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek a složenek. Tyto doklady však nemá k dispozici. Z karet zákazníka bylo uvedeno, že je zaměstnána jako anonymizována dvě slova s měsíčním příjmem 12 500 Kč, pobírá podporu ve výši 6 925 Kč, nemá půjčku u jiné společnosti. Původní věřitel dospěl po ověření předložených dokladů a tvrzení žalované k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s 

6. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.

7. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

8. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

9. Ze smlouvy číslo ze dne 20. 10. 2017 uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO a žalovanou (viz smlouva č.l. 28-29) bylo ověřeno, že žalované byl v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 240 Kč počínaje dnem 27. 10. 2017 nejpozději do 30. 11. 2018.

10. Ze smlouvy číslo ze dne 22. 7. 2017 uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO a žalovanou (viz smlouva č.l. 24-25 bylo ověřeno, že žalované byl v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem 29. 7. 2017 nejpozději do 1. 9. 2018.

11. Z karty zákazníka/žádosti o zápůjčku ze dne 19. 10. 2017 (č.l. 32-33) bylo zjištěno, že žalovaná v době uzavření smlouvy bydlela v nájmu s jedním nezaopatřeným dítětem. Její celkové příjmy činily 19 425 Kč, kdy z toho částku 6 925 Kč představovala státní podpora. Výdaje činily 12 350 Kč a použitelný příjem tak činil 7 075 Kč. V době uzavření smlouvy měla žalovaná již jeden závazek vůči dané společnosti ve výši 10 000 Kč. Z karty zákazníka/žádosti o zápůjčku ze dne 21. 7. 2021 (č.l. 32a-33) bylo zjištěno, že příjem žalované činil 16 425 Kč, z toho částka 6 925 Kč byla tvořena sociálními dávkami, výdaje činily celkem 11 000 Kč a použitelný příjem tak činil 5 425 Kč. Žalovaná bydlela v nájmu s jedním nezaopatřeným dítětem.

12. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 (viz smlouva a seznam postupovaných pohledávek na č.l. 18-23 spisu) a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne 29. 11. 2019 (viz oznámení na č.l. 30 spisu), který byl žalované odeslán doporučeně dne 13. 12. 2019 (viz podací lístek č.l. 38 spisu).

13. Předžalobní výzva ze dne 30. 4. 2020 (č.l. 26-27), byla žalované odeslána dne 1. 5. 2020 (č.l. 31a).

14. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

15. Z provedeného dokazování vyplývá následující skutkový stav:

16. Předchozí věřitelka důsledně nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť neprovedla lustraci žalované v rejstřících dlužníků. Ze předložených listinných důkazů vyplývá, že žalovaná byla dne 21. 7. 2017 zaměstnána s celkovým příjmem 16 245 Kč, z čehož částka 6 925 Kč činily sociální dávky, celkové výdaje činily 11 000 Kč a žalované tak zbyla částka 5 425 Kč, ze které měla hradit měsíčně 1 200 Kč. Reálně jí zbylo 4 225 Kč pro sebe a nezaopatřené dítě. Ve druhém případě byla žalovaná zaměstnána s příjmem 12 500 Kč a státní podporou 6 925 Kč, kdy žila v nájmu, se kterým jí vypomáhal úřad práce a měla vyživovací povinnost k nezaopatřenému dítěti. Jak uvedla sama žalobkyně, měsíčně jí zbývalo při odečtení příjmů a výdajů 7 075 Kč, z čehož již splácela jeden úvěr, a to částkou 1 350 Kč. Reálně tak jí zbývalo 5 725 Kč. Přesto předchozí věřitelka poskytla žalované další úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž splátka úvěru měla činit měsíčně 960 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala, ačkoliv má v tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že žalovaná doposud uhradila částku 2 720 Kč na úvěr ve výši 8 000 Kč a částku 7 080 Kč na úvěr ve výši 10 000 Kč.

17. Soud posuzoval věc dle , (dále jen o. z.) a dle , o spotřebitelském úvěru.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C číslo tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 číslo.

23. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

24. Soud má tedy v dané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, a proto jsou smlouvy o úvěru ze dne 22. 7. 2017 i smlouva ze dne 29. 11. 2019 absolutně neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Pokud původní věřitelka poskytla žalované, které po odečtení příjmů a výdajů dle jejího vlastního tvrzení zbývala v případě úvěru na 10 000 Kč částka 5 425 Kč, ze které měla žalovaná hradit měsíčně 1 200 Kč a v případě úvěru na 8 000 Kč částka 7 075 Kč, ze které ještě hradila již jeden poskytnutý úvěr a reálně jí tak zbývalo 5 725 Kč pro sebe a nezaopatřené dítě, kdy z této částky měla hradit dalších 960 Kč (přičemž poslední splátka žalovanou na oba úvěry byla uhrazena 25. 1. 2018), nemohla se objektivně domnívat, že žalovaná bude schopna úvěry splácet. Předchozí věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelské úvěry přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaná zaplatila pouze částky 7 080 Kč na úvěr 10 000 Kč a částku 2 720 Kč na úvěr ve výši 8 000 Kč, kdy na první poskytnutý úvěr bylo hrazeno naposledy 25. 1. 2018. Nadto žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně prováděla lustrace v evidencích dlužníků na žalovanou či jinak blíže zkoumala její další závazky.

25. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatných smluv o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 10 000 Kč a 8 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že tato dosud uhradila pouze částky 7 080 Kč a 2 720 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouvy o zápůjčce jsou absolutně neplatné, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalované, aby uhradil žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, jistinu ve výši 5 280 Kč (8 000 Kč – 2 720 Kč) a jistinu ve výši 2 920 Kč (10 000 Kč – 7 080 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

26. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjček sjednaných v neplatných smlouvách o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění byla odeslána doporučeně žalované dne 1. 5. 2020. Žalovaná byla povinna plnit ve lhůtě do 7. 5. 2021. Pokud neplnila, ocitla se dnem 8. 5. 2020 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 8,25 % ročně.

27. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.