Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
11 C 18/2021-184
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Pečenky a soudců JUDr. Hany Brožové a Mgr. Jana Nováka ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o výživné, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2021, č. j. 11 C 18/2021 -158,
takto:
I. Odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku okresního soudu se odmítá.
II. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích II., III. a IV. mění takto:
Soud schvaluje smír účastníků tohoto znění:
Žalovaná se zavazuje platit na výživu žalobkyně nad rámec částky 1.500 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2020 další částku 500 Kč měsíčně.
Běžné výživné se žalovaná zavazuje platit žalobkyni vždy k prvému dni v měsíci.
Dlužné výživné za dobu od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2021 ve výši 16.000 Kč, jakož i částky výživného splatné od 1. 12. 2021 do konce měsíce, v němž usnesení bude doručeno, se žalovaná zavazuje zaplatit žalobkyni ve splátkách po 500 Kč splatných vždy spolu s běžným výživným s první splátkou splatnou do tří dnů od doručení usnesení, až do úplného zaplacení dluhu, pod ztrátou výhody splátek.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění:
I. Odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku okresního soudu se odmítá. II. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích II., III. a IV. mění takto: Soud schvaluje smír účastníků tohoto znění: Žalovaná se zavazuje platit na výživu žalobkyně nad rámec částky 1.500 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2020 další částku 500 Kč měsíčně. Běžné výživné se žalovaná zavazuje platit žalobkyni vždy k prvému dni v měsíci. Dlužné výživné za dobu od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2021 ve výši 16.000 Kč, jakož i částky výživného splatné od 1. 12. 2021 do konce měsíce, v němž usnesení bude doručeno, se žalovaná zavazuje zaplatit žalobkyni ve splátkách po 500 Kč splatných vždy spolu s běžným výživným s první splátkou splatnou do tří dnů od doručení usnesení, až do úplného zaplacení dluhu, pod ztrátou výhody splátek. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované platit na výživu žalobkyně částku 1.500 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2020 (výrok I.). Výrokem II. okresní soud určil, že běžné výživné je žalovaná povinna platit žalobkyni vždy k prvému dni měsíci předem. Dlužné výživné za dobu od 1. 11. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 5.000 Kč bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení dlužné částky s účinností od právní moci rozsudku (výrok III.). Žalobu žalobkyně, aby žalovaná byla povinna platit na výživu žalobkyně další částku 3.500 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2020 a částku 5.000 Kč za dobu od 1. 10. 2020 do 31. 10. 2020 okresní soud zamítl (výrok IV.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
2. Včas podaným odvoláním napadla rozsudek okresního soudu žalobkyně co do výroků I. III. a IV. z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. o. s. ř. Namítala, že okresní soud stanovil výši výživného pro žalobkyni výhradně na základě faktické a především dočasné výše příjmů žalované a nezahrnul do posuzování také příjmy jejího manžela, jenž se podílí s žalovanou do společné domácnosti, ačkoliv tak měl soud prvního stupně správně postupovat. Odůvodněné potřeby žalobkyně tudíž nebyly úměrně odvislé od skutečných schopností, možností a majetkových poměrů žalované, které jsou mnohem vyšší, než jaké jí byly přisuzovány před soudem prvního stupně. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a III. změnil tak, že žalované uloží platit na výživu žalobkyně částku 5.000 Kč měsíčně od 1. 11. 2020.
3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že se s rozsudkem okresního soudu ztotožňuje a žádá proto jeho potvrzení.
4. Krajský soud v souvislosti s odvoláním žalobkyně do výroku I. rozsudku okresního soudu zdůrazňuje, že legitimaci k odvolání nemá účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku totiž vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní. Pokud bylo napadeným výrokem I. rozsudku okresního soudu žalobkyni vyhověno, pak proti němu není oprávněna podat odvolání. Krajský soud proto její odvolání proti výroku I. rozsudku okresního soudu dle § 218 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
5. Krajský soud k odvolání žalobkyně přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu zbývajících závislých výroků (§ 206 , § 212 o. s. ř. o. s. ř. ), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo a shledal, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.
6. Krajský soud přejímá jako správná skutková zjištění okresního soudu učiněná z výpovědí účastníků a listinných důkazů, jak jsou obsažena v odůvodnění napadeného rozsudku a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud doplnil dokazování, přičemž takto zjistil ze shodných tvrzení účastníků, že na výživné bylo žalovanou zaplaceno 5 plateb běžného výživného a 5 splátek dluhu. Žalovaná potvrdila, že rodičovský příspěvek je jí nadále vyplácen v částce 9.375 Kč a bude jí vyplácen do ledna 2023. Žalobkyně u jednání krajského soudu potvrdila, že je studentkou 4. ročníku gymnázia, hodlá studovat na vysoké škole. Následně účastníci uzavřeli u jednání krajského soudu o dalším výživném pro žalobkyni smír.
7. Krajský soud zdůrazňuje, že při rozhodování o schválení smíru je soud povinen zkoumat, zda smír není v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 1 , 2, 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Smír je totiž dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu. Předpokladem pro schválení smíru pak není zjištění skutkového stavu věci v takovém rozsahu, je-li jinak potřebný pro autoritativní rozhodnutí soudu ve věci samé. Krajský soud konstatuje, že provedeným dokazováním byly zjištěny skutkové podklady pro posouzení, zda smír není v rozporu s právními předpisy kogentní povahy, popř. zda je neobchází, přičemž uzavřeným smírem se žalovaná zavázala k plnění své zákonné vyživovací povinnosti žalobkyni. Účastníci dali jednoznačně najevo vůli zbývající část sporného nároku vyřešit smírem. Za daného stavu věci odvolací soud dle § 220 o. s. ř. o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadených výrocích II., III. a IV. změnil a jejich smír schválil, což má stejné účinky, jaké občanský soudní řád přiznává rozsudku. Žalovaná se smírem zavázala platit na výživu žalobkyně nad rámec již přisouzené částky 1.500 Kč měsíčně, jak plyne z výroku I. napadeného rozsudku s účinností od 1. 11. 2020 další částku 500 Kč měsíčně, přičemž v souladu se zákonem je ujednání účastníků jak o splatnosti běžného výživného, tak o splatnosti dlužného výživného za dobu od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2021 (§ 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) ve splátkách, jak plyne z výroku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
8. Výrok o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů vyznívá negativně a je odůvodněn ust. § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. (§ 224 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Dovolání není přípustné.