Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 68/2021-153

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Telce a soudkyň JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Markéty Pokorné ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 84.780 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2021, č. j. -78,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24.780 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60.000 Kč ročně od 31. 12. 2019 do 31. 7. 2020, úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 60.000 Kč od 8. 1. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 18,67 % ročně z částky 60.000 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 29.910,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24.780 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60.000 Kč ročně od 31. 12. 2019 do 31. 7. 2020, úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 60.000 Kč od 8. 1. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 18,67 % ročně z částky 60.000 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 29.910,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 60.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60.000 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24.780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60.000 Kč od 31. 12. 2019 do 31. 7. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 60.000 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,67 % ročně z částky 60.000 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně v řízení prokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dále dospěl k závěru, že ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru ve výši 58.800 Kč je nutno posoudit jako ujednání o odměně za poskytnutí úvěru, tedy de facto ujednání o úrocích, když dle názoru soudu se žalobkyně ujednáním o poplatku za správu úvěru i ujednáním poplatku za hotovostní výběr splátek snaží zkreslit skutečně sjednanou výši úroků za poskytnutý úvěr. Okresní soud na základě výše uvedeného závěru dovodil, že celkové náklady spotřebitelského úvěru je nutno posuzovat jako úrok, když se jedná o finanční prostředky, které byl žalovaný povinen dle smlouvy za poskytnutí úvěru žalobkyni uhradit. V daném případě činila tato částka 58.800 Kč a byly-li peněžní prostředky poskytnuty na dobu 18 měsíců, pak ročně se jedná o cca 65,33 % poskytnuté jistiny úvěru. Okresní soud dovodil, že uvedené ujednání je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ust. § 580 odst. 1 a § 588 o. z. Z těchto důvodů pak okresní soud posoudil nárok žalobkyně v řízení uplatněný jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že žalobkyně má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, tj. částky 60.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data, od kterého byl k zaplacení této částky žalovaný vyzván žalobkyní poprvé, tedy od data uvedeného v předžalobní výzvě.

3. Proti tomto rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání a domáhala se jeho změny v napadeném výroku II. tak, že žalobě žalobkyně bude vyhověno. Odvolatelka namítala, že soud prvého stupně nesprávně dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 o. z. Při svém nesprávném posouzení celé úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné soud prvého stupně se nesprávně vypořádal s otázkou oddělitelnosti ujednání o výši poplatků - úroků od ostatního obsahu smlouvy. Soudem prvého stupně nesprávně zjištěná absolutní neplatnost úvěrové smlouvy má přitom za následek zamítnutí nejen nároku na úroky, a to i na obvykle soudy připouštěné ve výši dvoj či trojnásobku úroků požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, ale též i na smluvní pokutu ve výši v ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru přímo aprobované. Odvolatelka poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 2. 2021, č. j. -72 s tím, že z povahy úvěrových smluv nevyplývá, že by část obsahující ujednání o úrocích z úvěru nebylo možno od ostatního obsahu oddělit. Jak plyne z ust. § 2395 o. z., nemůže být smlouva o úvěru sjednána jako bezúročná, nicméně nedohodnou-li se věřitel a dlužník na výši úroku ve smlouvě, nezpůsobuje tato okolnost neplatnost úvěrové smlouvy, ale dlužník je povinen platit úroky ve výši stanovené dle § 1802 o. z. Podle žalobkyně by soud prvého stupně v případě zjištění zjevné nepřiměřenosti sjednaných úroků za poskytnutí úvěru byl povinen postupovat podle ust. § 577 o. z. a žalovaného zavázat k úhradě úroků ve výši určené podle ust. § 1802 o. z. Dále odvolatelka poukázala na další konkrétně citovaná rozhodnutí soudů s tím, že konkrétní výše příslušenství úvěru je přiměřená a s dobrými mravy souladná, a proto by příslušenství úvěru mělo být věřiteli přiznáno stejně jako smluvní pokuta, jejíž konečnou výši si žalovaný svým dlouhodobým prodlením zavinil výlučně sám.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřil.

5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a dále v závislém výroku III. o nákladech řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

6. Krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s doplněním, že z notářského zápisu krajský soud zjistil, že společnost právnická osoba jako prodávající a společnost právnická osoba jako kupující společně prohlásili, že uzavřeli smlouvu o prodeji části podniku tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020 včetně plné moci a přílohy krajský soud dále zjistil, že společnost právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 26. 5. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na žalobkyni mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovaným, a to dnem podpisu této smlouvy oběma smluvním stranami.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně příloh krajský soud dále zjistil, že společnost právnická osoba jako postupitel a společnost právnická osoba jako postupník uzavřeli dne 11. 12. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na společnost právnická osoba mimo jiné postoupena i pohledávka za žalovaným, a to dnem zaplacení úplaty za postoupení pohledávek.

9. Ze smlouvy o úvěru krajský soud dále zjistil, že dne 30. 6. 2018 uzavřeli společnost právnická osoba a žalovaným, u kterého je uveden i telefon a emailová adresa, smlouvu o úvěru číslo kterou se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru měly dle smlouvy činit úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 18,60 %, dále poplatek za správu úvěru ve výši 13.200 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 28.800 Kč s tím, že dlužník se zavázal uhradit poskytnutou jistinu 60.000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 58.800 Kč, přičemž celková částka, kterou měl spotřebitel zaplatit činí 118.800 Kč. Dlužník se zavázal poskytnutou jistinu, úroky a poplatek za správu a poplatek za hotovostní výběr splátek hradit v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 6.600 Kč.

10. Z čestného prohlášení ze dne 30. 6. 2018 podepsaného celé jméno žalovaného krajských soud zjistil, že jmenovaný čestně prohlásil, že platí měsíčně k rukám majitele nájemné ve výši 6.300 Kč a 700 Kč za energie.

11. Z výplatních pásek žalovaného krajský soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného právnická osoba obec zaplatil žalovanému mzdu za měsíc květen 2018 23.927 Kč, za měsíc duben 2018 22.046 Kč a za měsíc březen 2018 22.985 Kč.

12. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 2. 2018 uzavřené mezi pronajímatelem jméno příjmení, bytem adresa, krajský soud zjistil, že nájemné bylo sjednáno dohodou smluvních stran ve výši 7.000 Kč s tím, že náklady za služby spojené s užíváním bytu, a to konkrétně vodné a stočné, se nájemce zavazuje platit pronajímateli zálohově, a to platbou ve výši 200 Kč měsíčně. příjmení elektrické energie a plynu do bytu se nájemce zavazuje zajistit sám na své vlastní náklady u dodavatele těchto služeb.

13. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 30. 6. 2018 krajský soud nad rámec zjištění okresního soudu zjistil, že žalovaný uvedl požadovanou výši úvěru 60.000 Kč, předložil občanský průkaz, rodný list, uvedl, že je zaměstnán, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, jako příjem uvedl příjem ze závislé činnosti 22.986 Kč, což představuje celkové měsíční příjmy, na bydlení uvedl výdaje 6.300 Kč, výdaje na elektřinu 700 Kč, výdaje na stravování 1.000 Kč, celkové měsíční výdaje 8.000 Kč.

14. Z finanční analýzy žalovaného ze dne 30. 6. 2018 krajský soud nad rámec okresního soudu zjistil, že žadateli - žalovanému lze poskytnout úvěr v maximální výši měsíční splátky 12.687 Kč.

15. Ze sdělení právnická osoba krajský soud zjistil, že tato banka u bezúčelových úvěrů ve výši 60.000 Kč se splatností 18 měsíců požadovala úrokovou sazbu ve výši 6,7 až 11,9 %.

16. právnická osoba krajský soud zjistil, že tato banka u stejného typu úvěru požadovala úrokovou sazbu 12,9 %.

17. Ze sdělení právnická osoba krajský soud zjistil, že tato banka poskytovala uvedený úvěr v úrokové sazbě 6,9 až 15,9 %.

18. Ze sdělení právnická osoba krajský soud zjistil, že tato banka poskytovala specifikovaný úvěr v sazbě 13,82 %.

19. Ze sdělení právnická osoba krajský soud zjistil, že tato banka poskytovala požadovaný úvěr ve výši 9,4 % ročně.

20. Důkazní návrhy žalobkyně rozsudky Krajského soudu v Plzni č. j. -72 a č. j. -78 krajský soud zamítl, a to pro nadbytečnost, když s ohledem na právní závěry uvedené níže nebylo jejich provedení za účelem řádného zjištění skutkového stavu třeba, navíc závěry těchto rozsudků žalobkyně nehodlala doplňovat zjištění skutkového stavu věci, ale podpořit své závěry uvedené v odvolání.

21. V prvé řadě krajský soud předesílá, že stejně jako okresní soud posoudil věc v souladu s ust. § 3028 odst. 1 o. z. podle nové právní úpravy, tedy dle o. z., neboť k uzavření smlouvy o úvěru došlo po 1. 1. 2014.

22. Pokud jde o právní závěry okresního soudu, i přestože výrok I. napadeného rozsudku, kterým byly nároky z titulu bezdůvodného obohacení žalobkyni částečně přiznány nabyl právní moci, dospěl krajský soud k závěru, že mezi účastníky dosud nebyla pravomocně vyřešena otázka platnosti samotného úvěrového vztahu a krajský soud tedy není závěrem okresního soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru dle ust. vázán, neboť s ohledem na to, že napadeným výrokem II. byla část nároku z této smlouvy právě s ohledem na právní posouzení její (ne) platnosti, které žalobkyně svým odvoláním napadá zamítnuta a nebyla otázka platnosti smlouvy o úvěru jako takové pravomocným výrokem I. beze zbytku vyřešena a její platnost jako celku tedy je krajský soud oprávněn v rámci odvolacího řízení přezkoumat.

23. Krajský soud se neztotožňuje s právním závěrem okresního soudu o tom, že smlouva o úvěru je neplatná dle ust. § 580 odst. 1 a § 588 o. z. a že tedy žalobkyně, jejíž aktivní věcná legitimace byla v řízení prokázána má nárok pouze na vypořádání bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z.

24. Vzhledem k obsahu odvolacích námitek žalobkyně se krajský soud zabýval otázkou platnosti smlouvy o úvěru, když se v první řadě po částečném zopakování dokazování ztotožnil se závěrem okresního soudu, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného.

25. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem okresního soudu, že smlouva o úvěru je neplatná dle ust. § 580 odst. 1 a § 588 o. z. z důvodu nepřiměřeně vysokého sjednaného úroku. Okresní soud v této souvislosti vycházel z databáze časových řad příjmení, přičemž krajský soud po doplnění dokazování v odvolacím řízení dospěl k závěru, že nejvyšší výše úroků poskytovaná bankami v České republice u obdobného typu úvěru činila 15,9 %. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně fakticky požadovala po žalovaném úrok ve výši 18,67 % ročně, aniž by uplatňovala žalobou ve smlouvě o úvěru sjednané poplatky nemůže být tento její nárok v rozporu s dobrými mravy. Výše úroku žalobkyní uplatněného v žalobě 18,67 % ročně je zcela adekvátní úrokům, které poskytovaly banky v České republice v rozhodné době u obdobných typů úvěrů. Jestliže okresní soud vzal v úvahu, že úrok fakticky představuje částka 58.800 Kč jakožto celkové náklady spotřebitelského úvěru, ani s tímto závěrem se krajský soud neztotožňuje. Žalovaný se v úvěrové smlouvě zavázal zaplatit úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v ročním přepočtu činí 18,60 % Smluvní strany si dohodly, že za správu úvěru zaplatí dlužník věřiteli poplatek v celkové výši 13.200 Kč, přičemž tento poplatek lze shodně s okresním soudem považovat za náklad spotřebitelského úvěru. Jinak tomu je už u poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 28.800 Kč, když se jedná o službu, která je žalobkyní žalovanému v souvislosti s poskytnutým úvěrem poskytována a jejíž poskytnutí by musela žalobkyně v řízení prokázat. V dané projednávané věci však žalobkyně tento konkrétní ze smlouvy o úvěru vyplývající nárok vůbec nepožaduje. Nelze tedy konstatovat, že by smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným byla absolutně neplatná, naopak krajský soud konstatuje, že se jedná o zcela platně uzavřené právní jednání a žalovaný je tak povinen zaplatit dlužnou částku, kterou žalobkyni dluží a která představuje částku 24.780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60.000 Kč ročně od 31. 12. 2019 do 31. 7. 2020, úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 60.000 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 18,67 % ročně z částky 60.000 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení. Důvodný je i nárok žalobkyně co do částky 60.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně, z částky 60.000 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, o kterém již okresní soud pravomocně rozhodl výrokem I. rozsudku.

26. Ze shora uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu dle ust. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

27. Vzhledem ke změně rozsudku okresního soudu rozhodl krajský soud nově o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů podle ust. , 2 a Žalobkyně byla v řízení před soudy obou stupňů zcela úspěšná a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení před soudem prvého stupně představovaly zaplacený soudní poplatek 4.239 Kč, dále náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby á 4.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) dle vyhl. č. , dále 3x režijní paušál, tj. 900 Kč dle , 3 téhož předpisu, k čemuž přísluší 21 % DPH ve výši 17.792 Kč Náklady řízení před soudem prvého stupně tak představují celkem částku 25.767,32 Kč Náklady odvolacího řízení představují částku 4.143 Kč a sestávají z nákladů právního zastoupení za jeden úkon právní služby á 2.100 Kč dle vyhl. č. , (podání odvolání), z jednoho režijního paušálu á 300 Kč dle téhož předpisu a ze z 21 % DPH ve výši 504 Kč a zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 1.239 Kč Celkem tedy náklady řízení před soudy obou stupňů představují částku 29.910,32 Kč.

28. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů byla stanovena dle ust. věta před středníkem jako třídenní a místem plnění bylo určeno sídlo advokáta žalobkyně dle ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku.

Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.