Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 223/2021-61
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
zastoupená anonymizováno jméno příjmení, advokátem,
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o částka s přísl.,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 835 od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice hodnotu soudní poplatku z návrhu ve výši částka, na účet Okresního soudu v Benešově, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 835 od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice hodnotu soudní poplatku z návrhu ve výši [částka], na účet Okresního soudu v Benešově, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne datum domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku částka s příslušenstvím (úroky a zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku částka za sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou půjčku, úroky a poplatek, nesplácel však řádně a včas, dokonce nezaplatil ničeho a dosud dluží, a to přes výzvy k úhradě.
2. Z provedených důkazů - smlouva o půjčce číslo se smluvními podmínkami, obchodní podmínky, vyčíslení pohledávky, sazebník, splátkový kalendář, výzva k úhradě dlužných splátek, oznámení zesplatnění, elektronický výpis informací z centra uzavírání smluv, doklad o vyplacení úvěru, bankovní výpis klienta, předžalobní upomínka, výpisy z účtu žalovaného za července, srpen a září 2020, standardní informace o úvěru, výpis informací z elektronického centra žalobce, formuláře příjmů a výdajů žalovaného, výplatní pásky žalovaného za červenec 2020 – po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný se žalobcem uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce číslo v níž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši částka a administrativním poplatkem ve výši částka, a to v 41 měsíčních splátkách po částka s poslední 42. splátkou ve výši částka s tím, že první splátka měla být uhrazena dne datum. Žalobce částku částka poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy. Žalovaný však nevrátil žalobci ničeho. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně.
3. Pokud jde o důkazy, předložené žalobcem k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žalobce po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3: o.s.ř. předložil výpisy z běžného účtu žalovaného za červenec, srpen a září 2020 a výplatní pásku žalovaného za červenec 2020. Příjem žalovaného za tento měsíc činil 21 885 čistého, z výpisů z účtu žalovaného dále vyplývá, že v měsíci červnu 2020 činil počáteční zůstatek + částka, konečný zůstatek + částka a dále plusové položky v měsíci červenci 2020: částka (plátce anonymizováno + anonymizováno obec), částka (výplata červen 2020). V měsíci srpnu 2020 činil počáteční zůstatek + částka, konečný zůstatek + částka a dále plusové položky v měsíci srpnu 2020: částka (plátce„ jméno“), částka (výplata červenec 2020) a částka (anonymizováno credit – půjčka). V měsíci září 2020 činil počáteční zůstatek + částka, konečný zůstatek + částka a dále plusové položky v měsíci září 2020: částka („ anonymizována dvě slova“), částka (anonymizováno číslo), částka (výplata srpen 2020) a částka (anonymizována dvě slova – půjčka), dále částka (příjmení číslo) a částka („ anonymizováno“). Z uvedených údajů vyplývá, že nejméně tři po sobě jdoucí měsíce, předcházející poskytnutí zápůjčky (úvěru) žalobcem žalovanému, nebyl žalovaný dostatečně úvěruschopný, neboť bez mikropůjček v měsíci srpnu a září 2020 by se v těchto měsících dostal žalovaný na účtu do záporného zůstatku (půjčka v srpnu částka a zůstatek na účtu + částka, půjčka v září částka a zůstatek na účtu + částka), v měsíci červenci, kdy žádnou půjčku nečerpal, činil zůstatek na jeho účtu + částka.
4. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § číslo smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § číslo odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § číslo a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
5. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 145/2010 Sb. Podle § 9 (posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr) odst. 1 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, (PR číslo s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
7. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ústavní nález uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ústavní nález; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
8. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) poskytl žalovanému částku částka dne datum na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému prověření nabídl jako důkaz smlouvu o zápůjčce, smluvní podmínky, kartu klienta, jednu výplatní pásku žalovaného a tři výpisy z účtu žalovaného za tři měsíce, předcházející poskytnutí úvěru. Z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených nevyplynulo, že by žalobce (resp. jeho právní předchůdce) úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru dostatečně prověřoval – především že by řádně a profesionálně vyhodnotil údaje poskytnuté žalovaným, zachycené v kartě klienta a především vyplývající z úplných výpisů z účtu klienta (žalovaného). Při bedlivém prozkoumání těchto výpisů musel žalobce zjistil, že žalovaný je schopen udržet kladný zůstatek na svém účtu pouze za cenu pravidelných mikropůjček. Pokud takový dodatečný příjem (ke mzdě) žalovaný nemá, činí jeho zůstatek ke konci měsíce pouze částka. Ve dvou měsících pak zůstatky nedosahují ani poskytnutých půjček. Z uvedeného je naprosto jasně zřejmé, že měsíční výdaje žalovaného pravidelně převyšují jeho příjmy, a bylo tedy zcela na místě pochybovat, že zvládne pravidelně splácet žalobcem poskytnutou půjčku (byť se jednalo„ pouze“ o splátku ve výši částka měsíčně). Závěr žalobce o dostatečné úvěruschopnosti žalovaného byl chybný, žalovaný nebyl zcela zjevně schopen úvěr poskytnutý žalobcem řádně splácet. Jelikož však žalovaný částku částka od žalobce skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.
9. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku částka, jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Žalovaný dosud nevrátil žalobci žádnou částku, je proto povinen vydat žalobci celé bezdůvodné obohacení, které na jeho úkor získal, tedy částku částka. Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo dle obsahu soudního spisu dne datum). Zbylé požadované částky – částka se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 835 od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení - nemají oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení (datum, den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně (sazba platná pro den počátku prodlení).
11. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř. a rozhodl, pro převážný úspěch žalovaného (když soud zohlednil i příslušenství žalované pohledávky), kterému však účelné náklady v tomto řízení vynaložené nevznikly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
12. Nedoplatek soudního poplatku ve výši částka (výrok IV.) žalobkyni vznikl v důsledku podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kde však z důvodu nemožnosti vyhovět návrhu bez dalšího nedošlo k vydání elektronického platebního rozkazu; proto je třeba, aby žalobkyně v souladu s položkou 2 bod 2. - ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) – Sazebníku soudních poplatků doplatila soudní poplatek do částky částka – 5 % ze žalované částky částka (dosud bylo uhrazeno částka), tedy doplatila částka.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze, sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, sídlem adresa.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).