Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 253/2020-56
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 9.386 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud připouští změnu žaloby tak, že aby byla rozšířena o kapitalizovaný úrok ve výši 73,54 Kč za dobu od 16.10.2017 do 20.1.2020, kapitalizovaný úrok ve výši 203,83 Kč za dobu od 28.7.2017 do 20.1.2020, o úrok ve výši 1,63 % p.a. z částky 1.762,84 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, o úrok ve výši 1,63 % p.a. z částky 4.545,06 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 9.386 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.356,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.871,91 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 6.307,90 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 28,63 % p.a. z částky 6.307,90 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Soud připouští změnu žaloby tak, že aby byla rozšířena o kapitalizovaný úrok ve výši 73,54 Kč za dobu od 16.10.2017 do 20.1.2020, kapitalizovaný úrok ve výši 203,83 Kč za dobu od 28.7.2017 do 20.1.2020, o úrok ve výši 1,63 % p.a. z částky 1.762,84 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, o úrok ve výši 1,63 % p.a. z částky 4.545,06 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 9.386 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.356,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.871,91 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 6.307,90 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 28,63 % p.a. z částky 6.307,90 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30.10.2020 domáhala po žalované zaplacení částky 9.386 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že dne 21.8.2016 uzavřela společnost právnická osoba (předchůdkyně žalobkyně) se žalovanou Smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala splácet půjčku v 60 pravidelných týdenních splátkách po 310 Kč a zaplatit poplatek ve výši 8.561 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky po dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.770 Kč, když úroková sazba činí 27 % ročně, dále odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2.491 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.300 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, poslední řádná splátka byla uhrazena dne 22.1.2018, proto dle smluvních podmínek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, jež činila na dlužné půjčce 2.176 Kč a na dlužném poplatku 785 Kč. Ke dni postoupení pohledávky, tj. 20.1.2020, činila výše pohledávky 2.451,66 Kč, žalovaná uhradila celkem částku 16.109,34 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení jistiny ve výši 1.762,84 Kč a dlužného poplatku ve výši 688,82 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.218,11 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 359,12 Kč, úroků ve výši 27 % p.a. z částky 1.762,84 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 1.762,84 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Dále dne 2.6.2016 uzavřela společnost právnická osoba (předchůdkyně žalobkyně) se žalovaným Smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala splácet půjčku v 60 pravidelných týdenních splátkách po 279 Kč a zaplatit poplatek ve výši 7.705 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky po dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.593 Kč, když úroková sazba činí 27 % ročně, dále odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2.242 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.870 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, poslední řádná splátka byla uhrazena dne 20.11.2017, proto dle smluvních podmínek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, jež činila na dlužné půjčce 5.346,60 Kč a na dlužném poplatku 3.029,40 Kč. Ke dni postoupení pohledávky, tj. 20.1.2020, činila výše pohledávky 6.934,34 Kč, žalovaná uhradila celkem částku 9.770,66 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení jistiny ve výši 4.545,06 Kč a dlužného poplatku ve výši 2.389,28 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3.376,43 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 997,47 Kč, úroků ve výši 27 % p.a. z částky 4.545,06 Kč od 21.1.2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 4.545,06 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Přes upomínky žalovaná žalobkyni spornou částku doposud neuhradila.
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 20.1.2020. Postoupená pohledávka činila 2.451,66 Kč a 6.934,34 Kč.
Podáním ze dne 12.3.2021 žalobkyně navrhla rozšíření žaloby o kapitalizovaný úrok ve výši 73,54 Kč za dobu od 16.10.2017 do 20.1.2020, kapitalizovaný úrok ve výši 203,83 Kč za dobu od 28.7.2017 do 20.1.2020, o úrok ve výši 1,63 % p.a. z částky 1.762,84 Kč od 21.1.2020 do zaplacení, o úrok ve výši 1,63 % p.a. z částky 4.545,06 Kč od 21.1.2020 do zaplacení. Soud postupem dle § 95 ost. 1 o.s.ř. soud připustil změnu žaloby tak, jak je uvedeno ve výroku I.
Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 17.3.2021 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byls poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Zástupce žalobkyně s takovým postupem vyjádřil souhlas již v žalobě, žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníku předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobkyně a žalované.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 2.6.2016, Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 2.6.2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku ve výši 9.000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti dne 2.6.2016. Žalovaná se zavázala splatit v 60 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 279 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od datu uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 16.705 Kč, která je tvořena půjčkou a souhrnným poplatkem ve výši 7.705 Kč Součástí smlouvy o úvěru jsou Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce (bez podpisu), které v čl. 4 obsahují ujednání, že výpůjční úroková sazba činí 27 % p.a. V čl. 20 Smluvních podmínek je uvedeno, že Smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnosti Smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Žalovaná v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácela, byla vyzvána ke splacení celé pohledávky.
Ze zákaznické karty ze dne 6.2.2016 bylo zjištěno, že žalovaná je rozvedená, má 1 nezaopatřené dítě, bydlí v nájmu, pracuje jako dělnice ve společnosti právnická osoba s příjmem 17.000 Kč měsíčně, pobírá přídavky ve výši 2.000 Kč. Výdaje žalované byly uvedeny: nájem/inkaso 3.200 Kč, telefon 500 Kč, interní splátky PF 1.256 Kč, výdaje na domácnost 7.000 Kč. Jako použitelný příjem byla zaznamenána částka 7.044 Kč. Dále bylo uvedeno ověření údajů z občanského průkazu, pracovní smlouvy, 3 výplatních pásek, SIPa a 3 výpisů z bankovního účtu.
Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 21.8.2016, Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 21.8.2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované půjčku ve výši 10.000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově v hotovosti dne 21.8.2016. Žalovaná se zavázala splatit v 60 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 310 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od datu uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 18.561 Kč, která je tvořena půjčkou a souhrnným poplatkem ve výši 8.561 Kč Součástí smlouvy o úvěru jsou Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce (bez podpisu), které v čl. 4 obsahují ujednání, že výpůjční úroková sazba činí 27 % p.a. V čl. 20 Smluvních podmínek je uvedeno, že Smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnosti Smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Žalovaný v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácel, byl vyzván ke splacení celé pohledávky.
Ze zákaznické karty ze dne 21.8.2016 bylo zjištěno, že žalovaná je rozvedená, má 1 nezaopatřené dítě, bydlí v nájmu, pracuje jako dělnice ve společnosti právnická osoba s příjmem 15.500 Kč měsíčně. Výdaje žalované byly uvedeny: nájem/inkaso 3.200 Kč, telefon 500 Kč, interní splátky PF 2.650 Kč, výdaje na domácnost 8.000 Kč. Jako použitelný příjem byla zaznamenána částka 1.150 Kč. Dále bylo uvedeno ověření údajů z občanského průkazu, pracovní smlouvy, 3 výplatních pásek, SIPa, nájemní smlouvy a 3 výpisů z bankovního účtu.
K výzvě soudu na předložení listin uvedených v zákaznických kartách, popř. jiné listin y, kterými byla zkoumána a ověřena schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr uvedla žalobkyně, že svou povinnosti dle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru splnila tím, že zhodnotila informace požadované a získané od žalované, jež byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenaných v zákaznické kartě žalované. Kopie dokladů nemá k dispozici, neboť tyto jsou uchazeči o půjčku pouze předkládány při sjednávání a uzavírání smlouvy.
Výzvou ze dne 23.4.2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 15.914,43 Kč z titulu předmětných smluv, a to nejpozději do 30.4.2020.
Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Shora provedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu dvou smluv o zápůjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní ústav y, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem zápůjčky může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o zápůjčce je nutné aplikovat jako občanský zákoník , tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.
Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření dvou smluv o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné důkazy, žádné listin y prokazující, že by provedla ověření příjmů a výdajů žalované. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017 sp. zn. FA/4056/2014, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015 sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28.5.2018 č.j. FA/SR/SU /1192/2017-20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Žádné příjmy ani výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté půjčky.
Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalované dne 21.8.2016 částku ve výši 10.000 Kč, žalovaná do současné doby dle tvrzení žalobkyně uhradila 16.109,34 Kč, dále předchůdce žalobkyně poskytla žalované dne 2.6.2016 částku ve výši 9.000 Kč, na kterou žalovaná do současné doby dle tvrzení žalobkyně uhradila 9.770,66 Kč. Vzhledem k tomu, že žalované vznikl přeplatek na poskytnutém bezdůvodném obohacení, soud žalobní návrh v celém rozsahu jako nedůvodný zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. , když úspěšnému žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.