Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 236/2021-29
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, titul za jménem.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 22 354,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalobní návrh, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 22 354,17 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 640,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 161,05 Kč a dále od 19. 12. 2020 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně a smluvním úrokem ve výši 29 % ročně vždy z částky 15 364,76 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalobní návrh, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 22 354,17 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 640,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 161,05 Kč a dále od 19. 12. 2020 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně a smluvním úrokem ve výši 29 % ročně vždy z částky 15 364,76 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se žalobou podanou proti žalované domáhal zaplacení částky 22 354,17 Kč s příslušenstvím, představované jistinou ve výši 15 364,76 Kč a poplatkem ve výši 6 989,41 Kč. Dále požadoval přiznat i příslušenství této pohledávky, tj. kapitalizovaný (vypočtený) úrok z prodlení ve výši 3 640,94 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 7 161,05 Kč, smluvní úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení z jistiny, tj. z částky 15 364,76 Kč. Uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba uzavřela dne 1. 12. 2017 s žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na částku 30 000 Kč. Kromě této jistiny se žalovaná zavázala zaplatit žalobci i částku 24 139 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžení prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 352 Kč, úrokovou sazbu 29 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 9 027 Kč a odměnu za zpracování a doručení ve výši 7 760 Kč. Zavázala se tak zaplatit celkovou částku v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč Poslední splátka byla stanovena na 1. 6. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky a poslední splátka byla uhrazena 4. 4. 2018. Ke dni 20. 8. 2018 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení dlužné částky, kdy jistina činila 25 386,63 Kč a dlužný poplatek 26 142,89 Kč. Po tomto datu do data postoupení pohledávky žalovaná ještě částečně plnila, a to celkem 20 800 Kč. Od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná celkem uhradila 31 832 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností k 5. 1. 2021 postoupena žalobci a postoupení bylo žalované písemně oznámeno. Dlužnou částku žalovaná neuhradila na základě předchozích výzev, ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobce. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl, že jeho právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované zápůjčku splácet, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Dotazována byla na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v zákaznické kartě. Žalovaná rovněž prohlásila, že se jedná o informace úplné a pravdivé, což stvrdila svým podpisem.
2. Ve věci nebyl vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz. Žalované byla proto zaslána a do vlastních rukou doručena žaloba spolu s výzvou k vyjádření dne 27. 9. 2021. Žalovaná na výzvu soudu k vyjádření nereagovala, k žalobě, ani k navrhovanému postupu se nevyjádřila. Soud po daném poučení dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. na základě důkazů ve spise založených. Žalobce s takovýmto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě.
3. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako zelená v hotovosti číslo ze dne 1. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná se společností právnická osoba, uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě které si půjčila částku 30 000 Kč a zavázala se tuto splatit spolu s celkovým poplatkem ve výši 24 139 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč.
4. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že požadovala zápůjčku pouze ve výši 20 000 Kč a ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedla, že je rozvedená, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, pracuje jako operátorka výroby a její čistý příjem činí 5 624 Kč, dalším příjmem je částka 1 500 Kč. Odhadované výdaje jsou v kartě uvedeny částkou 3 000 Kč. Zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou ze dne 2. 8. 2017 a 2 výplatními páskami.
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
6. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených, a to jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobní návrh není důvodný.
8. Nejprve bylo nutno se zabývat otázkou, zda mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobce a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, neboť jednou ze smluvních stran byla žalovaná jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle občanského zákoníku aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.
9. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či 33 Cdo 201/2018 ) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.
12. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz § 9 odst. 1 citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle zákona č. 257/2016 Sb. , účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.
13. Vzhledem k výše uvedenému je třeba vycházet z toho, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej povede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření a doložení si těchto tvrzení.
14. V daném případě je z žalobcem předložených listinných důkazů zřejmé, zejména z žádosti žalované o spotřebitelský úvěr, tedy zákaznické karty žalované, že její čistý měsíční příjem činil 5 624 Kč a tento příjem byl zřejmě právní předchůdkyní žalobce prověřen výplatními páskami, jak se v zákaznické kartě uvádí, nebyl však ověřen další příjem žalované, který byl uváděn částkou 1 500 Kč. Zejména však nebyly řádně uvedeny, natož prověřeny, výdaje žalované, které byly uvedeny pouze souhrnnou částkou 3 000 Kč. Porovnáme-li příjem žalované, který byl ve výši 5 624 Kč s jejími výdaji ve výši 3 000 Kč, zůstane částka 2 624 Kč, již z tohoto je zřejmé, že žalovaná nebude moci hradit pravidelně splátku ve výši 3 008 Kč měsíčně. Navíc, jak vyplynulo z údajů v zákaznické kartě, žalovaná bydlí v nájmu, není uvedena výše tohoto nájmu a není počítáno ani s životním minimem žalované. Prověření úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobce tak neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru a řádnému vyhodnocení žalovanou poskytnutých údajů a listin. Pokud by došlo k porovnání jejího čistého příjmu, z něhož by mohla hradit splátky, s uvedenými výdaji, bylo by zcela zřejmé, že poměr mezi příjmy žalované a jejími výdaji byl již tak zcela minimální. Vztah účastníků, je proto třeba posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Dle tohoto ustanovení je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a dosud nevrátila, tedy majetkových prospěch získaný bez právního důvodu, právě vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 1. 12. 2017.
15. Z listinných důkazů je zřejmé, že půjčená částka činila 30 000 Kč, ač žalovaná požadovala zápůjčku pouze ve výši 20 000 Kč, je tak nutno vycházet z půjčené částky 30 000 Kč, kterou by žalovaná měla vrátit. Ze sdělení žalobce však vyplynulo, že uhrazena byla již částka 31 832 Kč, tedy částka vyšší, než mělo být obohacení žalované. Soud proto musel žalobní návrh zamítnout, když k vrácení získaného majetkového prospěchu již došlo. Zamítnut musel být i smluvní úrok a úrok z prodlení, jak kapitalizovaný, tak i dosud běžící, když je nutné vycházel z toho, že uzavřená smlouva je neplatná. Soud rovněž dodává, že i tzv. poplatek ve výši 24 139 Kč je vzhledem k výši poskytnuté zápůjčky 30 000 Kč neúměrně vysoký.
16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalované náklady řízení jak vyplývá ze spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích písemně prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.