Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 81/2021-47

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 19 320,51 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 891 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 891 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 429,51 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 905,13 Kč, s úrokem 18,9 % ročně z částky 19 320,51 Kč od datum do datum, s úrokem 8,25 % ročně z částky 19 320,51 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 3 429,51 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 886,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 891 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 891 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 429,51 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 905,13 Kč, s úrokem 18,9 % ročně z částky 19 320,51 Kč od [datum] do [datum], s úrokem 8,25 % ročně z částky 19 320,51 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 3 429,51 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 886,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 320,51 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu číslo na základě které žalovanému aktivovala běžný účet č. bankovní účet. Dne datum pak žalobkyně uzavřela se žalovaným dodatek číslo k rámcové smlouvě, kterým žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Po vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného schválila žalobkyně poskytnutí kontokorentu dne datum, který bylo možné čerpat na účtu č. bankovní účet. Žalovaný porušil smluvní povinnosti, proto byl dne datum kontokorent zesplatněn. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 320,51 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku z kontokorentu ve výši 905,13 Kč za období od datum do datum, dále smluvního úroku 18,9 % ročně z částky 19 320,51 Kč od datum do datum, smluvního úroku 8,25 % ročně z částky 19 320,51 Kč od datum do zaplacení a dále se domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 19 320,51 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací poskytnutých přímo od žalovaného. Úvěrové závazky žadatelů žalobkyně ověřuje dotazem na Bankovní registr klientských informací a Nebankovní registr klientských informací, ohledně dalších výdajů žalovaného používá žalobkyně sofistikovaný model pro vyhodnocení schopnosti žalovaného splácet. Žalovaný uvedl výši svého průměrného měsíčního příjmu 22 000 Kč měsíčně a s ohledem na nízkou výši poskytovaného úvěru vycházela žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti z tvrzení žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl, že nemá žádné splátky jiných úvěrů, přičemž žalobkyně při ověřování zjistila, že žalovaný má osobní úvěr 30 000 Kč s měsíční splátkou 1 508 Kč a zahrnula tyto splátky do svého posuzování. Vyhodnotila tak příjmy žalovaného 22 000 Kč měsíčně a výdaje žalovaného 3 410 Kč měsíčně (částka potřebná na výdaje žalovaného dle interní analýzy žalobkyně) spolu s 1 508 Kč měsíčně jako splátkou úvěru. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného vyhodnotila žalobkyně na 17 082 Kč měsíčně a došla k závěru, že žalovavý je schopen úvěr splácet.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle , (dále jen „“) v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů ( ).

4. Zy označené jako rámcová smlouva číslo ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje ujednání mezi žalobkyní a žalovaným o zřízení běžného účtu č. bankovní účet, kdy tato smlouva měla být mezi účastníky uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví.

5. Z výpisu z běžného účtu za období datum až datum bylo zjištěno, že žalobkyně vede pro žalovaného běžný účet č. bankovní účet. Dále bylo zjištěno, že za uvedenou dobu žalovaný čerpal celkem 19 496 Kč a zaplatil celkem 3 605 Kč.

6. Zy označené jako dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo ze dne datum a z obchodních podmínek bylo zjištěno, že obsahuje ujednání mezi žalobkyní a žalovaným o poskytnutí úvěru s možností přečerpání (kontokorent) do výše 20 000 Kč, a to na běžném účtu č. bankovní účet. Výše RPSN byla sjednána na 20,69 %. Tento dodatek měl být uzavřen mezi účastníky prostřednictvím internetového bankovnictví s ověřovacím kódem SMS: číslo.

7. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ode dne datum.

8. Z výzvy ze dne datum a podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 20 225,64 Kč do datum, to je před podáním žaloby.

9. Z úvěrové zprávy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného z informací sdělených žalovaným a z interních a externích databází. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr 30 000 Kč dne datum a že jeho žádost o úvěr ze dne datum na 20 000 Kč byla odmítnuta.

10. Z měsíčního výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet vedeného u právnická osoba za období od datum do datum bylo zjištěno, že na tento účet byla dne datum připsána částka 20 484 Kč od protiúčtu s názvem mzdy – obec obec. Dále bylo zjištěno, že datum žalovaný prostřednictvím tohoto účtu čerpal úvěr 30 000 Kč. Zůstatek na účtu za tento měsíc byl 91,12 Kč. Ostatní záznamy jsou výběry hotovosti z bankomatu a platba kartou.

11. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

12. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s žalobkyní rámcovou smlouvu číslo dne datum, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne datum pak žalobkyně uzavřela s žalovaným dodatek číslo k rámcové smlouvě a poskytla žalovanému kontokorentní úvěr s limitem ve výši 20 000 Kč. Před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl čistý měsíční příjem ve výši 22 000 Kč měsíčně, tento údaj žalobkyně dokládala výpisem z běžného účtu za měsíc květen 2019, kdy žalovaný obdržel mzdu od obec obec ve výši 20 484 Kč. Z výpisu dále vyplynulo, že dne datum žalovaný prostřednictvím tohoto účtu čerpal úvěr 30 000 Kč a zůstatek na účtu za tento měsíc byl 91,12 Kč. Ostatní záznamy byly výběry hotovosti z bankomatu a platba kartou. Z úvěrové zprávy žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí úvěr ve výši 30 000 Kč splátkou 1 508 Kč měsíčně. U výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z částky stanovené interním modelem ve výši 3 410 Kč měsíčně a výší splátky úvěru ve výši 1 508 Kč měsíčně. Žalobkyně nedoložila žádné další důkazy, nedoložila pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložila výplatní pásky nebo potvrzení o výši příjmů, nedoložila žádné výpisy z databáze dlužníků př. příjmení, BRKI, NRKI, nedoložila žádnéy dokládající výdaje žalovaného. Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný čerpal kontokorent v celkové výši 19 496 Kč a na svůj závazek zaplatil celkem 3 605 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě do datum v předžalobní výzvě, která byla odeslána na adresu žalovaného dne datum.

13. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

16. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když vycházela pouze z tvrzení žalovaného o jeho příjmu a z informací z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně doložila pouze výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc květen 2019, ze kterého měla žalobkyně při poskytování úvěru vycházet a ze kterého má být patrná mzda žalovaného a výběry hotovosti z bankomatu, přičemž žalobkyně nemůže prokázat, na co byly výběry používány. Soud došel závěru, že výpis z účtu žalovaného za měsíc květen 2019 sice prokazuje, že žalovaný obdržel v tomto měsíci mzdu od zaměstnavatele ve výši 20 484 Kč, avšak není zřejmé, zda pracovní poměr trval i v době uzavření smlouvy o úvěru. Navíc z výpisu z účtu vyplývá, že měsíční zůstatek byl pouze 91,12 Kč a že žalovaný čerpal jiný úvěr ve výši 30 000 Kč. Výdaje z tohoto výpisu není možné blíže určit, jelikož se jedná převážně o výběry hotovosti z bankomatu. V takovém případě je však na žalobkyni, aby zjistila výdaje žalovaného jinými způsoby. Není zřejmé jaké má žalovaný náklady na bydlení a služby, zda má výdaje na vyživovanou osobu, jaké má běžné výdaje, celkové odhadované měsíční výdaje 3 410 Kč ve výši životního minima spolu se splátkou úvěru 1 508 Kč jsou nedostačující. K výdajům žalovaného žalobkyně ničeho dalšího netvrdí a nedokládá.

22. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované § a 87 ZoSÚ o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu ( o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle a odst. 3 , , (dále jen„ “), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného doložila pouze výpis z běžného účtu žalovaného za období květen 2019. Ničeho dalšího žalobkyně netvrdila ani nedoložila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná.

23. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 3 605 Kč a žalobkyní mu byla poskytnuta částka 19 496 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 15 891 Kč (19 496 – 3 605). Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní výzvě ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s  o. z. povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z , tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení (po kapitalizaci úroku ke dni rozhodnutí) činí úspěch žalobkyně 74 % a její neúspěch 26 %. Ve výši rozdílu (48 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 886,80 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, a ½ náhrady cestovních výdajů v původní celkové výši 2 095,03 Kč za cestu autem z obec do obec a zpět (ujeto celkem 378 km osobním automobilem Škoda Octavia, registrační značka s kombinovanou spotřebou paliva 4,2 litrů benzínu na 100 km, základní sazba opotřebení 4,40 Kč za 1 km a ceně benzínu 27,20 Kč za 1 litr podle Soud na žádost žalobkyně přiznal 1/2 výše nákladů z cestovních výdajů z důvodu, že se žalobkyně téhož dne u zdejšího soudu účastnila ještě dalšího jednání. Celkové náklady řízení tak činí částku 1 847,51 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 48 % činí částku 886,80 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.