Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 154/2021-38

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 28 670 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení

částky 14 020 Kč

s úrokem z prodlení v částce 81,81 Kč,

s úrokem v částce 188,22 Kč,

s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 000 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 350 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 18,98 % ročně z částky 17 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni

částku 14 650 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 650 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 020 Kč s úrokem z prodlení v částce 81,81 Kč, s úrokem v částce 188,22 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 350 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 18,98 % ročně z částky 17 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 650 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 17 000 Kč, úrok 1 651,65 Kč, poplatek za administrativní činnost 3 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 6 233,35 Kč, poplatek za pojištění 385 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení a z úvěru, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo ze dne datum mezi právnická osoba a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 60 týdenních splátkách po 517 Kč počínaje datum. Úvěruschopnost byla posuzována. Žalovaný uhradil 2 350 Kč.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Výzva k plnění se základním skutkovým stavem a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum prokazuje, že byl žalovaný upomenut o zaplacení před podáním žaloby.

6. Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne datum byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným, žalovaný potvrdil převzetí částky 17 000 Kč v hotovosti.

7. Karta zákazníka – Žádost o spotřebitelský úvěr ze dne datum byla podepsána žalovaným, je v ní uvedeno, že žalovaný žije v nájmu s partnerkou, nemá děti, je zaměstnán a má živnostenské oprávnění, má příjem 16 183 Kč, výdaje na bydlení má 3 000 Kč a osobní výdaje 5 000 Kč. Rozdíl ve výši 8 183 Kč je použitelný příjem. Uvedl, že nemá exekuce.

8. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum prokazuje, že bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky za ním.

9. Podací lístky ze dne datum a datum prokazují odeslání dopisů žalovanému.

10. Zařazení zákazníka do pojistného programu neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí.

11. Smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek prokazují, že byla postoupena pohledávka za žalovaným.

12. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.

13. Nájemní smlouva ze dne datum skládající se pouze z první a třetí strany (druhá strana není okopírována) prokazuje, že žalovaný bydlel v nájmu s partnerkou, výše nájmu není na kopii uvedena.

14. Příjmové pokladní doklady prokazují, že byla uhrazena kauce na byt ve výši 6 000 Kč a nájemné za anonymizováno rok ve výši 6 000 Kč.

15. Pracovní smlouva žalovaného prokazuje, že byl zaměstnán od datum jako prodavač/pokladní.

16. Mzdový výměr žalovaného ze dne datum prokazuje příjem žalovaného ve výši 16 280 Kč hrubého.

17. Faktury vystavené žalovaným dne datum, datum a datum prokazují příjem žalovaného ve výši 301,84 €, 658 € a 1 092 €, není patrné, co bylo důvodem jejich vystavení, jaká činnost.

18. Printscreeny mobilního bankovnictví prokazují, že na účet bylo z faktur žalovanému poukázáno 7 575,30 Kč, 15 813,67 Kč a 25 161,56 Kč.

19. Výpis z živnostenského rejstříku žalovaného prokazuje, že byl podnikatelem.

20. Evidence soudu prokazuje, že vůči žalovanému byla zahájena exekuce v anonymizováno rok pro jistinu 3 393 Kč, v anonymizováno rok pro jistinu 7 181,37 Kč, v anonymizováno rok pro jistinu 3 000 Kč, v anonymizováno rok pro jistinu 6 980 Kč.

21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovaný převzal od předchůdkyně žalobkyně 17 000 Kč, uhradil 2 350 Kč, jeho příjmy jsou doloženy, náklady na bydlení také. Fakturace žalovaného jakožto podnikatele je pro rozhodnutí nepodstatná, neboť žalovaný nastoupil před uzavřením úvěrové smlouvy do zaměstnání. Příjem žalované před uzavřením úvěrové smlouvy nedosahoval ani 17 000 Kč. Vůči žalovanému byly opakovaně před poskytnutím úvěru zahajovány exekuce pro relativně nízké částky.

22. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

24. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

25. Dle , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Dle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

29. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla předchůdkyní žalobkyně řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že byť jsou doloženy příjmy a výdaje žalovaného, tak předchůdkyně žalobkyně zjevně při posuzování úvěruschopnosti nevyužila veřejně dostupné databáze, zejména příjmení, aby zjistila, zda nejsou vůči žalovanému vedeny exekuce, na této povinnosti nic nemění ani zamlčení vedení exekucí žalovaným. Vedení exekucí vůči žalovanému před poskytnutím úvěru, zcela vylučuje úvěruschopnost žalovaného, naopak prokazuje jeho finanční problémy, nadto když žalovaný není zjevně schopen hradit ani relativně nízké částky. Úvěrová smlouva je proto neplatná.

32. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

34. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 14 650 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaný z 17 000 Kč uhradil 2 350 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni právo na vrácení částky 14 650 Kč s úroky z prodlení od datum, tedy od 4. dne po odeslání výzvy žalované straně, když dle § 573 o.z. jí třetí den musela být výzva doručena a následující den se dostala žalující strana do prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznané bezdůvodné obohacení a v rozsahu převyšujícím přiznané úroky z prodlení, neboť na ně žalobkyni nevznikl nárok, když úvěrová smlouva je neplatná, a nevznikl tak nárok na zaplacení dalších částek a ani smluvní splatnost dlužné částky.

35. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”), neboť neshledal důvod pro stanovení odlišné lhůty k plnění.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady pro pasivitu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení , , a exekučního řádu,