Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 39/2021-35
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 78.168 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 39.950 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 39.950 Kč od 13.10.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 38.218 Kč, úrok ve výši 14.545,72 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně z částky 49.903,70 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 5.431,70 Kč a úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 49.903,70 Kč od 30.11.2019 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 39.950 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 39.950 Kč od 13.10.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 38.218 Kč, úrok ve výši 14.545,72 Kč, úrok ve výši 23,72% ročně z částky 49.903,70 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 5.431,70 Kč a úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 49.903,70 Kč od 30.11.2019 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 50.256 Kč s úroky ve výši 7.700,43 Kč a s úroky ve výši 23,72% ročně z 29.000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 2.871 Kč a s úroky z prodlení ve výši 9% ročně z částky 29.000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a částky 27.912 Kč s úroky ve výši 6.845,29 Kč a s úroky ve výši 23,72% ročně z 20.913,70 Kč od 30.11.2019 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 2.560,70 Kč a s úroky z prodlení ve výši 9% ročně z částky 20.903,70 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 11.9.2017 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o úvěru spotřebitelském číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 29.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.060 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5.800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 11.600 Kč. Žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 696 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 882 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 22.10.2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaný uhradil pouze částku 900 Kč Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 19.9.2017. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 22.10.2018 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 29.000 Kč dále úrokem ve výši 23,72% ročně a to od 23.10.2018. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 29.11.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje zaplacení částky 50.256 Kč skládající se z jistiny ve výši 29.000 Kč a dlužných úhrad ve výši 21.256 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení.
Žalovaný uzavřel dne 9.6.2017 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o úvěru spotřebitelském číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 21.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.940 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4.200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.400 Kč. Žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 522 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 639 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 20.7.2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaný uhradil pouze částku 9.150 Kč Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 19.9.2017. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 20.7.2018 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 20.903 Kč dále úrokem ve výši 23,72% ročně a to od 21.7.2018. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 29.11.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje zaplacení částky 27.912 Kč skládající se z jistiny ve výši 20.903,70 Kč a dlužných úhrad ve výši 7.008,30 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.
V podání ze dne 6.10.2021 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány v kartě zákazníka. Z karet zákazníka se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z výpisu ze živnostenského rejstříku. Současně z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Žalovaný uvedl, že je OSVČ, jeho měsíční příjem činí 40.000 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá půjčku u jiné společnosti.. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které věřiteli před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl a které si věřitel ověřil, s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 společnost právnická osoba převedla pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek a to se všemi právy s nimi spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29.11.2019.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako karta zákazníka žádost o zápůjčku žalovaný uvedl druh bydlení – nájemník (ověřena nájemní smlouva), domácnost – partner, počet nezaopatřených dětí 0, zaměstnavatele - OSVČ. Finanční situaci: příjmy žadatele – 40.000 Kč, celkem výdaje 15.300 Kč (výdaje na bydlení, nájem inkaso energie – 3.000 Kč, osobní výdaje 4.400 Kč, splátky úvěrů 1.900 Kč, další výdaje 6.000 Kč). Žadatel má úvěr u právnická osoba jméno ve výši 14.000 Kč s celkovou měsíční splátkou 1.900 Kč. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z výpisu z živnostenského rejstříku. Žádost je dne 9.6.2017 podepsaná žalovaným a je uveden zástupce právního předchůdce žalobce.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 9.6.2017 má soud za prokázané, že dne 9.6.2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 21.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 2.940 Kč, poplatek ve výši 4.200 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 8.400 Kč a pojištění 522 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 37.062 Kč, které žalovaný splatí v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 639 Kč. Strany si dohodly, že z úvěru ve výši 21.000 Kč bude částka 4.324 Kč použita na uhrazení dosud nesplacených částí spotřebitelského úvěru, které žalovaný čerpal v minulosti – smlouva číslo částka 16.676 Kč (rozdíl mezi jistinou úvěru a součtem zůstatků celkových částek refinancovaných úvěrů) bude žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy.
V listin ě označené jako karta zákazníka žádost o zápůjčku žalovaný uvedl druh bydlení – nájemník (ověřena nájemní smlouva), domácnost – partner, počet nezaopatřených dětí 0, zaměstnavatele - OSVČ. Finanční situaci: příjmy žadatele – 40.000 Kč, celkem výdaje 17.300 Kč (výdaje na bydlení, nájem inkaso energie – 5.000 Kč, osobní výdaje 4.400 Kč, splátky úvěrů 2.900 Kč, další výdaje 5.000 Kč). Žadatel má úvěr u právnická osoba jméno ve výši 21.000 Kč s celkovou měsíční splátkou 2.900 Kč. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z výpisu z živnostenského rejstříku. Žádost je dne 11.9.2017 podepsaná žalovaným a je uveden zástupce právního předchůdce žalobce.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 11.9.2017 má soud za prokázané, že dne 11.9.2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 29.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 4.060 Kč, poplatek ve výši 5.800 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 11.600 Kč a pojištění 696 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 51.156 Kč, které žalovaný splatí v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 882 Kč. Strany si dohodly, že z úvěru ve výši 29.000 Kč bude částka 10.205 Kč použita na uhrazení dosud nesplacených částí spotřebitelského úvěru, které žalovaný čerpal v minulosti – smlouva číslo částka 18.795 Kč (rozdíl mezi jistinou úvěru a součtem zůstatků celkových částek refinancovaných úvěrů) bude žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy.
Právní předchůdce žalobce. oznámil žalované dopisem ze dne 29.11.2019, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl odeslán dne 13.12.2019
Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 30.4.2020 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 105.130,38 Kč nejpozději do 7.5.2020. Výzva byla odeslána dne 1.5.2020.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 9.6.2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 21.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 2.940 Kč, poplatek 4.200 Kč a hotovostní inkaso splátek 8.400 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 37.062 Kč v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 639 Kč. Z úvěru ve výši 21.000 Kč žalovaný při podpisu smlouvy převzal v hotovosti částku 16.676 Kč a částka 4.324 Kč byla použita na uhrazení nesplacené části spotřebitelského úvěru číslo který žalovaný čerpal v minulosti. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil celkem částku 9.150 Kč. Následně dne 11.9.2017 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 29.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 4.060 Kč, poplatek 5.800 Kč a hotovostní inkaso splátek 11.600 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 51.156 Kč v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 882 Kč. Z úvěru ve výši 29.000 Kč žalovaný při podpisu smlouvy převzal v hotovosti částku 18.795 Kč a částka 10.205 Kč byla použita na uhrazení nesplacené části spotřebitelského úvěru číslo který žalovaný čerpal v minulosti. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil celkem částku 900 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 29.11.2019 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka a předložením nájemní smlouvy a výpisu z živnostenského rejstříku. Žalobce neuvedl, jaké konkrétní informace právní předchůdce získal z předložených dokladů. Soud má za to, že příjem žalovaného ve výši 40.000 Kč si právní předchůdce žalobce z živnostenského rejstříku ověřit nemohl. Obě smlouvy o úvěru byly uzavřeny krátce po sobě (3 měsíce), v obou případech se jednalo o refinancování již dříve poskytnutých úvěrů. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, kdy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o příjmech a výdajích žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími poplatky v celkové výši 88.218 Kč splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020 ).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 50.000 Kč (21.000 Kč + 29.000 Kč). Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 50.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 10.050 Kč (9.150 Kč + 900 Kč). Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 39.950 Kč (částka poskytnutá 50.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 10.050 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 11.10.2021. Nárok se stal splatným 12.10.2021 a žalovaný se dostal do prodlení od 13.10.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 13.10.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 129.057,62 Kč (částku 78.168 Kč + úrok 14.545,72 Kč + 22.409,50 Kč – úrok 23,72% ročně z částky 49.903,70 Kč od 30.11.2019 do 20.10.2021 + úrok z prodlení 5.431,70 Kč + 8.502,70 Kč – úrok z prodlení 9% ročně z částky 49.903,70 Kč od 30.11.2019 do 20.10.2021). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 40.024,40 Kč (jistina – 39.950 Kč + 74,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z 39.950 Kč od 13.10.2021 do 20.10.2021). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 31%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 69%. Poměr úspěchu tedy činí 38% ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.