Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 37/2021-42

Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 22.743,72 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.143,72 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 784,22 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.541,52 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a dále částku 8.600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 472,90 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.150,72 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení úroku ve výši 309,63 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 8.541,52 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a dále zaplacení úroku ve výši 2.194,92 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5.150,72 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 5.169,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.143,72 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 784,22 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.541,52 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a dále částku 8.600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 472,90 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.150,72 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení úroku ve výši 309,63 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 8.541,52 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a dále zaplacení úroku ve výši 2.194,92 Kč a úroku ve výši 29 % ročně z částky 5.150,72 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 5.169,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 22.743,72 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených zápůjček na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 25. 1. 2019 a smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 15. 6. 2017, obou uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, ulice a číslo, obec a číslo. Tvrdil, že na základě v pořadí prvé uvedené smlouvy číslo jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce vytištěné na zadní straně smlouvy, výše uvedený právní předchůdce žalobce poskytl téhož dne žalovanému po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení až 89 , o spotřebitelském úvěru) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalovaného k jeho rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům ještě před uzavřením samotné smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši 9.000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaný zavázal uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 6.674 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.198 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny (poplatku) za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3.365 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.111 Kč. Celkovou částku pak měl uhradit v 45 týdenních splátkách po 349 Kč do data 6. 12. 2019. Jelikož však tomuto svému závazku nedostál, neboť nehradil sjednané splátky řádně a včas (poslední zaplatil dne 8. 2. 2019, celkem bylo splaceno pouhých 800 Kč), porušil tím své smluvní závazky, v důsledku čehož mu k datu 4. 6. 2019 vznikl dluh, sestávající z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 8.541,52 Kč a poplatku (tj. součet úroku a poplatků) ve výši 5.602,20 Kč, k nimž je dále účtován úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny, a to ode dne 7. 12. 2019, tedy od data uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celé zápůjčky až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení. Smlouvou ze dne 20. 1. 2020 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Do postoupení pohledávky tedy žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 800 Kč s tím, že ke dni postoupení dlužná částka činila celkem 16.655,59 Kč (bez příslušenství a včetně nyní neuplatňovaného navýšení). Žalobce jako právní nástupce původního věřitele tak po žalovaném požaduje zaplacení částky 14.143,72 Kč (jistina 8.541,52 Kč, poplatky 5.602,20 Kč), k níž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení jednak v kapitalizované výši 309,63 Kč (za dobu ode dne 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020) a 784,22 Kč (za dobu ode dne 16. 2. 2019 do 20. 1. 2020), jednak jdoucí v sazbách 29 % ročně a 9,75 % ročně z uvedené dlužné jistiny ode dne 21. 1. 2020 až do zaplacení. V souladu s druhou smlouvou číslo jejíž nedílnou součástí opět byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce vytištěné na zadní straně smlouvy, pak tentýž věřitel poskytl žalovanému v den podpisu smlouvy v hotovosti částku 14.000 Kč s tím, že i v tomto případě řádně posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr podle příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěr) s odbornou péčí tímtéž způsobem, jak je uveden shora. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 12.283 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za zapůjčenou sumu za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.504 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny (poplatku) za zpracování a doručení ve výši 3.608 Kč a administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 6.171 Kč. Celkovou částku pak měl uhradit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč do data 9. 8. 2018 Ani tomuto svému závazku ale nedostál, neboť nehradil sjednané splátky řádně a včas (poslední zaplatil dne 8. 2. 2019), porušil tím své smluvní závazky, v důsledku čehož mu vznikl dluh, vyčíslený k datu 4. 6. 2019 na částku 5.150,72 Kč na jistině a 3.449,28 Kč na poplatku (tj. součet úroku a poplatků); k těmto částkách je dále účtován úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny, a to ode dne 10. 8. 2018, tedy od data uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celé zápůjčky až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení. Smlouvou ze dne 20. 1. 2020 byla i tato pohledávka za žalovaným se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Do postoupení pohledávky tedy žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 17.683 Kč s tím, že ke dni postoupení dlužná částka činila celkem 20.700 Kč (bez příslušenství a včetně nyní neuplatňovaného navýšení). Žalobce jako právní nástupce původního věřitele tak po žalovaném požaduje v tomto případě zaplacení částky 8.600 Kč (jistina 5.150,72 Kč, poplatky 3.449,28 Kč), k níž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení jednak v kapitalizované výši 2.194,92 Kč (za dobu ode dne 10. 8. 2018 do 20. 1. 2020) a 472,90 Kč (za dobu ode dne 16. 2. 2019 do 20. 1. 2020), jednak jdoucí v sazbách 29 % ročně a 9,75 % ročně z uvedené dlužné jistiny ode dne 21. 1. 2020 až do zaplacení. Jelikož žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu a své výše uvedené dluhy zcela neuhradil, domáhal se žalobce svého nároku soudní cestou.

2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv o zápůjčce na základě informací vyžádaných od žalovaného, které následně ověřil oproti žalovaným předloženým dokladům a případně i nahlédnutím do příslušných databází. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 25. 1. 2019. Žalovaný současně ve smlouvě prohlásil, že jím poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. O pravdivosti těchto tvrzení pak věřitel poté, co si prověřil žalovaného též v insolvenčním rejstříku, neměl důvod pochybovat. Následně dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je dostatečná. K požadovaným úrokům pak doplnil, že 29 % roční úroková sazba byla dle smluvních ujednání sjednána jako pevná po celou dobu řádného a včasného splácení, tedy jen na dobu trvání smlouvy. Jelikož ale žalovaný splátky nehradil řádně a včas, je nárok žalobce na zaplacení úroku z nevrácené jistiny zápůjčky až do doby jejího zaplacení minimálně ve výši 29 % ročně. Mezi smluvními stranami nebylo výslovně sjednáno další neúročení pohledávky po splatnosti poslední stanovené splátky, smlouva hovoří pouze o fixaci úrokové sazby po dobu řádného a včasného splácení. Na těchto svých nárocích plynoucích z obou smluv o zápůjčce tedy žalobce i nadále trval.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož se strany k jednání soudu nedostavily (za současné omluvy neúčasti žalobce i jeho zástupce), soud věc ve smyslu ustanovení , (dále jen „ “), projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 1. 2019 a Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce tak zjistil, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, obec a číslo, ulice a číslo, se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti obnos ve výši 9.000 Kč. Za jeho poskytnutí mu pak náležel poplatek v částce 6.674 Kč, vypočtený jako součet úroku v částce 1.198 Kč, částky (poplatku) za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3.365 Kč a úhrady za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.111 Kč. Celkovou dlužnou částku 15.674 Kč pak byl povinen uhradit ve sjednaných 45 týdenních splátkách po 349 Kč počínaje dnem uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve smlouvě ve výši 29 % ročně jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy s tím, že ve smyslu článku 9.1 smluvních podmínek je smlouva uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky.

6. Dále pak ze smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 6. 2017 a Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že dle této smlouvy se tentýž věřitel zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti obnos (celkovou výši spotřebitelského úvěru) ve výši 14.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tomuto věřiteli za uvedenou zápůjčku poplatek v částce 12.283 Kč, vypočtený jako součet úroku v částce 2.504 Kč, částky (poplatku) za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3.608 Kč a úhrady za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6.171 Kč. Celkovou dlužnou částku 26.283 Kč pak byl povinen uhradit ve sjednaných 60 týdenních splátkách po 439 Kč počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Součástí smlouvy pak bylo rovněž ujednání pro uvedený případ splacení zápůjčky v 60 splátkách o výši výpůjční úrokové sazby, která činila 29 % ročně, stanovené jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Smlouva je pak ve smyslu článku 18 těchto podmínek uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky, přičemž pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé splátky v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky (tj. v okamžiku ukončení platnosti smlouvy) nebo v případě nezaplacení poslední splátky dluhu řádně a včas si strany sjednaly prodloužení účinnosti smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Podle článku 10 Smluvních podmínek pak byl zapůjčitel oprávněn v případě prodlení žalovaného s úhradou některé splátky požadovat zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené částky.

7. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 25. 1. 2019 pak bylo zjištěno, že pro účely sjednání zápůjčky právní předchůdce žalobce vycházel z následujících údajů žalovaného, dle nichž jmenovaný bydlel v nájmu, byl rozvedený a měl tři vyživovací povinnosti. Vlastnil motorové vozidlo a byl zaměstnán na základě dohody o provedení práce jako dělník na stavbě u zaměstnavatele jméno příjmení v obec s čistým měsíčním příjmem ve výši 15.000 Kč, z něhož hradil své měsíční výdaje ve výši 7.500 Kč. Celkové příjmy jeho domácnosti pak činily 42.000 Kč, jiné závazky neměl. Tvrzení o svých poměrech pak žalovaný dokládal průkazem totožnosti, pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu. Dle zákaznické karty ze dne 15. 6. 2017 měl žalovaný oproti výše uvedenému zajištěno sdílené bydlení (spolubydlící), nevlastnil automobil a měl čtyři vyživovací povinnosti. Byl zaměstnán na plný pracovní úvazek jako operátor výrobní linky u zaměstnavatele právnická osoba v obec a číslo s čistým měsíčním příjmem ve výši 16.754 Kč, k čemuž pobíral další příjem ve výši 10.000 Kč; celkové příjmy jeho domácnosti činily 47.754 Kč, měsíční výdaje pak hradil částkou 6.800 Kč a splátky zápůjček u jiných věřitelů pak částkou 1.500 Kč měsíčně. Doložil pak svou pracovní smlouvu (s údajem, že se jedná o pracovní poměr na dobu určitou do 2. 9. 2017) a tři výplatní pásky.

8. Z tabulky umoření – přehledu čerpání a splácení„ úvěru“ ze dne 27. 1. 2020 ke smlouvě číslo dále soud zjistil, že žalovaný na v plné výši čerpanou zápůjčku ve výši 9.000 Kč uhradil celkem 800 Kč, tj. pouhé dvě splátky po 400 Kč (věřitelem započteno na úhradu jistiny, úroku a poplatků s tím, že k datu 21. 1. 2020 činil dluh celkem 16.655,59 Kč, z toho zůstatek nesplacené jistiny 8.541,52 Kč). Podle tabulky umoření ke smlouvě číslo ze dne 27. 1. 2020 žalovaný čerpal zápůjčku v plné výši 14.000 Kč dne 15. 6. 2017, celkem pak na ni splatil 17.683 Kč, započtených věřitelem opět na jistinu, úrok a poplatky. Ke dni 21. 1. 2020 dluh představoval celkem 20.700 Kč, z toho na jistině částku 5.150,72 Kč.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil obě své předmětné pohledávky za žalovaným žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.

10. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 28. 1. 2021 žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávek ze zápůjček ve stanovené lhůtě do 12. 2. 2021 s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejího neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalovaného je dokládáno poštovním podacím lístkem.

11. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce právnická osoba poskytl žalovanému postupně na základě celkem dvou uzavřených smluv o zápůjčce ze dne 25. 1. 2019 a 15. 6. 2017, obsahující vždy i ujednání o smluvních podmínkách, v hotovosti jednak částku 9.000 Kč, jednak potom další obnos ve výši 14.000 Kč. Žalovaný se pak zavázal uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem, který byl v obou případech zápůjčky sjednán pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvách výslovně vypočteným na částky 1.198 Kč v prvém případě a 2.504 Kč v případě druhém, a spolu s poplatky v částkách 3.365 Kč a 2.111 Kč (tedy u prvé smlouvy celkem 15.674 Kč), resp. 3.608 Kč a 6.171 Kč (tzn. u druhé smlouvy celkem 26.283 Kč) vždy ve sjednaných splátkách. Při sjednávání smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalovaného, dle nichž byl žalovaný rozvedený, měl sdílené bydlení, resp. bydlel v nájmu, a měl čtyři, poté již jen 3 vyživovací povinnosti. V roce 2017 dosahoval ze svého pracovního poměru čistého měsíčního příjmu ve výši 16.754 Kč, k němuž měl další příjem ve výši 10.000 Kč a celkové příjmy jeho domácnosti činily 47.754 Kč oproti výdajům ve výši 6.800 Kč a splátkách dalších závazků v částce 1.500 Kč. V roce 2019 naproti tomu vydělával na základě dohody o provedení práce částku 15.000 Kč čistého měsíčně a celkové příjmy jeho domácnosti poklesly na 42.000 Kč; na druhou stranu však došlo i k poklesu výdajů na 7.500 Kč, neboť žalovanému odpadlo hrazení závazků. Za dobu od čerpání zapůjčených obnosu až do data 21. 1. 2020 pak na zápůjčky splatil celkem 800 Kč a 17.683 Kč; dále pak již nebylo hrazeno nic. Protože sjednané splátky ani v jednom případě nehradil řádně a včas, dostal se s těmito svými peněžitými závazky do prodlení. Následně pak zapůjčitel dne 20. 1. 2020 postoupil tyto své pohledávky za žalovaným žalobci, o čemž žalovaného vyrozuměl. Žalovaný své dluhy zcela neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svých peněžitých závazků vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele, vyčíslených na 16.655,59 Kč, z toho na jistině 8.541,52 Kč, a na 20.700 Kč, z toho na jistině 5.150,72 Kč, v prodlení.

12. Podle ustanovení , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení citovaného zákona lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

13. Ve smyslu ustanovení může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

15. Ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.

16. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

17. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle ustanovení může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je

20. Po zhodnocení takto provedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je zčásti důvodná, a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobce co do požadovaných částek 14.143,72 Kč a 8.600 Kč za oprávněný. Z provedeného řízení má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaný spolu platně uzavřeli v celkem dvou případech smlouvu o zápůjčce, dle nichž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému a také mu poskytl v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 9.000 Kč a 14.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto zápůjčky za sjednaných podmínek splácet v pravidelných splátkách spolu s pevně sjednanými úroky a dále s příslušnými poplatky. Tyto své smluvní závazky však porušil, neboť zapůjčené prostředky řádně nesplácel. Soud pak v tomto konkrétním případě neměl pochybnosti o tom, že právní předchůdce žalobce dostál své shora uvedené zákonné povinnosti a řádně posoudil schopnost žalovaného sjednané zápůjčky (spotřebitelské úvěry) splácet, a to již s ohledem na doložený zdroj a výši příjmů žalovaného a celkových příjmů jeho domácnosti, oproti nimž následně porovnal výši výdajů, jež nijak nevybočují z obvyklé výše životních nákladů. Proto i disponibilní prostředky, představované rozdíly mezi příjmy a výdaji, jsou hodnoceny jako adekvátní poměrům žalovaného a nejsou pro žalovaného likvidační, neboť porovnáním výše splátek sjednaných předmětnými smlouvami o zápůjčce s výší příjmů žalovaného i jeho domácnosti nejde o natolik výrazné výdaje, jež by byly způsobilé ohrozit hrazení (již zohledněných) základních životních potřeb žalovaného či pokrytí případných mimořádných výdajů. Žalovaný pak vůči uvedenému tvrzením žalobce neuplatnil žádnou obranu, ve věci se nijak nevyjádřil, a soud tedy neměl žádné pochybnosti o oprávněnosti žalovaného nároku, pokud se jedná o zapůjčené a doposud zcela nesplacené prostředky spolu s pevně sjednanými úroky a poplatky, neboť z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný své závazky vyplývající z platně uzavřených smluv řádně a včas neplnil a svým povinnostem vůči původnímu věřiteli, potažmo žalobci, který se na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek stal aktivně legitimovaným v této věci, nedostál. Ze všech uvedených důvodů tedy soud výrokem I. žalobě zčásti vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku 14.143,72 Kč jakožto nesplacený zůstatek celkové dlužné částky na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 25. 1. 2019 (jistina s poplatky zahrnujícími pevně sjednaný úrok), a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, a to jednak kapitalizovaným ke dni postoupení pohledávky (20. 1. 2020) částkou 784,22 Kč, a jednak jdoucím v zákonné výši z dlužné jistiny zápůjčky ode dne následujícího po kapitalizaci, tj. ode dne 21. 1. 2020, až do zaplacení, a dále dlužnou částku 8.600 Kč jakožto nesplacený zůstatek celkové dlužné částky na základě další smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 15. 6. 2017 (opět součet jistiny a poplatků zahrnujících pevně sjednaný úrok), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení, jednak kapitalizovaným opět k datu 20. 1. 2020 částkou 472,90 Kč, jednak jdoucím v této zákonné výši z dlužné jistiny ode dne následujícího po kapitalizaci tohoto příslušenství až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § ustanovením 160 odst. 1 část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

21. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do úroku, zčásti kapitalizovaného částkou 309,63 Kč (za období ode dne 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020) a dále jdoucího ve výši 29 % ročně z částky 8.541,52 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení a částkou 2.194,92 Kč (za období ode dne 10. 8. 2018 do 20. 1. 2020) a dále jdoucího ve výši 29 % ročně z částky 5.150,72 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť ji v tomto směru neshledal opodstatněnou. Požadavek žalobce na zaplacení úroků nad rámec úroků pevně sjednaných ve smlouvách částkami 1.198 Kč a 2.504 Kč (jež byly spolu se sjednanými poplatky zahrnuty do celkových nákladů na úvěr, resp. zápůjčku, označených ve smlouvách jako„ poplatek“) nelze považovat za oprávněný, neboť takto nebylo toto příslušenství mezi smluvními stranami sjednáno. Ze smluvních podmínek je – oproti názoru žalobce – zřejmé, že smluvní úrok ze zápůjček byl v obou případech shodně sjednán pouze pevnou částkou (jako součást celkového poplatku za zápůjčku) a pro tyto účely byl vypočten za použití sazby 29 % ročně. Ani ze smluvních podmínek, upravujících prodloužení účinnosti smlouvy ze dne 15. 6. 2017 v případě prodlení žalovaného se splácením zápůjčky, resp. upravujících trvání smluvního vztahu na základě smlouvy ze dne 25. 1. 2019 (v obou případech uzavřené na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek), pak žádné takové ujednání o závazku žalovaného hradit zapůjčiteli 29 % roční úrok z dlužné jistiny až do jejího zaplacení nevyplývá a nelze k němu dojít ani výkladem těchto smluvních ujednání, jež by zejména v případech, kdy je druhou smluvní stranou spotřebitel (jíž by měla být jako slabší smluvní straně poskytována náležitá ochrana), mělo být formulováno jednoznačně a bez možnosti různých, často i zavádějících výkladů. Argumentace žalobce je tedy v tomto směru nepřesvědčivá a nelze z ní dovodit, že by si strany sjednaly úročení zápůjčky až do doby jejího úplného zaplacení. Jiný výklad tohoto ujednání, než že věřiteli, potažmo žalobci, náleží pouze nesplacený zůstatek úroku sjednaného pevnými částkami, tedy nepřichází v úvahu. V tomto směru se tedy žalobce nedomáhal svého nároku po právu, a proto soud jeho žalobu v uvedeném rozsahu zamítl.

22. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný (k příslušenství se při určení míry úspěchu ve sporu nepřihlíží), přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 5.169,20 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 910 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 2.920 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek (podání žaloby na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) dle . vyhl. č. , v platném znění, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění), a za jeden úkon právní služby po 2.020 Kč (písemné podání ve věci samé) dle . citované vyhlášky, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč, a to za tři úkony právní služby po 100 Kč dle vyhl. č. , v citovaném znění, a za jeden úkon právní služby po 300 Kč dle citované vyhlášky; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle ve spojení s  , představovanou částkou 739,20 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s  část věty za středníkem , ve smyslu je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, se sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, se sídlem adresa, Česká republika.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( ) u soudního exekutora.