Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 30/2021-32
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 20 006 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 506 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 644,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 861,65 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 951,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 951,98 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 451,98 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 500 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 506 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 644,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 861,65 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 951,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 951,98 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 451,98 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 20 006 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce číslo kterou s žalovanou dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě jí poskytnutých informací a dokladů. Žalovaná výslovně prohlásila, že jí uvedené údaje jsou přesné a pravdivé, přičemž žalobkyně poukázala na její povinnosti jednat v právním styku poctivě. Žalobkyně je nadto toho názoru, že u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti sdělených informací. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž úrok ve výši 2 100 Kč (sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 406 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, jelikož na svůj dluh uhradila jen 6 500 Kč. Žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 14 951,98 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 248,30 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 501,14 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 304,58 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 7 861,65 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 14 951,98 Kč od 30. 9. 2017 do 6. 12. 2019), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 644,65 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 14 951,98 Kč od 7. 10. 2017 do 6. 12. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 14 951,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 951,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč, který představuje úrok ve výši 2 100 Kč (úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 23,72 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a dále poplatkem za životní pojištění ve výši 406 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V jejich čl. 8 bylo sjednáno, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má poskytovatel zápůjčky právo požadovat celou dosud neuhrazenou dlužnou částku.
4. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, žije v nájmu, je na mateřské dovolené a současně pracuje na částečný pracovní poměr, Její měsíční příjmy představuje částka 24 254 Kč, která sestává z částky 10 000 Kč coby„ další příjmy zákazníka“, 10 554 Kč coby státní sociální dávky a částky 3 700 Kč coby přídavky na děti. Měsíční výdaje žalované činily 10 000 Kč a tyto sestávaly z nájemného ve výši 2 500 Kč, výdajů na domácnost ve výši 6 000 Kč a splátek úvěru dalšímu poskytovateli úvěru ve výši 1 500 Kč. Jako použitelný příjem tedy žalovaná uvedla 14 254 Kč. V zákaznické kartě je dále uvedeno, že žalovaná předložila výpis z účtu, pracovní smlouvu a výměr podpory. Žalovaná rovněž prohlásila, že proti ní nejsou vedeny žádné exekuce.
5. Žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalované s tím, že zájemci o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy.
6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost, společně s výzvou k úhradě dlužné částky 20 006 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu, oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne 7. 1. 2020.
7. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky rovněž předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020, odeslanou dne 10. 5. 2020.
8. Dle § 2390 odst. 1 o. z. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Z citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Tato povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona ve smyslu jeho § 2, a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká.
13. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
14. Žalobkyně sice v rámci doplnění žaloby vyložila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalované, uvedla, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu tato své tvrzení nepodložila jedinou listinou, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalované. Pouhým předložením zákaznické karty nelze mít za splněnou důkazní povinnost poskytovatele úvěru ohledně relevantního prověřování majetkových poměrů spotřebitele. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil soudu veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje a tím pádem dokazuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Žalobkyně tedy s ohledem na § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by se její právní předchůdkyně náležitě zabývala schopností žalovaného úvěr splácet.
15. Žalobkyně k prokázání toho, jakým způsobem její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nepředložila žádný doklad s argumentací (a odkazem na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, jehož názorem však není soud v posuzované věci vázán), že postačí, pokud listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy. Soud nikterak nepolemizuje s tím, zda žalovaná skutečně předložila dokumenty uvedené v zákaznické kartě. Je ovšem nutné trvat na tom, že jestliže má soud z úřední povinnosti hodnotit, zda poskytovatel úvěru řádně zkoumal tzv. bonitu spotřebitele, musí mít nejen věřitel, ale také sám soud k dispozici podklady, z nichž je možné ověřit správnost informací sdělených spotřebitelem. S ohledem na shora podrobně popsanou nutnost ochrany veřejného pořádku spojenou se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy proto nelze k zákaznické kartě přistupovat tak, že její vyplnění a podpis smluvních stran sám o sobě dokazuje, že v ní uvedené informace jsou výhradně pravdivé a nezkreslující majetkové poměry klienta. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru přitom v § 9 odst. 3 umožňuje poskytovateli úvěru po spotřebiteli žádat úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
16. Dále je ve vztahu k argumentaci žalobkyně ještě třeba zmínit, že se zde jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Ani porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv nemůže vést poskytovatele úvěru ke zproštění jeho povinnosti dostát požadavkům § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své příjmy a výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení.
17. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované. Provedené posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.
18. Žalovaná měla právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 15 000 Kč, přičemž z titulu předmětné, absolutně neplatné, smlouvy uhradila 6 500 Kč a zbývá jí žalobkyni vrátit (vydat) 8 500 Kč. Soud rovněž poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou, a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.
19. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od 7. 10. 2017 (při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení), soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 21. 1. 2020. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu (absolutně neplatné) smlouvy o zápůjčce do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 7. 1. 2020. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované výzva doručena, má se s ohledem na § 573 o. z. za to, že se tak stalo 10. 1. 2020, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 20. 1. 2020. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení za dobu až od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to v požadované výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalované.
20. Co do zbývající požadované částky 11 506 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 644,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 861,65 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 951,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 951,98 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a dále z částky 6 451,98 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, je žaloba nedůvodná a soud ji v této části zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozhodnutí.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. S ohledem na to, že v řízení byla zcela zjevně úspěšnější žalovaná (s přihlédnutím i k požadovanému příslušenství), které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.