Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 291/2020-43
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 14 382 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 340 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 340 Kč od datum do datum ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 2 340 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku 3 042 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 175,65 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 340 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 340 Kč od [datum] do [datum] ve výši 10 %, zákonný úrok z prodlení z částky 2 340 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku 3 042 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 175,65 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 14 382 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce, na podkladě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč převodem na účet dne datum a žalovaná se zavázala žalobkyni za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek 2 340 Kč, přičemž jistina a poplatek byly splatné dne datum, čemuž žalovaná nedostála a na svůj dluh ničeho nezaplatila. K poskytnutí zápůjčky došlo prostřednictvím webové stránky webová adresa, na kterých si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby parametry (splatnost a výši zápůjčky), poté vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala sví osobní údaje, čímž učinila návrh na uzavření smlouvy vůči žalobkyni. Poté zaškrtla žalovaná řádek s textem„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a se zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním.“, čímž žalovaná odsouhlasila znění obchodních podmínek. Smlouva o zápůjčce je podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo, kdy se podle názoru žalobkyně jedná o prostý elektronický podpis. Celkem tedy žalobkyně požaduje částku 13 840 Kč, která je tvořena jistinou a poplatkem ve výši 11 340 Kč a účelně vynaloženými náklady ve výši 2 500 Kč (náklady v souvislosti s prodlením – písemné výzvy, které mají podklad v čl. 2 Smlouvy, a dále částku 3 042 Kč, která je smluvní pokutou ve výši 0,1 % dlužné částky dle Smlouvy čl. 2 a která byla vyčíslena od datum do data podání žaloby. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou dne datum, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila.
2. Dále žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované dotazem na aktuální zaměstnání a výši jejího příjmu, což ověřila dotazem u zaměstnavatele, lustrací v příjmení a dotazem na pohledávky po splatnosti.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a přitom ji poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listin y označené jako Smlouva o zápůjčce ze dne datum, že právnická osoba, s. r. o. se zavázala poskytnout žalované částku 9 000 Kč oproti závazku žalované vrátit tuto částku společně s poplatkem 2 340 Kč, a to do datum. Nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, s. r. o. V čl. 2 smlouvy byly rozvedeny náklady spojené s prodlením klienta, které přirůstají k listin ě, a to konkrétně 500 Kč za jednu písemnou výzvu k úhradě. Ve stejném článku byla rovněž ujednána smluvní pokuta, kterou se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni v případě, že se dostane do prodlení, ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení. Namísto podpisu žalované je na listin ě uveden PIN číslo.
6. Ze Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba, s. r. o. soud zjistil, že k uzavření smlouvy dochází tak, že klient na webových stránkách věřitele vyplní formulář, odešle návrh na uzavření smlouvy, který se opatří prostým elektronickým podpisem ve formě identifikátoru. Následně je potřeba provést ověření totožnosti, které se provádí tak, že je autorizována jeho platební karta, konkrétně tak, že je ze stránek žalobkyně přesměrován na platební bránu, kde zadá údaje své platební karty, čímž provede platbu 1 Kč na účet žalobkyně. Smlouva je pak uzavřena v okamžiku, kdy akceptace návrhu Smlouvy je doručena klientovi na e-mailovou adresu a prostřednictvím jeho uživatelského profilu.
7. Z výpisu z účtu vyplývá, že z účtu žalobkyně byla dne datum odepsána částka 9 000 Kč ve prospěch účtu bankovní účet.
8. Z výpisu z účtu (č. l. 28) soud zjistil, že žalobkyně z čísla účtu bankovní účet zaslala na účet žalobkyně dne datum částku 1 Kč.
9. Z výplatních pásek žalované (č. l. 9), které předložila žalobkyně k úvěruschopnosti žalované, bylo zjištěno, že žalovaná měla v měsíci anonymizováno rok čistý příjem částka a v měsíci anonymizováno rok měla čistý příjem částka.
10. Z upomínek bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky opakovaně, a to dne datum, datum, datum, datum a dne datum.
11. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně touto upomínkou vyzvala žalovanou k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 17 098 Kč do tří dnů s tím, že jde o dluh ze smlouvy uzavřené dne datum a zároveň žalovanou upozornila, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.
12. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
13. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce ze dne datum poskytla žalobkyně bezhotovostně na účet žalované dne datum částku 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem 2 340 Kč do datum. K uzavření této dohody došlo tak, že žalovaná na webových stránkách žalobkyně vyplnila elektronický formulář, ve kterém si zvolila výši a splatnost prostředků, který podepsala tak, že namísto podpisu připojila PIN, který jí byl zaslán na číslo mobilního telefonu, které uvedla. Žalovaná byla autorizovaná tak, že na účet žalobkyně zaslala prostřednictvím své platební karty, tedy ze svého účtu, platbu ve výši 1 Kč, k jejímuž zaplacení byla přesměrována z webových stránek žalobkyně. Poté byl tento návrh doručen žalobkyni, která jej přijala a dne datum vyplatila žalované na její účet částku 9 000 Kč. Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet dohodnutou částku tak, že se žalované dotázala na její osobní údaje a její příjem, který si ověřila jak u zaměstnavatele, tak z výplatních pásek za měsíce anonymizováno a anonymizováno rok, jakož i lustrací v příjmení a dotazem na pohledávky po splatnosti. Žalovaná na svůj závazek nic neuhradila a žalobkyně ji proto celkem 5x zaslala upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky, přičemž každá taková upomínka byla dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce zpoplatněna částkou 500 Kč. Žalovaná se v předmětné dohodě rovněž zavázala uhradit žalobkyni 0,1 % denně z dlužné částky, a to od okamžiku, kdy se zpozdí s uhrazením svého dluhu, tedy od datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum a dala žalované možnost splnit dluh do 3 dnů.
14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
18. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
22. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 9 000 Kč převodem na její bankovní účet. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
23. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
24. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjem z pracovního poměru, tak zjišťování jeho výše nelze považovat za dostatečné s ohledem na to, že byly předloženy výplatní pásky žalované za pouhé 2 měsíce, a to ještě za měsíce, které nebyly bezprostředně předcházející poskytnutí zápůjčky. Absentuje výplatní páska za měsíc anonymizováno, pro což nelze shledat důvod. V případě výdajů pak žalobkyně zcela rezignovala na jakékoliv zjišťování a ověření, když si výdajovou stránku ani nezjišťovala. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, a to jak příjmové, tak výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
25. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně plnila žalované, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její poskytla žalované bezhotovostním převodem částku 9 000 Kč a žalovaná jí nevrátila ničeho, proto částka 9 000 Kč představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.
26. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky výzvou ze dne datum, kterou zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 3 dnů. Je již zavedenou praxí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne datum. Od té doby měla žalovaná 3 dny na to, aby dlužnou částku zaplatila, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 9 000 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 10 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), která odpovídá zákonné úrokové sazbě k danému okamžiku. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
27. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, proto soud přistoupil ke kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 378,77 Kč (53,9 % z celku), neúspěšná v částce celkem 8 873,11 Kč (43,1 % z celku), a to z celkové předmětu řízení 19 252,53 Kč. Po odečtení neúspěchu od neúspěchu soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 7,8 %. Dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Soud dodává, že vycházel z toho, že žalobkyně podává v obdobných i skutkových právních věcech žaloby na ustáleném formuláři a zároveň vymáhá plnění, které nepřesahuje 50 000 Kč. Navíc, ostatní vyjádření, které žalobkyně podávala k dotazu soudu po podání žaloby, byly pouze doplněním skutkových tvrzení, které již měly být součástí žaloby. Za tyto tři úkony tak žalobkyni náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, činí 2 252 Kč. Z toho žalobkyni náleží náhrada 7,8 %, tj. 175,65 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.