Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

237 C 22/2020-74

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 99 001 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 48 964 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 48 964 Kč od 17. 10. 2017 do zaplacení, částky ve výši 50 037,12 Kč a úroku ve výši 80,71 % ročně z částky 43 628,26 Kč od 17. 10. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 157 896 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. O výši nákladů řízení opatrovníka a jejich náhradě bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím po právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 48 964 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 48 964 Kč od 17. 10. 2017 do zaplacení, částky ve výši 50 037,12 Kč a úroku ve výši 80,71 % ročně z částky 43 628,26 Kč od 17. 10. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 157 896 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. O výši nákladů řízení opatrovníka a jejich náhradě bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 8. 2020 domáhala zaplacení částky 99 001 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 148,14 % ročně formou měsíčních splátek. Žalobkyně žalovanému z titulu této smlouvy dále poskytla 2x revolving vždy ve výši 25 263 Kč s úrokem vždy ve výši 118,39 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, na svůj dluh uhradil celkem 218 275 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 48 964,10 Kč a smluvní pokuty ve výši 50 037,12 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, sjednaný úrok a smluvní pokuta byly nepřiměřeně vysoké a tedy neplatně sjednané.

3. Žalobkyně oprávněná k poskytování úvěrů, jak se podává z potvrzení České národní banky (č. l. 25), jako věřitel, a žalovaný, jako dlužník, spolu uzavřeli smlouvu o úvěru číslo o úvěrování částky 50 000 Kč s úrokem ve výši 148,14 % ročně splatných ve 30 měsíčních splátkách po 4 386 Kč s automatickým opakovaným poskytnutím revolvingu ve výši 25 263 Kč s úrokem 118,39 % ročně, jak se podává z návrhu úvěrové smlouvy ze dne 17. 6. 2013 (č. l. 6) ve spojení s oznámením o chválení úvěru ze dne 19. 6. 2013 (č. l. 8) s dodejkou (č. l. 18). Uvedené je rovněž zřejmé z předsmluvního formuláře (č. l. 66). Součástí smlouvy byly též obchodní podmínky žalobkyně (č. l. 16). Způsob započítávání splátek byl určen splátkovým kalendářem (č. l. 9). Úvěr ve výši 50 000 Kč byl žalovanému poskytnut dne 18. 6. 2013, jak se podává z dokladu o vyplacení úvěru (č. l. 29). Dne 22. 7. 2015, resp. dne 14. 12. 2015, byl žalovanému automaticky poskytnut revolving, jak se podává z oznámení o jeho poskytnutí (č. l. 10, resp. 14). Z karty klienta (č. l. 5) se podává, že celkem bylo žalovanému vyplaceno 100 526 Kč, celkem uhradil 219 286 Kč. Přes upomínku (č. l. 19) ani předžalobní výzvu (č. l. 26) žalovaný na předmětný úvěr ničeho dalšího neuhradil, jak se z této výzvy ve spojení s poštovním podacím archem (č. l. 27) podává. Z výpisu z registru příjmení (č. l. 28) se podává, že v něm žalovaný neměl ke dni 17. 6. 2013 žádný záznam. Příjem žalovaného v období červen 2012 až květen 2013 činil v průměru 38 844 Kč čistého měsíčně, jak se podává z potvrzení o příjmech (č. l. 31). Z hodnocení klienta (č. l. 32) se podává, že měsíční výdeje žalovaného představovaly jeho náklady ve výši 3 800 Kč, splátky ve výši 2 300 Kč, nájemné, inkaso a náklady na dopravu ve výši 9 250 Kč, kdy žalobkyně zohlednila pouze nájemné, jak je zřejmé z nájemní smlouvy (č. l. 63) a z evidenčního listu (č. l. 64 p. v.), ze kterého je zřejmé, že celou částku 9 250 Kč představuje pouze nájemné a zálohy na služby spojené s nájmem. Žalovanému tak zůstaly mu volné zdroje ve výši 23 494 Kč měsíčně, jak se podává z hodnocení klienta. Z výpisu z účtu žalovaného (č. l. 61) je zřejmé, že dne 24. 4. 2013 měl žalovaný na účtu zůstatek 429,90 Kč, dne 24. 5. 2013 pak - 9 539,73 Kč.

4. Z osobních dat klienta soud neučinil žádná skutková zjištění, když se z nich podává, že žalovaný dosáhl skóre 270, kdy čím vyšší skóre, tím vyšší pravděpodobnost splácení, žalobkyně ovšem přes výzvu soudu nebyla schopna sdělit, zda dosažené skóre je vysoké čili nic. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud s ohledem na právní hodnocení věci neučinil žádná skutková zjištění. Z prohlášení o splnění informační povinnosti věřitele (č. l. 30) ani z kopie občanského průkazu žalovaného (č. l. 62) soud neučinil žádná skutková zjištění.

5. Soud v projednávané věci s ohledem na ustanovení , a s ohledem na skutečnost, kdy úvěrová smlouva byla uzavřena dne 19. 6. 2013, aplikoval , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dle ustanovení obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSU“), Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

9. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

10. Žalobkyně v rámci zkoumání solventnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný nebyl veden v databázi dlužníků, že měl měsíční příjmy ve výši 38 844 Kč, výdaje pak ve výši 15 350 Kč, převis příjmů nad výdaji tak měl dle zjištění žalobkyně činit 23 494 Kč, zůstatek na jeho účtu ale v dubnu 2013 pouze 429,90 Kč, v květnu 2013 byl – 9 539,73 Kč Tyto informace vytvářejí nesoulad, který by logicky měl vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Konkrétními výdaji žalovaného (náklady na stravu, ošacení, hygiena) se žalobkyně vůbec nezabývala. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením výdajů žalovaného a tyto položky pak v souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak, než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit uzavřít úvěrovou smlouvu a platit předpokládané splátky.

11. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobkyně se měla podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Žalobkyně se však pouze formálně spokojila s příjmy a tvrzenými výdaji, kdy prověřováním výdajů žalovaného se dostatečně (tak aby zjistila rozpor mezi zjištěným měsíčním finančním přebytkem žalovaného a jeho ztenčujícími se úsporami na bankovním účtu) nezabývala. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnání příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji dlužníka a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neprověřila výdaje žalovaného a nehodnotila všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.

12. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Úvěrová smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), neboť v úvěrové smlouvě byl původně sjednán úrok 148,14 % ročně, resp. 118,39 % ročně, kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 10 % ročně. To, že žalobkyně v žalobě následně požadovala již„ jen“ úrok ve výši 80,71 % ročně, nemůže na neplatnosti smluvních ujednání již ničeho změnit. Navíc i takto požadovaný nižší úrok je stále úrokem lichvářským. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému, hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného příjmení jí však celou vyplacenou částku již splatil.

13. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobkyni nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Z obdobných důvodů soud žalobkyni nepřiznal ani smluvní pokutu. Z tohoto důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný, a tato by tak byla povinna mu hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

15. O nákladech opatrovníka a jejich náhradě státu bude rozhodnuto po právní moci tohoto rozsudku, až budou známi.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).