Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (8)No categories available
8 C 28/2021-45
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa, obec a číslo
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 43 871,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 216 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 216 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 21 828 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 840,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 575,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 155,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 155,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, částky 17 827,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 473,66 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 909,78 Kč a úroku 29 % ročně z částky 12 689,66 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 216 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 216 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 21 828 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 840,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 575,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 155,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 155,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, částky 17 827,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 473,66 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 909,78 Kč a úroku 29 % ročně z částky 12 689,66 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2021 zaplacení celkem částky 43 871 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 28. 3. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 29 958 Kč, celkem tedy 64 958 Kč a to formou 60 týdenních splátek po 1 083 Kč, přičemž dluh měl být splacen dne 22. 5. 2019. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Poslední splátka byla uhrazena dne 18. 2. 2019, proto věřiteli vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil toliko částku 43 130 Kč. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 155,95 Kč, poplatku ve výši 8 672,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 575,28 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 840,88 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z částky 13 155,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 155,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel také dne 29. 8. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč, celkem tedy 41 017 Kč a to formou 60 týdenních splátek po 684 Kč, přičemž dluh měl být splacen 23. 10. 2019. Žalovaný však na své závazky neposkytl plnění řádně a včas, věřiteli proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Poslední splátka byla uhrazena dne 18. 2. 2019. Žalovaný uhradil celkem částku 17 784 Kč. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 689,66 Kč, poplatku ve výši 9 354,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 909,78 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 130,70 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z částky 12 689,66 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 689,66 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni sporné částky doposud dluží. Právní předchůdkyně žalobkyně v obou případech s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením té které předmětné smlouvy. Žalovaný byl vždy dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet oba úvěry je dostatečná.
2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 13. 5. 2021 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 20 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nedoručil své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem, který žalobkyně navrhla již v žalobě, soud podle uvedeného poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání.
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 20. 1. 2020.
4. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
7. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 28. 3. 2018, tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 28. 3. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit dluh v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 083 Kč, první splátka byla splatná do konce týdne od podpisu smlouvy a každá další splátka do konce následujícího týdenního období, tedy celkem částku 64 958 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 35 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 29 958 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 6 260 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 13 380 Kč, nákladů za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 318 Kč. Dle smlouvy činila u smlouvy na dobu 60 týdnů zápůjční úroková sazba 29 % ročně. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, proto byl vyzván ke splacení celé pohledávky.
10. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 29. 8. 2018, tabulkou umoření, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 29. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 22 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit dluh v 60 pravidelných týdenních splátkách po 634 Kč, první splátka byla splatná do týdne od podpisu smlouvy a každá další splátka do konce následujícího týdenního období, tedy celkem částku 41 017 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 22 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 19 017 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 3 935 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 596 Kč, nákladů za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Dle smlouvy činila u smlouvy na dobu 60 týdnů zápůjční úroková sazba 29 % ročně. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, proto byl vyzván ke splacení celé pohledávky.
11. Ze zákaznické karty ze dne 28. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba s.r.o. obec, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno předložením pracovní smlouvy a výpisy z bankovního účtu; čistý příjem domácnosti žalovaného činil celkem 27 442 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny jako odhadované ve výši 3 000 Kč, aniž by bylo specifikováno, jaké položky zahrnují (bydlení, energie, doprava, jídlo a osobní náklady). Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí s rodiči, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost, nesplácí právní předchůdkyni žalobkyně žádný předchozí dluh. K příjmům a výdajům žalovaného nebyla doložena žádná listina.
12. Ze zákaznické karty ze dne 29. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl stále zaměstnán u právnická osoba s.r.o. obec, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno dvěma výplatními páskami; čistá mzda činila celkem 24 834 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny jako odhadované ve výši 3 500 Kč, opět aniž by bylo specifikováno, jaké položky zahrnují (bydlení, energie, doprava, jídlo a osobní náklady). Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí s rodiči, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost, splácí právní předchůdkyni žalobkyně částku 1 083 Kč měsíčně. K příjmům a výdajům žalovaného nebyla doložena žádná listina.
13. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu dvou smluv o zápůjčce. Uzavřené smlouvy byly posouzeny jako spotřebitelské (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smluv došlo k platnému uzavření obou smluv. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
14. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C číslo, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
15. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
16. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, tj. žádné listiny prokazující, že by provedla ověření příjmů a zejména výdajů žalovaného, které byly zjevně pouze odhadovány bez jakéhokoli členění a podkladů, pouze se omezila na tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila aktuální finanční situaci dle vyplněných podkladů klienta na základě zákaznické karty. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné příjmy a zejména výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány a to ani za situace, kdy odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč (tj. cca 100 Kč na den) a 3 500 Kč (tj. cca 117 Kč na den) jednoznačně vyvolávají pochybnost, neboť stěží mohou zahrnovat veškeré náklady žalovaného na bydlení, stravu, cestu do zaměstnání, mobilní telefon apod. Navíc u druhé smlouvy je nesprávně uvedena výše splátky na předchozí dluh žalovaného u právní předchůdkyně žalobkyně, neboť částka 1 083 Kč nepředstavovala měsíční, ale týdenní povinnost. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost obou smluv a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistin poskytnutých zápůjček. Podle smlouvy ze dne 28. 3. 2018 bylo žalobci poskytnuto 35 000 Kč, žalovaný na tento dluh zaplatil 43 130 Kč, proto nezbylo, než žalobu ohledně této pohledávky zcela zamítnout. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému podle smlouvy ze dne 29. 8. 2018 částku 22 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 17 784 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 4 216 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni, kdy uplynula lhůta splatnosti zápůjčky, a ve zbývajícím rozsahu nárok zamítl.
17. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odstavec 2 o.s.ř., neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému (do procesního úspěchu a neúspěchu je třeba zahrnout též příslušenství pohledávek) žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve trojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.