Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 98/2021-31
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Bučkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem, JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky částka s úrokem z prodlení v částce částka, s úrokem v částce částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně, a to z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v částce [částka], s úrokem v částce [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně, a to z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku v částce částka s příslušenstvím, vzniklou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“). Na základě smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky (úvěr) ve výši částka, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku částka a zaplatit úrok za dobu trvání smlouvy částka při roční sazbě 23,72 %, odměnu za administrativní činnost částka a za hotovostní inkaso splátek částka, a dále poplatek za službu životního pojištění částka, to vše v 58 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, neboť do postoupení pohledávky žalobkyni zaplatil pouze částka, z toho na úrok částka, na poplatek za administrativní činnost částka a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částka, dále na poplatek za pojištění částka Poslední platba proběhla datum Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a zároveň oznámil postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne datum. Žalovaný ke dni postoupení dlužil jistinu úvěru částka, poplatek za administrativní činnost částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek částka, celkem částka. Za dobu od datum do datum byl úrok kapitalizován v částce částka. Za dobu od datum do datum byl úrok z prodlení kapitalizován v částce částka.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Podle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů zjistil skutečnosti, které odpovídají shora uvedeným tvrzením žalobkyně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem je peněžitá zápůjčka shora uvedených parametrů. Z karty zákazníka ze dne datum vyplývá, že žalovaný v den uzavření smlouvy sdělil příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, ve spojení s přílohou obsahující seznam postoupených pohledávek, došlo k postoupení předmětné pohledávky žalobkyni jako novému věřiteli. Původní věřitel oznámil postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne datum, který byl podle podacího lístku odeslán žalovanému dne datum. Výzvou k plnění ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení před podáním žaloby. Jiné důkazy nebyly navrženy.
4. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník . Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva, která je sice označena jako smlouva o úvěru, odpovídá však pojmovým znakům smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
5. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
6. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovaným a nahlédl do blíže neoznačených„ databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá, krom údajného nahlédnutí do pracovní smlouvy a výplatní pásky. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.
7. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
8. Dále se soud z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda není uvedená smlouva absolutně neplatná i z jiného důvodu. Při tom soud přihlédl k částce částka, která byla žalovanému poskytnuta, a částce částka, kterou se žalovaný zavázal splatit jako úroky a poplatky v 58 týdenních splátkách. Ačkoli jsou uvedené nároky označeny jako poplatek, ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem v součtu činí 74 % jistiny ročně. Smlouva o zápůjčce za daných podmínek je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 588 o. z. Smlouva o zápůjčce může být ujednána jako bezúročná anebo lze sjednat úrok, ovšem úrok musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě. Jestliže obvyklá úroková sazba bank v případě úvěrů na spotřebu dle časových řad příjmení evidovaných Českou národní bankou v období dubna 2017 činila 9,27 % ročně, pak sazba 74 % ročně představuje osminásobek obvyklé sazby, jde tedy o smluvní podmínky zjevně nemravné.
9. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a dosud nesplatil. Porovnáním částky přijaté a částky splacené je zřejmé, že žalovanému zbývá uhradit žalobkyni částka. Pouze v rozsahu této částky lze žalobě vyhovět, ve zbývajícím rozsahu jistiny včetně úroku soud žalobu zamítl. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný na výzvu ochuzeného, v tomto případě se jedná o oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum. V tomto dopise byl žalovaný vyzván k úhradě do 10 dnů od data doručení. Dopis odeslaný datum lze považovat za doručený datum a lhůta 10 dnů tak uplynula datum. Počínaje dnem datum se proto žalovaný dostal do prodlení a je tak povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z., přičemž žalobou uplatněná sazba nepřesahuje sazbu určenou ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud návrhu na zaplacení úroku z prodlení vyhověl, ve zbývajícím rozsahu tento návrh jako nedůvodný zamítl.
10. Protože byla žalobkyně ve věci převážně neúspěšná a žalovanému náklady řízení nevznikly, podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat u Okresního soudu Plzeň-město do 15 dnů od doručení rozsudku.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.