Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 289/2021-15

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 104 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 6 704 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 6 704 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 3 000 Kč jako jistiny úvěru, částky 2 600 Kč jako náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky, částky 900 Kč jako smluvní pokuty, částky 3 204 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru, to vše na základě smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena dne datum mezi žalovaným a žalující společností. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalovanému dne datum na žádost žalovaného ze dne datum spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč splatný dne datum. Žalovaný se zároveň zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, proto mu žalobkyně zaslala dvě upomínky. Následně žalobkyně předala pohledávku k inkasnímu řízení a naúčtovala žalovanému náklady za toto pověření ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru z čl. 7 a 7.3., byla mu naúčtována smluvní pokuta v celkové výši 900 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , , ¨ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný, označený jako úvěrovaný, a žalující společnost, označená jako úvěrující, podepsali dne datum prostředky elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru. V té bylo sjednáno, že úvěrující se zavázala poskytnout úvěrovanému na jeho požádání za podmínek této smlouvy úvěr ve výši 3 000 Kč a úvěrovaný se zavázal vrátit úvěr úvěrujícímu v souladu s touto smlouvou a zaplatit úvěrujícímu úrok, jakož i uhradit ostatní finanční závazky vyplývající z této Smlouvy. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 39 % ročně, jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč (v případě řádného a včasného uhrazení úvěru úvěrovanou snížený na 1 916 Kč. Podle smlouvy poskytnuté peněžní prostředky byl úvěrovaný povinen úvěrujícímu vrátit do 30 dnů. Žalobkyně dne datum žalovanému poskytla převodem na účet částku 3 000 Kč. Úvěr byl splatný dne datum. Upomínkami ze dne datum a datum, odeslanými podle podacích lístků téhož dne žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný na dluh neuhradil nic (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by něco hradil). Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum, odeslanou žalovanému podle podacího lístku téhož dne. Ani poté žalovaný ničeho neuhradil.

4. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo právní předchůdkyní provedeno pouze formou podání žádosti o úvěr, kde žalovaný uznal a potvrdil, že poskytl právní předchůdkyni žalobkyně pravdivé, správné a úplné informace, kdežto žádné informace o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v žádosti ani v jiných listinách obsaženy nejsou.

5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil ( a násl. , , dále jen „o. z.“). Žalovanému byla převodem na jeho účet poskytnuta částka 3 000 Kč, žalovaný z této částky žalobkyni nevydal ničeho ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechal.

6. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon číslo“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 zákona číslo poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona číslo poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona číslo). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

11. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

12. , stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

13. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného podle údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr (avšak ty zcela absentují). Žalobkyně ani netvrdila, že by jakékoli údajně žalovaným uváděné údaje tento doložil.

14. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr ve smyslu však nelze učinit pouze na základě ničím nedoložených prohlášení spotřebitele. Prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (uvedený rozsudek se sice týká staršího zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti ; srov. dále rozsudek Soudního dvora EU - čtvrtého senátu ze dne datum, CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další, C číslo; shodně též příjmení jméno: Zkoumání úvěruschopnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru, Právní rozhledy číslo, s. 381).

15. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně dostatečné.

16. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona číslo), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.

17. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Žalovaný čerpal od žalobkyně jistinu úvěru v celkové výši 3 000 Kč. Žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho. Co do této částky soud žalobě vyhověl, ve zbytku soud žalobu zamítl.

18. O třídenní lhůtě k plnění soud rozhodl podle věta první , když neshledal důvody pro její prodloužení.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení ve spojení s  Žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.