Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
4 C 54/2021-55
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Horskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 113 225 Kč s přísl.,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 125 Kč od 14. 5. 2020 do 17. 7. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 125 Kč od 18. 7. 2020 do 13. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 125 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 4 000 Kč, které jsou splatné k rukám žalobkyně vždy do 20. dne v měsíci, následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba na zaplacení částky 52 985 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 18 125,90 Kč a úroku ve výši 82,76 % p. a. z částky 93 810,51 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový úrok od 8. 7. 2020 dosáhne částky 287 100 Kč, se zamítá.
III. Na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 125 Kč od 14. 5. 2020 do 17. 7. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 125 Kč od 18. 7. 2020 do 13. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 125 Kč od 14. 10. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 4 000 Kč, které jsou splatné k rukám žalobkyně vždy do 20. dne v měsíci, následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 52 985 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 18 125,90 Kč a úroku ve výši 82,76 % p. a. z částky 93 810,51 Kč od 8. 7. 2020 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový úrok od 8. 7. 2020 dosáhne částky 287 100 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.</b>
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 113 225 Kč, sestávající z částky 95 100 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 18 125,90 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, žalovaná nesplnila povinnosti, vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 5. 11. 2019 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 100 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, čímž jí v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku, včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 7 975 Kč. Svoji povinnost žalovaná řádně neplnila a věřitel proto dopisem prohlásil celý dluh žalované za splatný ke dni 6. 7. 2020. Žalovaná částka podle žalobkyně sestávala z nové jistiny úvěru ve výši 94 900,76 Kč, smluvní pokuty ve výši 18 125,90 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč. Kromě toho požadovala žalobkyně úrok z prodlení a úrok v nominální roční úrokové sazbě 82,76 Kč.
2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasila.
3. Po provedeném dokazování žalobkyně navrhla, aby žalobě, tak, jak byla podána, bylo vyhověno, včetně požadovaného úroku. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 , podle něhož úroky v dohodnuté výši nemusí být v rozporu s dobrými mravy a je vždy třeba přihlédnout k individuálním okolnostem případu, kdy úrok by měl plnit funkci sankční, motivační a kompenzační, což v daném případě splňuje, obdobně tomu jako u dohodnuté smluvní pokuty. Zároveň poukázala na rozhodnutí KS obec sp. zn. 25 Co 135/2019 ze dne 18. 7. 2019, který hovoří o oddělitelnosti ujednání o úroku od ostatních částí smlouvy a považuje za přiměřený úrok ve výši trojnásobku úrokové sazby stanovené v systému příjmení. Tvrdila, že platby po zesplatnění činí 18 000 Kč. Pořádala o přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu jedné poloviny, neboť se dostavila i jednání ve věci 4 C 48/2021 , které proběhlo téhož dne.
4. Žalovaná nechala rozhodnutí na úvaze soudu a požádala o poskytnutí splátkového kalendáře, protože je schopna platit jen 4 000 – 5 000 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla, že si je vědoma svého závazku vůči žalobkyni, ale neměla v loňském roce finanční prostředky s ohledem na omezení příjmu. Než začal koronavirus, pracovala na 12 ti hodinové směny, měla příjem kolem 30 000 Kč, pak byla pracovní doba snížena na 8 hodin, takže měla příjem 18 nebo 19 000 Kč. Zálohy na elektřinu a plyn představují 5 900 Kč měsíčně. Naposledy měla výplatu 22 000 Kč.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 5. 11. 2019 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr v pravidelných 30 měsíčních splátkách ve výši 7 975 Kč, a to včetně smluveného úroku ve výši efektivní sazby 122,62 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že tyto opravňují věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovanou. Z předložených listinných důkazů se podává, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala schopnost žalované úvěr splácet a mimo jiné vycházela z pracovní smlouvy, kterou žalovaná uzavřela se právnická osoba CS obec, kde v srpnu 2019 dosáhla čistý příjem 32 696 Kč a v září téhož roku 31 777 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že žalovaná úvěr čerpala a splátky v dohodnuté výši platila od prosince 2019 do března 2020 a v květnu 2020. Z dopisu věřitele žalované soud zjistil, že jeho obsahem je oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 6. 7. 2020 a dále pak výzva žalované k okamžité úhradě dlužných, dosud nesplacených částek úvěru. Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná žalobkyni dne 17. 7. 2020 částku 10 000 Kč a dne 13. 10. 2020 částku 8 000 Kč. Předžalobní výzva ze dne 21. 4. 2021 dala žalované možnost zaplatit dluh před podáním žaloby.
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jak bylo uvedeno shora, uzavřenou smlouvou mezi účastníky bylo prokázáno, že žalovaná vzala na sebe závazek vrátit poskytnuté finanční prostředky, svůj závazek však plnila do května, případně do října 2020 a celkem žalobkyni zaplatila 57 875 Kč (číslo x 5 + 10 000+8 000).
7. Ačkoli občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžitém úvěru sjednat úroky, nelze z toho dovozovat, že by jejich výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru a nepodléhala žádnému omezení. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroku přitom postupuje ten věřitel, který bez ohledu na to, v jaké situaci se dlužník nachází, se spokojí s přiměřenou výší úplaty za poskytnuté peněžité prostředky a zhodnotí je běžným způsobem. Není pochyb o tom, že obecně byly a jsou peněžní prostředky poskytovány za úplatu. Je standardním postupem, že tato úplata je vyjadřována úroky se stanovenou roční úrokovou mírou a smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky, patří k pojmovým znakům této smlouvy. V přezkoumávané věci však byly úroky sjednány ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru, za kterou byly v daném období bankami poskytovány úvěry a půjčky na spotřebu domácnosti. Z obsahu spisu je zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru jako smlouvu spotřebitelskou, která musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi soudů vyšších stupňů.
8. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z., mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů proto soud posuzoval všechna ujednání účastníků, obsažená ve smlouvě o úvěru.
9. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. Jak již bylo uvedeno shora, v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
10. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o úvěru přiměřený úrok (např. R NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Jestliže v období, kdy byla smlouva o úvěru uzavřena, se úroková sazba u bankovních ústavů pohybovala do výše 9,68 % za jeden rok (srovnej na webová adresa), tak i pokud by soud připustil, že při nebankovním úvěru se může jevit přiměřenou i úroková sazba vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou ve výši okolo 30 % za jeden rok. Z tohoto pohledu se sjednaný úrok ve výši 122,62 % ročně, jeví jako naprosto nepřiměřený (nemravný). S ohledem na provedená skutková zjištění soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná, neboť sjednaný úrok byl v rozporu s dobrými mravy. Při posuzování závazkového vztahu účastníků vzal soud v úvahu i rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sp. zn. 25 Co 356/2018 ze dne 20. 2. 2019 s tím, že při posouzení závazkového vztahu účastníků se sjednaným úrokem 122,62 % p. a. je zásadní, že žalobkyně by částku 100 000 Kč žalované nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požadovaný úrok s půjčené částky 100 000 Kč činí více než 100 %, byť je limitován částkou 287 100 Kč, považuje soud za konání společensky nežádoucí. Má tak za to, že okolnosti, za nichž k uzavírání smluv obvykle dochází, tedy za situace, kdy dlužník nemůže dosáhnout na bankovní produkt, protože by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu a nachází se tak v tíživé finanční situaci, brání tomu, aby ujednání o výši úroku bylo oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Ta je proto absolutně neplatná jako celek a nároky ze smlouvy soud vypořádal dle ustanovení § 2991 o. z. Podle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V projednávané věci není pochyb o tom, že žalovaná převzala od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, z nichž vrátila celkem 52 985 Kč. Zůstalo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši 42 125 Kč a soudu proto nezbylo, než žalobě, pokud jde o zaplacení této částky vyhovět, a to včetně úroků z prodlení z této částky, uplatněných dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši stanovené shora citovaným nařízením vlády. Úroky z prodlení byly stanoveny od poslední pravidelné splátky úvěru a dále pak vždy ode dne následujícího po zaslání mimořádných splátek ve výši 10 000 Kč a 8 000 Kč. S ohledem na obecně známou situaci na trhu práce po přijetí mimořádných vládních nařízení v souvislosti s covid-19 a poklesu pracovních příležitostí, umožnil soud žalované uhradit zbytek dluhu ve splátkách, jak to umožňuje ustanovení § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále o. s. ř. o. s. ř. ), jejichž výši a podmínky splatnosti určil.
11. Při písemném vyhotovování rozsudku zjistil soud, že při vyhlašování rozsudku došlo k chybám v počtech a opravil proto tyto chyby dle § 164 o. s. ř. o. s. ř. Tento postup považuje za odpovídající procesní ekonomice s tím, že nebude muset vypracovávat opravné usnesení.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně neúspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 44,29 % a úspěchu žalované v rozsahu 55,71 %).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.