Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 68/2021-44
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudcem Mgr. Zbyňkem Krchňavým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 19 977,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 800 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhá zaplacení další částky v celkové výši 10 177,79 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení v rozsahu větším, než jako byly přiznány ve výroku I. tohoto rozsudku, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 800 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud se žalobkyně domáhá zaplacení další částky v celkové výši 10 177,79 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení v rozsahu větším, než jako byly přiznány ve výroku I. tohoto rozsudku, v tomto rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá na žalovaném zaplacení částky 19 977,79 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplacených zápůjček, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy číslo uzavřené dne datum, a na základě smlouvy číslo uzavřené dne datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právnická osoba“, nebo„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání u soudu se bez omluvy nedostavil, přestože byl řádně předvolán (předvolání mu bylo doručeno fikcí). Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, a to v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).
3. Existence žalobkyně byla zjištěna z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka číslo, z něhož plyne, že předmětem podnikání žalobkyně je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum, bylo zjištěno, že právnická osoba poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 4 640 Kč (poplatek tvoří: úrok ve výši 799 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1 952 Kč, a částka za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 889 Kč) ve 45 týdenních splátkách ve výši 237 Kč a poslední splátce ve výši 212 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána 7. kalendářním dnem ode dne uzavření smlouvy s tím, že každá následující splátka je splatná vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný svým podpisem na smlouvě potvrdil převzetí shora uvedené částky v hotovosti. Ve smlouvě byla mezi smluvními stranami sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně. Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že právnická osoba před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od žalovaného.
Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru vycházela z informací, že žalovaný je svobodný a žije jako nájemník, že má základní vzdělání, důvodem zápůjčky je nákup automobilu, že žalovaný nemá žádných vyživovaných osob, nevlastní automobil, že žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník u právnická osoba ČR, s. p., kde zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami, že žalovaný má jeden měsíční příjem v čisté výši 14 371 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 5 000 Kč, a že žalovaný nemá zápůjčku u jiné společnosti.
Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na dluh ze smlouvy číslo uzavřené dne datum, uhradil ve třech splátkách celkem 3 000 Kč s tím, že poslední splátky byla uhrazena dne datum.
5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum, bylo zjištěno, že právnická osoba poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 7 233 Kč (poplatek tvoří: úrok ve výši 1 431 Kč, částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 436 Kč, a částka za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 3 366 Kč) v 60 týdenních splátkách ve výši 254 Kč a poslední splátce ve výši 247 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána 7. kalendářním dnem ode dne uzavření smlouvy s tím, že každá následující splátka je splatná vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný svým podpisem na smlouvě potvrdil převzetí shora uvedené částky v hotovosti. Ve smlouvě byla mezi smluvními stranami sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně. Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že právnická osoba před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od žalovaného.
Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru vycházela z informací, že žalovaný je svobodný a žije s rodiči, že má základní vzdělání, důvodem zápůjčky jsou běžné výdaje domácnosti, že žalovaný nemá žádných vyživovaných osob, nevlastní automobil, že žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník u právnická osoba ČR, s. p., kde zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu, že žalovaný má jeden měsíční příjem v čisté výši 14 677 Kč a běžné měsíční výdaje činí 1 000 Kč, přičemž odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 3 000 Kč, a že žalovaný nemá zápůjčku u jiné společnosti.
Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na dluh ze smlouvy číslo uzavřené dne datum, uhradil dne datum v jedné splátce celkem 1 200 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi právnická osoba jako postupitelem a mezi žalobkyní jako postupníkem a z její přílohy číslo (seznam postoupených pohledávek) vyplývá, že se postupník s postupitelem dohodli na postoupení shora uvedených pohledávek vzniklých ze shora uvedených smluv o zápůjčce, a to se všemi právy s nimi spojenými.
7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a z podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému bylo dne 14. 2. 202 odesláno oznámení o postoupení výše uvedených pohledávek.
8. Z„ Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne datum a z podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému byla dne datum odeslána předžalobní výzva, kterou byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do datum.
9. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr:
10. Společnost Provident poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum, zápůjčku ve výši 6 000 Kč, úročenou roční výpůjční úrokovou sazbou ve výši 29 %, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatek ve výši 4 640 Kč ve 45 týdenních splátkách ve výši 237 Kč a poslední splátce ve výši 212 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána 7. kalendářním dnem ode dne uzavření smlouvy s tím, další splátky byly splatné vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný svým podpisem na smlouvě potvrdil převzetí shora uvedené částky v hotovosti.
Společnost Provident při poskytování zápůjčky vycházela ze zákaznické karty, kde žalovaný uvedl, že je svobodný a žije jako nájemník, že má základní vzdělání, důvodem zápůjčky je nákup automobilu, že žalovaný nemá žádných vyživovaných osob, nevlastní automobil, že žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník u právnická osoba ČR, s. p. (zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami), že žalovaný má jeden měsíční příjem v čisté výši 14 371 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 5 000 Kč, a že žalovaný nemá zápůjčku u jiné společnosti.
Žalovaný dluh nesplácel řádně a včas, když uhradil pouze tři splátky (poslední splátka byla uhrazena dne datum) v celkové výši 3 000 Kč.
11. Společnost Provident poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum, zápůjčku ve výši 8 000 Kč, úročenou roční výpůjční úrokovou sazbou ve výši 29 %, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 7 233 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 254 Kč a poslední splátce ve výši 247 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána 7. kalendářním dnem ode dne uzavření smlouvy s tím, další splátky byly splatné vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný svým podpisem na smlouvě potvrdil převzetí shora uvedené částky v hotovosti.
Společnost Provident při poskytování zápůjčky vycházela ze zákaznické karty, kde žalovaný uvedl, že je svobodný a žije s rodiči, že má základní vzdělání, důvodem zápůjčky jsou běžné výdaje domácnosti, že žalovaný nemá žádných vyživovaných osob, nevlastní automobil, že žalovaný je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník u právnická osoba ČR, s. p., kde zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu, že žalovaný má jeden měsíční příjem v čisté výši 14 677 Kč a běžné měsíční výdaje činí 1 000 Kč, přičemž odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 3 000 Kč, a že žalovaný nemá zápůjčku u jiné společnosti.
Žalovaný dluh nesplácel řádně a včas, když dne datum uhradil pouze jednu splátku ve výši 1 200 Kč.
12. Pohledávka právnická osoba za žalovaným byla postoupena žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Výzvou ze dne datum, odeslanou žalovanému dne datum, byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do datum.
13. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
14. Podle ust. § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
15. Podle ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
16. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle ust. § 1970 o. z., může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroků pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že výše uvedená smlouva o zápůjčce je ve smyslu § 1 z. s. ú. smlouvou o spotřebitelském úvěru. Z ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. vyplývá, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
21. Co se týče provedených důkazů, soud po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně této povinnosti nedostála.
22. Co se týče první z výše uvedených smluv, žalovaný do zákaznické karty uvedl, že žije jako nájemník, a že jeho odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Tato tvrzení soud hodnotí jako přinejmenším nevěrohodná, když běžně se náklady na nájemní bydlení pohybují v této výši a žalovaný by v takovém případě musel mít ostatní náklady na jídlo, popř. telefon a další běžné výdaje nulové. V případě, že by částka odpovídala těmto výdajům, není zřejmé, jaké náklady by žalovaný používal na úhradu nájemného. Údaje, ze kterých vyšla právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování spotřebitelského úvěru soud tedy hodnotí jako nevěrohodné, a soud proto dospěl k závěru, že právnická osoba při poskytování úvěru v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí.
23. Co se týče druhého úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně nezohlednila špatnou platební morálku žalovaného v případě předchozího úvěru, kdy jí muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen plnit své závazky řádně a včas (žalovaný na úhradu předchozího úvěru zaplatil ve třech nepravidelných splátkách částku ve výši 3 000 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne datum. Soud proto dospěl k závěru, že právnická osoba i v tomto druhém případě při poskytování úvěru v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí.
24. K tomu soud dodává, že smluvní ujednání o tom, že žalovaný potvrzuje, že právnická osoba před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho úvěruschopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od něj, v žádném případě neprokazuje, že bylo skutečně postupováno s odbornou péčí žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně). Povinnosti postupovat s odbornou péčí se nelze zprostit pouhým smluvním ujednáním, aniž by věřitel aktivně zjišťoval úvěruschopnost dlužníka.
25. Protože právnická osoba (jako poskytovatel úvěru) nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, jsou výše uvedené spotřebitelské smlouva, odporující § 580 odst. 1 o. z., neplatné, a soud k této neplatnosti přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu.
26. Žalovaný předměty výše uvedených smluv o zápůjčce převzal na základě neplatných smluv, tedy se bezdůvodně obohatil, a je povinen dle § 2991 odst. 2 o. z. toto bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku 14 000 Kč (8 000 Kč + 6 000 Kč) a zaplatil 4 200 Kč (3 000 Kč + 1 200 Kč), je jeho povinností vrátit žalobkyni částku odpovídající rozdílu mezi těmito částkami, tzn. částku 9 800 Kč. Co se týče úroků z prodlení, soud vycházel z toho, že žalovaný je v prodlení od datum, když byl žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do datum. Výše úroků pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ke dni, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Ve zbytku nezbylo, než žalobu zamítnout, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.
27. Pokud žalobkyně namítá, že k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. datum) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy, soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo – právnická osoba GK, podle něhož harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
28. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když v řízení byl z větší části úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.