Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

218 C 3/2021-73

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 32 982 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20.568 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20.568 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 10.355 Kč, co do úroku ve výši 100,49 % procent ročně z částky 24.744,66 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, co do poplatku ve výši 200 Kč, co do smluvní pokuty ve výši 1.859,48 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.054 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 0 Kč, k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokátky sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20.568 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20.568 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 10.355 Kč, co do úroku ve výši 100,49 % procent ročně z částky 24.744,66 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, co do poplatku ve výši 200 Kč, co do smluvní pokuty ve výši 1.859,48 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.054 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 0 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 16. 12. 2020, která byla postoupena Okresnímu soudu v Bruntále, jako soudu místně příslušnému, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31.622 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení, dále zaplacení částky 1.360,48 Kč představující smluvní pokutu a dále úroku ve výši 100,49 % ročně z částky 24.744,66 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení s tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 25.000 Kč a žalovaná se ji zavázala zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 2.216 Kč při nominální úrokové sazbě 100,49 % ročně, vždy k 20. dni v měsíci počínaje lednem 2020. Schopnost žalované hradit úvěr byla ověřena na základě dokladu o jejich příjmech, výpisu z bankovního účtu a z jejího prohlášení, stejně jako z databáze SOLUS a NRKI. Na úvěr žalovaná uhradila první dvě splátky. Následně došlo k zesplatnění, když však před zesplatněním vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátek delších než 30 dnů, a to za prodlení s třetí splátkou a dále právo na zaplacení náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 200 Kč taktéž za prodlení s třetí splátkou, když se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou třetí splátky přesahující 15 dnů. Následně automaticky došlo k zesplatnění při prodlení delším než 65 dnů, a to ke dni 24. 5. 2020. Do té doby splatné příslušenství se stalo součástí jistiny, jež byla označena jako nová jistina a činila 30.923,71 Kč. Pro případ prodlení s úhradou nové jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Dlužná částka se tak skládá z nové jistiny ve výši 30.923,71 Kč, jež v sobě zahrnuje původní jistinu ve výši 24.744,66 Kč a přirostlý úrok ke dni zesplatnění ve výši 6.179,05Kč, smluvní pokutu ve výši 499 Kč a náklady za prodlení ve výši 200 Kč, dále smluvní pokutu z nové jistiny úvěru za každý den prodlení vyčíslenou od 1. 5. 2020 k datu sepisu žaloby ve výši 1.360,48 Kč a běžící úrok v nominální výši 100,49 % ročně od 26. 5. 2020 do zaplacení z původní jistiny úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.

3. Soud nařídil jednání na den 3. 5. 2021, kterého se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zúčastnila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a jednáno tak bylo v nepřítomnosti žalované postupem dle .

4. Z předsmluvního formuláře, ze smlouvy o úvěru, z hodnocení klienta, z výpisu z nebankovního registru klientských informací, z výpisu záznamů z registru, z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo včetně doručenky, ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru, z dokladu o vyplacení úvěru, z karty klienta, z výzvy k zaplacení, z předžalobní výzvy, včetně dokladu o odeslání, z potvrzení zaměstnavatele, z výpisu SOLUS, a evidence ARAD soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

Žalovaná žádala dne datum o poskytnutí úvěru ve výši 25.000 Kč splatného v 36 měsíčních splátkách po 2.216 Kč, tj. zaplacení celkové částky 79.776 Kč a před poskytnutím tohoto úvěru byla provedena její analýza, kdy žalovaná byla zaměstnána s čistým příjmem ve výši 18.000 Kč měsíčně a při výdajích na bydlení v částce 4.000 Kč za pronájem, dalších výdajů ve výši 500 Kč a při zohlednění částky 1.000 Kč jako rezervy a částky 3.410 Kč jako životního minima žadatele, činily její volné zdroje 9.090 Kč měsíčně. Žalovaná byla svobodná, pracovní smlouvu měla uzavřenou na dobu neurčitou, do zaměstnání nastoupila v květnu 2019. Žalovaná má střední odborné vzdělání, žije u rodičů. K žádosti bylo doloženo potvrzení zaměstnavatele právnická osoba – anonymizována tři slova o průměrné výši mzdy žalované v částce 18.632 Kč, když její pracovní poměr trval od 1. 5. 2019 a smlouva byla sjednána na dobu neurčitou a v době uzavření smlouvy nebylo jednání o ukončení pracovního poměru. Dále byl doložen důkaz o výši příjmu za říjen 2019 v částce 17.930 Kč. Zprostředkovatel úvěru tak doporučil úvěr schválit, což se dne 6. 12. 2018 stalo, když žalovaná neměla žádný záznam v registru SOLUS a její kód příznaku v registru NRKI vypovídal o tom, že klient je v registru nový nebo vůbec v této databázi není. Žalované byly dne datum poskytnuty předsmluvní informace na předsmluvním formuláři, z nichž je zřejmé, jaký úvěr ji má být poskytnut, jak má být splácen a i z tohoto formuláře vyplývá, že celková částka k zaplacení při řádném splácení má činit 79.776 Kč při roční úrokové sazbě 100,49 %. Tento předsmluvní formulář také obsahuje sankce pro případ prodlení s úhradou některé splátky. Znovu byly všechny informace uvedeny ve smlouvě o úvěru, z níž znovu vyplývá, že částka úvěru činila 25.000 Kč a měla být hrazena v 36 měsíčních splátkách po 2.216 Kč, které byly splatné vždy k 20. dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 100,49 % ročně, RPSN pak 162,48 % ročně. Pro případ prodlení byly v bodě 6 smlouvy sjednány sankce, a sice v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce přesahující 30 dnů, vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Úvěrující měl dále právo vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením každé splátky delším než 15 dnů v částce 200 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splátky delším než 65 dnů došlo automaticky k zesplatnění úvěru, kdy k tomuto dni se staly okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Poskytovatel byl povinen klienta při zesplatnění úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě alespoň 30 dnů předem. Ke dni zesplatnění se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny. Novou jistinu byl klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději do zesplatnění. Jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatil novou jistinu v den zesplatnění, vznikla mu povinnost platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. K vyplacení úvěru došlo dne datum převodem na účet žalované. Dopisem ze dne 9. 12. 2019 sdělila žalobkyně žalované, že došlo ke schválení smlouvy o úvěru; znovu byly žalované připomenuty podmínky úvěru a zaslán i splátkový kalendář, z něhož vyplývá, v jakém rozsahu byly splátky započítávány na jistinu a v jakém na úroky. Tento dopis si žalovaná v místě trvalého bydliště nevyzvedla, když se odesílateli vrátil s poznámkou„ odstěhoval se“. Upomínkou ze dne 20. 4. 2020 byla žalovaná upozorněna na prodlení s úhradou třetí a čtvrté splátky a bylo ji sděleno, že má povinnost hradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč, přičemž byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 24. 5. 2020 bylo žalované sděleno, že s ohledem na prodlení došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 31.622 Kč a skládala se z jistiny ve výši 24.744,66 Kč, z úroků ve výši 6.179,05 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 499 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. Žalovaná uhradila dvě splátky, a to hned při uzavření smlouvy dne 6. 12. 2019 každou ve výši 2.216 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 11. 2020, odeslanou následujícího dne, byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky s upozorněním na soudní řešení věci. Dle systému ARAD činila v prosinci 2019 úroková sazba úroků korunových úvěrů na domácnost určených na spotřebu při fixaci nad jeden rok a do pěti let včetně 8,38 % ročně u bankovních společností.

5. Podle ustanovení , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení , , ujednají-li si strany pro případ porušené smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

7. Podle ustanovení , , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle ustanovení , , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ustanovení , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ustanovení věta první , , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Na základě předložených listin soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení a násl. , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 2.216 Kč, vždy k 20. dni v měsíci a celkem tak po 36 měsících měla zaplatit 79.776 Kč, což odpovídá nominální úrokové sazbě 100,49 % ročně. Současně se jedná o smlouvu, jež podléhá , o spotřebitelském úvěru. Ustanovení tohoto zákona pak ukládá věřiteli zkoumat úvěruschopnost klienta s tím, že v případě nesplnění této povinnosti, tedy povinnosti ověřit úvěruschopnost s odbornou péčí, nastává sankce v podobě relativní neplatnosti předvídaná tímto zákonem, fakticky však absolutní neplatnosti, jak je dovozováno judikatorně, s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudního dvora a především s přihlédnutím ke směrnici EU řešící práva spotřebitelů. Je totiž jen stěží logicky vysvětlitelný odklon zákonodárce od absolutní neplatnosti předvídané k nižší úrovni ochrany dle

13. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované tak, jak ji tato povinnost vyplývá z ustanovení , o spotřebitelském úvěru, platného ke dni podpisu smlouvy. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná sama poskytla údaje prokazující výši jejich příjmů z pracovního poměru, osobu žalované žalobkyně prověřila i v dostupných rejstřících, a dospěla s ohledem na disponibilní částku k závěru, že žalovaná je úvěr schopna splácet, když měsíční splátka úvěru činila 2.216 Kč a žalovaná volně disponovala s částkou přesahující 9.000 Kč.

14. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně ověřila příjem žalované z potvrzení zaměstnavatele, ověřila v dostupné databázi závazky žalované, které nebyly nalezeny, žádným způsobem však neověřila jakékoliv výdaje žalované, avšak tyto můžou odpovídat tvrzení o bydlení u rodičů. Navíc žalovaná uzavírala smlouvu krátce po dosažení zletilosti, logicky tak nebylo možné najít žádné její závazky. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto konkrétním projednávaném případě dostála svým povinnostem vyplývajícím z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Pokud jde však o samotné hodnocení předložené úvěrové smlouvy, dospěl soud k závěru, že předložená smlouva je neplatná ve smyslu ustanovení pro rozpor s dobrými mravy. Závěr o rozporu s dobrými mravy soud dovozuje jednak z výše úrokové sazby sjednané smlouvou v nominální hodnotě 100,49 % ročně, což je hodnota, která několikanásobně, konkrétně skoro dvanáctinásobně, přesahuje běžnou úrokovou sazbu a ostatně z dokazování časovou řadou ARAD vyplynulo, že běžná úroková sazba bank pro období poskytnutí úvěru v té době činila 8,38 % ročně. Uvedená ustanovení tak představují značnou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi, a to v neprospěch žalované jako spotřebitele. Smlouva je současně smlouvou formulářovou, neumožňující změny ve prospěch spotřebitele. Žalovaná tak neměla v podstatě jakoukoliv možnost na nuceném obsahu uzavírané smlouvy cokoliv měnit. S ohledem na výše uvedené tak soud shledal předloženou smlouvu neplatnou v rozporu s dobrými mravy.

16. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy týkající se úroků od ostatního obsahu, má soud za to, že v souladu s ustanovením , s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část poplatku od samotné zbývající části smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , sp. zn. či nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , z nichž vyplývá, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahové, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem vytváření zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o úvěru se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky těchto úroků spolu i se smluvními pokutami smlouvu o úvěru neuzavřela. Neplatnou je tedy celá smlouva o úvěru, nikoliv pouze část týkající se úroků.

17. Vzhledem k neplatnosti smlouvy pak soud posuzoval nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení , dle kterého mají smluvní strany povinnost si vzájemně vrátit poskytnutá plnění. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že žalované byla poskytnuta částka 25.000 Kč, na kterou zaplatila toliko 4.432 Kč, a proto je to žalovaná, která byla soudem zavázána k úhradě částky 20.568 Kč ročně se zákonným úrokem z prodlení z částky 20.568 Kč za období 1. 11. 2020 do zaplacení. Je totiž nepochybné, že žalovaná byla vyzývána k úhradě celé dlužné částky, této své povinnosti znovu nedostála a ocitla se tak v prodlení ve smyslu ustanovení a tudíž důvodným je nárok žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení.

18. Vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána jako neplatnou, nemohl soud přiznat žalobkyni nároky plynoucí ze smlouvy, a sice obě smluvní pokuty, poplatky za účelně vynaložené náklady a smluvní úroky, jakož i zbývající část úroku z prodlení ze zamítnuté částky nové jistiny.

19. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení a , v sazbách dle , přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. Žalovaná částka spolu s kapitalizovanými úroky a úroky z prodlení ke dni rozhodnutí činila 57.901,32 Kč (31.622 Kč + 1.360,48 Kč + 23.326,19 Kč + 1.592,65 Kč), což představuje 100 %. Žalobkyni byla přiznána částka 21.633,91 Kč (20.568 Kč + 1.065,91 Kč), odpovídající úspěchu 37,36 % a nepřiznána částka 36.297,41 Kč (11.054 Kč + 1.360,48 Kč + 23.326,19 Kč 556,74 Kč), odpovídající neúspěchu 62,68 %. Žalobkyni tak po přepočítání příslušenství ke dni rozhodnutí nenáleží žádná odměna, neboť poměr neúspěchu je větší než úspěchu.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).