Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

207 C 38/2020-90

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Langerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o: 6.852 Kč s příslušenstvím, o 5.853 Kč

takto:

I. Žaloba, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6.852 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 22. 12. 2017 do zaplacení, částky ve výši 5.853 Kč a úroku ve výši 95,66 % ročně z částky 5.260,82 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 32.745 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 6.852 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 22. 12. 2017 do zaplacení, částky ve výši 5.853 Kč a úroku ve výši 95,66 % ročně z částky 5.260,82 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 32.745 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 6.852 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.852 Kč ve výši 8,05 % ročně od 22. 12. 2017 do zaplacení, dále částky ve výši 5.853 Kč a úroku ve výši 95,66 % p. a. z částky 5.260,82 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 32.745 Kč. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřeli dne 27. 11. 2015 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč, k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 2. 12. 2015. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,01 % p. a. splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 1.137 Kč. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, když žalobkyni do data zesplatnění úvěru uhradil 18 splátek. V důsledku prodlení žalovaného se splátkou číslo po dobu delší než 60 dnů došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 20. 12. 2017. Žalovaný dlužil žalobkyni zbývající původní jistinu ve výši 5.260,82 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1.081,88 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 510 Kč, konkrétně za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce větší jak 15 dnů, tedy za splátky číslo číslo číslo číslo. Žalobkyně žalobním návrhem požadovala rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 22. 12. 2017 do data vyhotovení žalobního návrhu, tj. do 22. 7. 2020, ve výši 5.853 Kč. Žalobkyně požadovala dále zákonný úrok z prodlení z dlužné nové jistiny úvěru a ze smluvní pokuty v částce 510 Kč a úrok ve výši 95,66 % p. a. ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru. Dne 3. 7. 2020 byla žalovanému prostřednictvím právního zástupce žalobkyně zaslána výzva k zaplacení dlužné jistiny a jejího příslušenství před podáním žaloby, přičemž žalovaný do dnešního dne pohledávku neuhradil.

2. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný, k žalobě se nevyjádřil a k jednání soudu nařízenému na den 6. 9. 2021 se bez omluvy nedostavil.

3. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, bylo zjištěno, že žalobkyně má povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení s datem oprávnění k činnosti 11. 5. 2018.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo podepsaného žalovaným dne 27. 11. 2015, který byl žalobkyní akceptován dne 2. 12. 2015, soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru v celkové výši 12.000 Kč na bankovní účet číslo bankovní účet, kdy celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit ve 24 splátkách po 1.137 Kč měsíčně, činila 27.288 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 151,01 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Jako zprostředkovatel úvěru je v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru označena jméno příjmení. Dle části B) smlouvy je smlouva uzavřena v okamžiku doručení oznámení o schválení úvěru žalovanému. město uzavření smlouvy je obec.

5. Ze smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru anonymizováno 5 slov – anonymizováno rok soud zjistil, že tato smluvní ujednání upravují vzájemná práva a povinnosti poskytovatele úvěru a příjemce úvěru a tvoří nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Podle čl. 4 smluvních ujednání se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru a zaplatit sjednané úroky z poskytnutého úvěru. V případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru běží sjednaný úrok až do data skutečného vrácení jistiny úvěru žalobkyni. Podle čl. 12 smluvních ujednání v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než patnáct dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky, a dále třicet dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni nad rámec výše uvedené smluvní pokuty, smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Smluvní pokuty jsou splatné do deseti dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k jejich zaplacení. V případě, že nebudou uhrazeny dvě splátky řádně a včas, nebo v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce šedesáti dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Pokud dojde k zesplatnění úvěru, stávají se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru (zahrnující jistinu úvěru a běžný úrok úvěru) součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den následující po dni, kdy k zesplatnění úvěru došlo. Žalobkyně je oprávněna požadovat, aby žalovaný v případě prodlení s hrazením takto zvýšené jistiny platil zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny (tedy z celé nové jistiny úvěru). Jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Smluvní ujednání byla dne 27. 11. 2015 podepsána žalovaným.

6. Z dodejky s datem převzetí 18. 12. 2015 bylo zjištěno, že dne 18. 12. 2015 bylo žalovanému doručeno oznámení o schválení úvěru.

7. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 30. 11. 2015 zde má žalovaný jeden záznam, a to dlužnou částku 717 Kč po splatnosti.

8. Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 22. 4. 2016 bylo prokázáno, že žalovaným byl zrušen pracovní poměr u zaměstnavatele právnická osoba, obec, a to z důvodu nevyplacení mzdy za měsíc únor 2016.

9. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že společnost právnická osoba změnila od 21. 3. 2016 název obchodní firmy na právnická osoba

10. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 27. 11. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný byl hodnocen podle příznaku 16, což znamená, že klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena jako špatná (negativní příznak).

11. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím občanského průkazu, jehož kopii pořídila.

12. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 12. 2. 2015 bylo prokázáno, že pracovní poměr s žalovaným byl sjednán na dobu neurčitou.

13. Z výplatnic bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného činil v měsíci září roku 2015 částku 14.650 Kč a v měsíci říjnu roku 2015 částku 17.046 Kč.

14. Z pracovní smlouvy ze dne 18. 3. 2014 uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného vznikl dne 18. 3. 2014, žalovaný byl zaměstnán jako dělník.

15. Z výpisu z běžného účtu za období listopad 2015 a říjen 2015 bylo zjištěno, že na účet č. bankovní účet byla připsána částka 16.696 Kč a částka 14.545 Kč, a to společností právnická osoba

16. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 2. 12. 2015 byla na účet číslo bankovní účet vyplacena částka 12.000 Kč.

17. Kartou klienta bylo prokázáno, že dne 2. 12. 2015 byl žalovanému vyplacen úvěr v částce 12.000 Kč, nominální výše úvěru činila 27.288 Kč. Žalovaným byly uhrazeny splátky úvěru v celkové výši 20.466 Kč.

18. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 3. 12. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne 27. 11. 2015.

19. Splátkovým kalendářem ke smlouvě o revolvingovém úvěru číslo ze dne 3. 12. 2015 bylo prokázáno, že předmětný úvěr měl být splacen ve 24 měsíčních splátkách po 1.137 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 1. 2016 a poslední splátka dne 20. 12. 2017.

20. Splátkovým kalendářem ke smlouvě o revolvingovém úvěru číslo ze dne 23. 5. 2016 soud zjistil, že žalovanému byl umožněn odklad splátek číslo – číslo.

21. Dopisem ze dne 23. 5. 2016 bylo prokázáno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že jeho žádosti o jednorázové odložení splátek bylo vyhověno a přílohou byl žalovanému zaslán nový splátkový kalendář.

22. Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní upozorněn, že splátka číslo splatná dne 20. 10. 2017, a splátka číslo splatná dne 20. 11. 2017, nebyly uhrazeny a žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 60 dnů.

23. Z žádosti o úpravu splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný dne 20. 5. 2016 požádal o bezplatný odklad tří měsíčních splátek z důvodu ztráty zaměstnání.

24. Přehledem povolených inkas bylo prokázáno, že limit inkasa činil ke dni 1. 12. 2015 částku 1.137 Kč.

25. Z předsmluvního formuláře podepsaného žalovaným dne 27. 11. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný byl seznámen se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru.

26. Předžalobní výzvou ze dne 3. 7. 2020 a plnou mocí ze dne 21. 6. 2017 bylo prokázáno, že žalobkyně zmocnila zde uvedenou právní zástupkyni ke svému zastupování ve věci vymáhání pohledávek, přičemž právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě zesplatněného úvěru, pokut a poplatků, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této výzvy.

27. Z podacího archu ze dne 3. 7. 2020 bylo zjištěno, že zásilka obsahující předžalobní výzvu, byla odeslána žalovanému dne 3. 7. 2020.

28. právnická osoba bylo prokázáno, že v období listopadu roku 2015 bylo možné na částku 12.000 Kč čerpat povolený debet na běžném účtu s úrokovou sazbou 17,99 % případně kreditní úvěrovou kartu Master Card s úrokem 21,99 % nebo Visa Electron s úrokem 22,99 %, případně úvěr se sazbou 11,41 %.

29. Ze sdělení právnická osoba ze dne 9. 12. 2020 vyplynulo, že v listopadu 2015 byla u neúčelových úvěrů do 49.000 Kč sazba 15,90 % – 20,90 %.

30. Ze sdělení právnická osoba ze dne 9. 12. 2020 bylo zjištěno, že v listopadu roku 2015 byly poskytovány splátkové spotřebitelské úvěry v minimální výši 30.000 Kč s úrokovými sazbami od 4,90 do 13,90 % p. a., podle typu a parametrů úvěru a dle rizikovosti klienta.

31. Ze sdělení právnická osoba ze dne 10. 12. 2020 bylo zjištěno, že v měsíci listopadu 2015 poskytovala banka spotřebitelské úvěry bez zajištění s úrokovou sazbou v rozmezí 21,40 % - 24,40 % p. a.

32. Ze sdělení právnická osoba ze dne 11. 12. 2020 bylo zjištěno, že tato banka produkty dle dotazovaných parametrů neposkytovala ani neposkytuje.

33. právnická osoba ze dne 11. 12. 2020 bylo zjištěno, že právnická osoba obvykle požadovala roční úrok 19,90 % ve smlouvách o spotřebitelském úvěru, které byly uzavřeny v období listopadu roku 2015.

34. Ze sdělení právnická osoba ze dne 17. 12 2020 bylo zjištěno, že dotazovaným parametrům odpovídá sazba ve výši 21,90 % ročně.

35. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 a přílohy tohoto vyjádření soud neučinil žádná skutková zjištění, když vyjádření se vztahuje k problematice úročení pohledávek, a to včetně vzájemného vztahu mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou, přičemž tato problematika není pro zjištění skutkového stavu relevantní.

36. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně je právnickou osobou, která je od 11. 5. 2018 oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení. Do dne 30. 11. 2016 poskytovala žalobkyně spotřebitelské úvěry na základě živnostenského oprávnění. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru podepsaným dne 27. 11. 2015 v obec požádal žalovaný žalobkyni o poskytnutí úvěru v částce 12.000 Kč. Poskytnutí úvěru žalovanému bylo žalobkyní schváleno dne 3. 12. 2015, dne 2. 12. 2015 byl úvěr v částce 12.000 Kč vyplacen na účet uvedený žalovaným. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách po 1.137 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2016, celkem tak byl žalovaný zavázán zaplatit částku 27.288 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 151,01 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Jiná odměna za poskytnutí úvěru ujednána nebyla. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registru SOLUS, kdy v tomto registru měl žalovaný jeden záznam, a to dlužnou částku po splatnosti ve výši 717 Kč, a dále v nebankovním registru klientských informací (NRKI), přičemž v tomto registru žalovaný vykazoval kód příznaku 16, dle něhož je klientova smlouva hodnocena jako špatná. V rámci prověřování úvěruschopnosti žalobkyně posuzovala příjem žalovaného plynoucí z jeho pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou, kdy žalovanému je vyplácen čistý měsíční příjem cca 15.000 Kč, dále byly vzaty v úvahu výdaje žalovaného vyčíslené měsíčně částkou 13.210 Kč. Uvedené částky výdajů přitom nebyly žalovaným mimo přehledu povolených inkas nijak doloženy. Porovnáním částky příjmu žalovaného a částek výdajů žalovaného následně dospěla žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k částce volných zdrojů ve výši 1.790 Kč a poskytnutí úvěru žalovanému bylo schváleno. Ve smluvních ujednáních, která tvořila nedílnou součást smlouvy o úvěru, bylo ujednáno, že se žalovaný zavazuje vrátit žalobkyni peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru a zaplatit sjednané úroky z poskytnutého úvěru. V případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru běží sjednaný úrok až do data skutečného vrácení jistiny úvěru žalobkyni. Podle čl. 12 smluvních ujednání v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než patnáct dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky, a dále třicet dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni nad rámec výše uvedené smluvní pokuty, smluvní pokutu ve výši 13 % z výše dlužné splátky. Smluvní pokuty jsou splatné do deseti dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k jejich zaplacení. Dále bylo ve smluvních ujednáních stanoveno, že v případě, že nebudou uhrazeny dvě splátky řádně a včas, nebo v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce šedesáti dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. V případě, že dojde k zesplatnění úvěru, stávající se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru (zahrnující jistinu úvěru a běžný úrok úvěru) součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den následující po dni, kdy k zesplatnění úvěru došlo. Dle smluvních ujednání je žalobkyně oprávněna požadovat, aby žalovaný v případě prodlení s hrazením takto zvýšené jistiny platil zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny (tedy z celé nové jistiny úvěru). Nadto bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný uhradil 18 splátek po 1.137 Kč, s úhradou 22. splátky se dostal žalovaný do prodlení o délce 60 dnů, proto byl úvěr žalobkyní ke dni 20. 12. 2017 zesplatněn. V listopadu roku 2015 v obec jiné bankovní subjekty poskytovaly spotřebitelské úvěry ve výši 12.000 Kč splatné ve 24 měsíčních splátkách s úrokem v rozmezí od 4,90 % ročně do 24,40 % ročně, nejčastěji přibližně okolo 19 % ročně.

37. Podle Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

38. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

39. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

40. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

41. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

42. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

43. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

44. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

45. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

46. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

47. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 28 a 3 směrnice č. 2008 ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

48. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

49. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , dospěl k závěru, že„ při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí přitom Nejvyšší soud České republiky rovněž vyslovil, že„ nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše roků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V citovaném rozhodnutí pak Nejvyšší soud shledal nepřiměřenou a odporující dobrým mravům výši úroků, která téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry.

50. S ohledem na aktuální judikaturu citovanou výše bylo v prvé řadě povinností soudu zjišťovat, zda žalobkyně splnila svoji povinnost zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit úvěr, o jehož poskytnutí žalovaný požádal, když tato povinnost vyplývá pro žalobkyni z ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný při poskytnutí úvěru uvedl, že jeho příjmem je příjem z pracovního poměru v částce 15.000 Kč měsíčně. Skutečnost, že žalovaný má na tento příjem nárok a je mu tento příjem vyplácen, byla doložena jednak pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalovaným a jeho zaměstnavatelem, výplatnicemi a výpisy z účtu prokazujícími připsání tohoto příjmu žalovaného na příslušný bankovní účet. Měsíční výdaje žalovaného byly vyčísleny celkovou částkou 13.210 Kč, aniž by tyto výdaje byly mimo povolených splátek inkasa nějak konkrétně specifikovány. V projednávaném případě má soud za to, že žalobkyně své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného dostála.

51. I přes výše uvedené je však smlouva o úvěru neplatná, a to podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z., tedy absolutně, když ujednaná výše úroků 151,01 % ročně je evidentně v rozporu s dobrými mravy. Při tomto svém závěru vycházel soud ze sdělení několika bankovních ústavů, na které se obrátil s dotazem, jaké úroky byly obvykle požadovány ve smlouvách o spotřebitelském úvěru v daném čase a místě, při výši poskytnuté jistiny 12.000 Kč a splatnosti úvěru ve 24 měsíčních splátkách. Takto bylo soudem zjištěno, že horní hranice úrokových sazeb činila u obdobných úvěrů maximálně 24,40 % ročně. V daném případě tedy sjednaná sazba úroku představuje více než šestinásobek soudem zjištěné nejvyšší úrokové sazby u bankovního úvěru, proto nelze než v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. konstatovat rozpor sjednané úvěrové sazby s dobrými mravy a z toho vyplývající absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 588 o. z. K této neplatnosti je přitom soud povinen ve shodě s uvedeným ustanovením přihlédnout i bez návrhu. Pokud jde pak o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o výši úroků by mohlo být od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na § 1802 o. z., který řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány), avšak smlouva o úvěru je podle § 2395 o. z. smlouvou úplatnou. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti by se vztahoval na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků vůbec uzavřít. Smlouvu o úvěru by tedy bylo třeba s ohledem na dikci § 576 o. z. posoudit jako neplatnou v celém rozsahu i z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

52. Vzhledem k těmto závěrům soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru v celém jejím rozsahu dle § 9 odst. 1 ZoSÚ a dle § 588 o. z., by bylo třeba případné nároky z této neplatné smlouvy vypořádat dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Po provedeném dokazování přitom dospěl soud k závěru, že žalobní návrh není důvodný, když z obsahu žalobního návrhu podaného žalobkyní jednoznačně vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 12.000 Kč, na který žalovaný zaplatil formou osmnácti splátek celkovou částku ve výši 20.466 Kč. Žalobkyni bylo tudíž již vráceno žalovaným to, co žalobkyně plnila ve prospěch žalovaného na původní jistinu úvěru, a žaloba tak není důvodná ani z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu zcela úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly z důvodu jeho pasivity v řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku.