Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 18/2021-78

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 33 721,80 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 18 721,80 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 18 721,80 Kč se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhal zaplacení částky ve výši celkem 33 721,80 Kč s příslušenstvím z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, se sídlem v obec a žalovaným dne datum pod číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny úvěru, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatku za vyhodnocení a správu úvěru ve výši 2 500 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 4 200 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 12 021,80 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.

3. Aktivní legitimace žalobkyně ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a listinami souvisejícími, na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni.

4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, z předpisu splátek ke smlouvě, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z čestného prohlášení, z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z finanční analýzy, z credit scoringu, z předžalobní upomínky a z podacího lístku má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla podepsána dne datum smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že předmětnou částku žalovaný uhradí společně s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 950 Kč. Co přesně tyto celkové náklady spotřebitelského úvěru zahrnují, není ve smlouvě zcela jednoznačně specifikováno, neboť v části II. smlouvy je konstatuje, že žalovaný uhradí poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatek za správu úvěru v celkové výši 3 300 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové výši 2 850 Kč, což celkem představuje 6 750 Kč. Ve smlouvě není žádným způsobem vysvětleno, co představuje rozdíl, tedy částku 4 200 Kč. Předmětný úvěr měl žalovaný uhradit ve 13 splátkách po 1 950 Kč. Současně byla sjednána smluvní pokuta v části V. bod 4 smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je dlužník v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout polovinu poskytnuté jistiny. Výše roční procentní sazby nákladů představovala 189,38 %, výše úrokové sazby činila 25,85 % ročně. Před uzavřením žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kde uvedl, že je starobním důchodcem s příjmem 12 805 Kč a s průměrnými měsíčními výdaji žadatele ve výši 6 000 Kč. Příjem žadatele – žalovaného byl ověřován doklady o výplatě starobního důchodu za období od října 2017 do prosince 2017. Další skutečnosti, především výdaje žalovaného, nebyly věřitelem žádným způsobem prověřovány a pouze na základě finanční analýzy věřitel dospěl k závěru, že žadateli lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 5 805 Kč. Žalovaný na předmětný závazek neuhradil žádnou částku. K tvrzením o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně na základě písemné výzvy soudu doplnila, že bylo vycházeno především z údajů sdělených samotným žalovaným a dále z veřejně dostupných registrů (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, registry dlužníků), z nichž nebyly zjištěny žádné negativní údaje k osobě žalovaného. Současně žalobkyně připustila, že smluvní pokuta je žalována ve vyšší částce, než připouští zákon o spotřebitelském úvěru, a to v rozsahu částky přesahující 7 500 Kč.

5. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

6. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

7. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

8. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení a , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle cit. zákona, neplatná.

15. K jednání nařízenému ve věci dne 22. 4. 2021 se žalobkyně nedostavila a soud tedy nemohl žalobkyni poučit v souladu s ustanovením a 3 (dále jen ) o tom, že dosavadními důkazy předloženými žalobkyní není řádné prošetření úvěruschopnosti žalovaného prokázáno.

16. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v  cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

17. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům, především pak k výdajům žalovaného, a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Posouzení pouze příjmové stránky žadatele o úvěr soud nepovažuje za dostatečné splnění zákonné povinnosti věřitele vyplývající ze shora uvedených ustanovení

18. I pokud by soud dopěl k závěru, že úvěruschopnost byla věřitelem řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena před uzavřením smlouvy, pak má soud za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy.

19. Podepsaná smlouva představuje smlouvu o úvěru formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku, a to včetně spotřebitelem nepožadovaných plnění. Vzhledem ke konstrukci smlouvy nelze mít pochyb o tom, že zvolená forma smlouvy je zavádějící v tom směru, že uvádí celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 950 Kč, aniž by ve smlouvě bylo specifikováno, za jaké konkrétní služby věřitele jsou poplatky požadovány a co představuje částka ve výši 4 200 Kč. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z., za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy a současně lze dovodit jeho neurčitost. S přihlédnutím k těmto závěrům považuje soud ujednání o celkových nákladech spotřebitelského úvěru za neplatné.

20. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze tato část smlouvy o úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. ze dne 26. 9. 1997, ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 10. 7. 2008, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání těchto nákladů by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o celkových nákladech úvěru, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru.

21. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky předána částka 15 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, výše bezdůvodného obohacení představuje poskytnutou částku.

22. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 15 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od datum do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením ( ).

23. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 18 721,80 Kč představující smluvní pokutu ve výši 12 021,80 Kč, část poplatku za správu úvěru ve výši 2 500 Kč a kapitalizované úroky ve výši 4 200 Kč. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, smluvní pokuty a poplatku.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalobkyně byla v převážné míře uplatněného nároku neúspěšná a žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).