Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 73/2021-51
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 8 605,36 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 358,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 358,36 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 2 247 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 37,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 481,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 605,36 Kč od 21. 8. 2020 do 12. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 247 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 6 358,36 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 6 358,36 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 358,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 358,36 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 2 247 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 37,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 481,53 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 605,36 Kč od 21. 8. 2020 do 12. 8. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 247 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 6 358,36 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 6 358,36 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 605,36 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba (dříve pod názvem právnická osoba anebo právnická osoba), se sídlem adresa, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou (dále jen„ Smlouva“). V souladu s dispozicí ke Smlouvě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované i kontokorent – anonymizováno v úvěrovém rámci 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých číslo dnů čerpání anonymizováno a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaná zavázala neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaná však tyto své závazky porušila, pročež předchůdkyně žalobkyně zrušila poskytování kontorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 7 485,79 Kč převedla dne 16. 4. 2019 na nový úvěrový účet číslo bankovní účet. Předchůdkyně žalobkyně následně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 23. 10. 2019 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou zesplatněné pohledávky, je debetní zůstatek na běžném účtu od 24. 10. 2019 úročen sazbou 30,00 % ročně. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 6 358,36 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 2 247,00 Kč, úroky z úvěru ve výši 481,53 Kč kapitalizovaných ke dni 23. 10. 2019, zákonné úroky z prodlení ve výši 37,60 Kč kapitalizovaných ke dni 23. 10. 2019, úroky z úvěru ve výši 30,00% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 358,36 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 10,00% ročně z dlužné částky ve výši 8 605,36 Kč, která představuje dlužnou jistinu 6 358,36 Kč a poplatky a smluvní pokuty ve výši 2 247,00 Kč, od 21. 08. 2020 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 8. 9. 2020. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení přípisem ze dne 4. 8. 2021. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne datum byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní produkty. Dne 23. 11. 2012 předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dispozici ke Smlouvě, na jejímž základě byl žalované poskytnut kontokorent ve výši 10 000 Kč Tyto prostředky se úročily sazbou 19,90 % ročně. Žalovaná tento kontokorent čerpala, avšak porušovala své povinnosti dle této dispozice, zejména pak mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 27. 7. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. V Žádosti o povolení debetního zůstatku anonymizováno je pouze uvedeno, že příjem domácnosti žalované je 18 000 Kč, když bydlí u rodičů a je studentem, bez dětí. Není však zřejmé, kolik činily měsíční náklady této domácnosti a ani kolik tato měla členů. Předchůdkyně sice vycházela z obratů na běžném účtu žalované za poslední tři měsíce, avšak toto dle názoru soudu není ani dostatečně dlouhá doba pro zjištění skutečných nákladů domácnosti žalované a ani dostatečným ukazatelem o jejích příjmech, protože sama žalovaná uvedla, že ona žádný příjem nemá. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 a žalovanou o tomto postoupení dne 28. 8. 2020 informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 18. 12. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
5. Dle § 497 zákona č513/1991 Sb. , obchodní zákoník, v tehdy platném znění, (dále jen„ ObchZ“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Dle § 451 odst. 1 , odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , v tehdy platném znění (dále jen„ ObčZ“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
8. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
9. Dle § 517 odst. 1 a odst. 2 ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 ObchZ. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky v rámci kontokorentu v úvěrovém rámci 10 000 Kč. Žalovaná úvěru nesplácela řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 451 odst. 1 odst. 2 ObčZ.
12. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně si neověřila informace o příjmu domácnosti žalované, když tato jako student žádný vlastní příjem neměla, a ani nezjistila, kolik osob domácnost žalované tvoří, tedy kolik osob je na příjmu 18 000 Kč měsíčně závislých.
13. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku v rámci kontokorentu – spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu.
14. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 451 odst. 1 a odst. 2 ObčZ vrátit žalobkyni. Ke dni vydání tohoto rozsudku trvá u žalované dle tvrzení žalobkyně bezdůvodné obohacení v rozsahu 6 358,36 Kč. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy včetně její dispozice, neuplatní se ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 12. 8. 2021. Nejpozději dne 13. 8. 2021 se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 517 ObčZ. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 517 ObčZ, kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020.
15. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
16. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 6 358,36 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná byla úspěšný co do částky 2 247 Kč s úrokem z prodlení a ostatním příslušenstvím uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná by měla mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
17. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.