Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
23 C 142/2021-27
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 24 447 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 853 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 853 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 11 506 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 297,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 479,99 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 22. 6. 2021, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 147 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení,, úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 8 853 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení
a co do zaplacení částky 4 088 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 416,04 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 111,49 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 861,18 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 3 861,18 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení,
se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 853 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 853 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 11 506 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 297,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 479,99 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 22. 6. 2021, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 147 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení,, úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 8 853 Kč od 23. 6. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a co do zaplacení částky 4 088 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 416,04 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 111,49 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 861,18 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 3 861,18 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 24 447 Kč s příslušenstvím s odůvodněním že byla dne 11.8.2017 mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo, (dále jen„ Smlouva 1“), na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně žalované v den podpisu smlouvy poskytla v hotovosti částku 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 6 660 Kč zaplatit v 58 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21.9.2018. Žalovaná však porušila svou smluvní povinnost, když nehradila řádně sjednané splátky a uhradila pouze částku ve výši 10 804 Kč. Dále byla dne 31.10.2017 mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo, (dále jen„ Smlouva 2“), na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně žalované v den podpisu smlouvy poskytla v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč zaplatit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11.12.2018. Žalovaná však porušila svou smluvní povinnost, když nehradila řádně sjednané splátky a uhradila pouze částku ve výši 6 147 Kč. Dle žalobkyně předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy 1 a Smlouvy 2 s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovanou a zaznamenaných do karty žalované, ověřila majetkovou situaci žalované ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek a z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, o čemž byla žalovaná řádně vyrozuměna. Přes upomínku žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K výzvě soudu se žalobkyně ani žalovaná nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze Smlouvy 1 soud zjistil, že byla uzavřena dne 11.8.2017, předchůdkyně žalobkyně žalované v den podpisu smlouvy poskytla v hotovosti částku 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 6 660 Kč zaplatit v 58 týdenních splátkách po 274 Kč.
Ze Smlouvy 2 soud zjistil, že byla uzavřena dne 31.10.2017 předchůdkyně žalobkyně žalované v den podpisu smlouvy poskytla v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč zaplatit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč.
Ze zákaznické karty ze dne 11.8.2017 soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 9 000 Kč, žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu s partnerem (ověřeno nájemní smlouvou), nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako uklízečka s čistým příjmem 13 400 Kč (ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami). Žalovaná uvedla, že má měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 500 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, splátky úvěru ve výši 1 800 Kč a ve výši 2 400 Kč (tyto skutečnosti však nebyly ověřeny žádnými dokumenty).
Ze zákaznické karty ze dne 31.10.2017 soud zjistil, že tato byla použita ke kalkulaci spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč, žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu s partnerem (ověřeno nájemní smlouvou), nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako uklízečka s čistým příjmem 15 000 Kč (ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami). Žalovaná uvedla, že má měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 700 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, další výdaje bez bližší specifikace ve výši 3 000 Kč (tyto skutečnosti však nebyly ověřeny žádnými dokumenty).
Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně, jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni.
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.
Z předžalobní výzvy ze dne 11. 12. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužných závazků v celkové výši 37 206,08 Kč.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Před uzavřením Smlouvy 1 žalovaná do zákaznické karty ze dne 11.8.2017 uvedla, že bydlí v nájmu s partnerem (ověřeno nájemní smlouvou), nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako uklízečka s čistým příjmem 13 400 Kč (ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami), má měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 500 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, splátky úvěru ve výši 1 800 Kč a ve výši 2 400 Kč (tyto skutečnosti však nebyly ověřeny žádnými dokumenty). Dne 11. 8. 2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva 1, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně žalované v den podpisu smlouvy poskytla v hotovosti částku 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 6 660 Kč zaplatit v 58 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaná však porušila svou smluvní povinnost, když nehradila řádně sjednané splátky a uhradila pouze částku ve výši 10 804 Kč. Před uzavřením Smlouvy 2 žalovaná do zákaznické karty ze dne 31.10.2017 uvedla, že bydlí v nájmu s partnerem (ověřeno nájemní smlouvou), nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje jako uklízečka s čistým příjmem 15 000 Kč (ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami). Žalovaná uvedla, že má měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 700 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, další výdaje bez bližší specifikace ve výši 3 000 Kč (tyto skutečnosti však nebyly ověřeny žádnými dokumenty) a nebyly zaznamenány žádné splátky úvěru, když minimálně měla žalovaná pravidelnými splátkami hradit úvěr poskytnutý na základě Smlouvy 1. Z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě výplatních pásek a pracovní smlouvy z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti žalované nezbytné, zejména s ohledem na její tvrzené měsíční výdaje, a spokojila se tak pouze s prohlášeními žalované. Dne 31. 10. 2017 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva 2, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně žalované v den podpisu smlouvy poskytla v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč zaplatit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Žalovaná však porušila svou smluvní povinnost, když nehradila řádně sjednané splátky a uhradila pouze částku ve výši 6 147 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 31.12.2017, (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31.12.2017, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva 1 i Smlouva 2, jež měly být smlouvou o zápůjčce dle § 2390 o.z., jsou absolutně neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
16. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, anonymizováno vs anonymizováno, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
17. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 9 000 Kč a 15 000. Vzhledem k tomu, že uzavřené Smlouvy 1 a 2 byly absolutně neplatné a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinna podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 853 Kč (15 000 Kč žalované ve výši 6 147 Kč = 8 853 Kč).
18. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 pak byla pohledávka za žalovanou postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.
19. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalované jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 23. 6. 2021, když žaloba byla žalované doručena fikcí dne 21. 6. 2021. Následující den tak mohla žalovaná svůj závazek splnit. Když tak neučinila, dostala se následující den, tj. 23. 6. 2021, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalované úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 8 853 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I vyhověl, jak uvedeno ve výroku I., a ve zbývající části pro neunesení důkazního břemene žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
21. Žalovaná by měla s ohledem na svůj převažující úspěch ohledně předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalované přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly.
22. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.