Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 266/2021-45
Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 32 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 250 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 566,25 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 220,77 Kč, úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 23 375,50 Kč
za dobu od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 375,50 Kč za dobu od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 375,50 Kč za dobu od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 250 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 566,25 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 220,77 Kč, úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 23 375,50 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 375,50 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 375,50 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky
ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 4 250 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč, a to v 78 týdenních splátkách ve výši 606 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny a poplatků dále úrok
ve výši 21,27 % ročně z dlužné jistiny za dobu od datum do zaplacení, který za dobu
do datum kapitalizovala částkou 566,25 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za dobu od datum do zaplacení, který za dobu do datum kapitalizovala částkou 220,77 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto projednal věc v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě společnost právnická osoba poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 4 250 Kč, s poplatkem ve výši 5 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 000 Kč (celkem tedy částku 47 250 Kč) splatit v 78 týdenních splátkách ve výši 606 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit právě 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 15 000 Kč.
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaný je svobodný, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, jeho zaměstnavatelem je
příjmení jméno, pobírá mzdu ve výši 12 000 Kč, jeho další příjmy činí 19 000 Kč.
ulice výdaje žalovaného činí 9 500 Kč, z čehož 4 000 Kč tvoří výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 5 000 Kč anonymizováno výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava oblečení) a 500 Kč spoření/pojištění. Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady vyžádanými od žalovaného, zejména výplatními páskami, pracovní smlouvou
a nájemní smlouvou, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. V kartě zákazníka v části nazvané dokumenty k ověření finanční situace žadatele jsou uvedeny bankovní výpisy a výplatní pásky. Z karty zákazníka dále vyplývá, že zaměstnání žalovaného ověřováno nebylo. Žádné relevantní listin y (vyjma karty zákazníka) však označeny a předloženy nebyly.
5. právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo postoupila společnost právnická osoba žalobkyni
na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností x právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne datum.
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
9. Ačkoliv na předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
10. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že pobírá mzdu ve výši 12 000 Kč měsíčně, další příjem činí 19 000 Kč měsíčně, bydlí v nájmu a jeho výdaje činí 9 500 Kč, z čehož částka 4 000 Kč představuje náklady na bydlení (a to nájem i energie), částka 5 000 Kč osobní výdaje a částka 500 Kč spoření/pojištění. V části nazvané ověřené dokumenty jsou uvedeny bankovní výpisy a výplatní pásky, předloženy však soudu nebyly žádné listin y. V kartě zákazníka je dále uvedeno, že zaměstnání nebylo ověřováno, a co se týče dalších příjmů ve výši 19 000 Kč, není zde specifikováno, o jaké příjmy se jedná. Co se týče výdajů, tyto dle údajů v kartě zákazníka právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem neověřoval, a to ani výdaje podstatné (zejména výši nájemného či záloh na energie). Rovněž nijak neověřoval, zda žalovaný neprochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr příjmení apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalovaného, že žádné zápůjčky či úvěry nemá. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právním předchůdcem žalobkyně řádně ověřena. Pouhé vyplnění údajů
do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací.
11. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil, a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.
12. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.
13. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.
14. Žalobkyně však prokázala, že její právní předchůdce žalovanému poskytl peněžní prostředky
ve výši 25 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni dosud uhradil částku 15 000 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu. Na jistině tak zbývá uhradit částku 10 000 Kč
(25 000 – 15 000), k jejíž úhradě soud žalovaného svým rozhodnutím zavázal.
15. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít
z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
16. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do datum, a to výzvou
ze dne datum, kterou žalovanému zaslala dne datum. Splatnost dlužné částky tedy nastala datum a počínaje dnem datum je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až
do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (10 %).
17. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu
od datum do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 11 411,92 Kč (10 000 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 1 411,92 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 46 554,63 Kč (32 250 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 14 304,63 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 25 %. Úspěch žalovaného tak představuje 75 %, jemuž by tak svědčilo právo na náhradu 50 % (75 % - 25 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinného žalovaného nezjistil, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
19. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.