Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 273/2021-42
Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 28 316 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 178 Kč za dobu od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 138 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 211,02 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 939,59 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 21 491,29 Kč za dobu od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 491,29 Kč za dobu od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 313,29 Kč za dobu od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 178 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 138 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 211,02 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 939,59 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 21 491,29 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 491,29 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 313,29 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 3 500 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 638 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 761 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 15 822 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny a poplatků dále úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od datum do zaplacení, který za dobu do datum kapitalizovala částkou 5 211,02 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny za dobu od datum do zaplacení, který za dobu do datum kapitalizovala částkou 1 939,59 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě společnost právnická osoba poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 3 500 Kč, s poplatkem ve výši 5 000 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč a s pojištěním anonymizována dvě slova ve výši 638 Kč (celkem tedy částku 44 138 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 761 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 15 822 Kč.
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaný je svobodný, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, jeho zaměstnavatelem je anonymizováno obec, pobírá mzdu ve výši 12 545 Kč a státní podporu ve výši 2 986 Kč (údaj je nečitelný). ulice výdaje žalovaného činí 6 700 Kč, z čehož 3 000 Kč tvoří výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) a 3 700 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava oblečení). Žalobkyně uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady vyžádanými od žalovaného, zejména výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou, přičemž poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. V kartě zákazníka v části nazvané dokumenty k ověření finanční situace žadatele jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva. Žádné relevantní listin y (vyjma karty zákazníka) však označeny a předloženy nebyly.
5. právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo postoupila společnost právnická osoba žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne datum. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
9. Ačkoliv na předložené smlouvě o spotřebitelském úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
10. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že pobírá mzdu ve výši 12 545 Kč měsíčně, státní podporu ve výši 2 986 Kč měsíčně, bydlí v nájmu a jeho výdaje činí 6 700 Kč, z čehož částka 3 000 Kč představuje náklady na bydlení (a to nájem i energie) a částka 3 700 Kč osobní výdaje. V části nazvané ověřené dokumenty jsou uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva, předloženy však soudu nebyly žádné listin y. Co se týče státní podpory, v kartě zákazníka není specifikováno, o jaké konkrétní dávky se jedná, tyto dávky státní podpory pak nebyly právním předchůdcem žalobkyně nijak ověřovány. Co se týče výdajů, tyto dle údajů v kartě zákazníka právní předchůdce žalobkyně rovněž žádným způsobem neověřoval, a to ani výdaje podstatné (zejména výši nájemného či záloh na energie). Rovněž nijak neověřoval, zda žalovaný neprochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr příjmení apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalovaného, že žádné zápůjčky či úvěry nemá. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právním předchůdcem žalobkyně řádně ověřena. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací.
11. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil, a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.
12. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.
13. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.
14. Žalobkyně však prokázala, že její právní předchůdce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni dosud uhradil částku 15 822 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu. Na jistině tak zbývá uhradit částku 9 178 Kč (25 000 – 15 822), k jejíž úhradě soud žalovaného svým rozhodnutím zavázal.
15. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
16. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do datum, a to výzvou ze dne datum, kterou žalovanému zaslala dne datum. Splatnost dlužné částky tedy nastala datum a počínaje dnem datum je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (10 %). Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 9 % ročně, proto soud vázán jejím návrhem, jí přiznal úrok z prodlení v jí požadované (nižší) výši.
17. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení částky 9 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 178 Kč za dobu od datum do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 10 348,80 Kč (9 178 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 1 170,80 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 48 509,43 Kč (28 316 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 20 193,43 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 21 %. Úspěch žalovaného tak představuje 79 %, jemuž by tak svědčilo právo na náhradu 58 % (79 % - 21 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinného žalovaného nezjistil, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
19. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.