Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 373/2021-56

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 10 318,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částku ve výši

5 448,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 448,14 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši

1 134,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 923,50 Kč, s náklady spojenými

s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a částku ve výši 4 870,64 Kč, se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částku ve výši 5 448,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 448,14 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 134,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 923,50 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a částku ve výši 4 870,64 Kč, se zamítá. II. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 28. 6. 2021 domáhala

po žalované zaplacení částky 10 318,78 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba anonymizována dvě slova, a.s a žalovaná uzavřeli dne 19. 4. 2017 smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka

15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 12 272 Kč

ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, s poslední splátkou splatnou dne 19. 6. 2018. Žalovaná nesplatila úvěr řádně a včas, neboť uhradila pouze částku v celkové výši 17 901,99 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena

na žalobkyni. Žalobkyně požadovala úhradu nesplacené jistiny ve výši 5 448,14 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 200,26 Kč, nesplaceného poplatku za správu úvěru

ve výši 2 060,90 Kč, nesplaceného náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 372,64 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 134,26 Kč, vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 288,07 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 870,64 Kč podle čl. V. odst. 4 smlouvy z nesplacené jistiny za období od 20. 6. 2018 do 30. 11. 2020. Žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast na jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

-) z výpisu z OR žalobkyně bylo zjištěno, že se jedná o společnost s ručením omezeným, s datem zápisu 21. 12. 2010;

-) z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 19. 4. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná zažádala

u právnická osoba o úvěr ve výši 15 000 Kč, splatný ve 14 splátkách,

že v žádosti uvedla údaje o svém zaměstnavateli, své měsíční příjmy a výdaje,

a že k doložení svých příjmů předložila výplatní pásky a pracovní smlouvu, stejně jako u manžela;

-) z pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2016, že byla uzavřena mezi právnická osoba – anonymizována dvě slova, o. a jméno příjmení (manželem žalované) od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017;

-) z pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2017, že byla uzavřena mezi právnická osoba – anonymizována dvě slova, o. a žalovanou od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017;

-) z nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2015, že byla uzavřena mezi jméno příjmení jméno pronajímatelem a žalovanou a jejím manželem na straně druhé

od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2016 s možností prolongace, nájemné bylo stanoveno ve výši 8 100 Kč měsíčně;

-) ze mzdového výměru ze dne 1. 1. 2017, že anonymizováno – právnická osoba stanovila

pro žalovanou měsíční mzdu ve výši 11 200 Kč;

-) z výplatních pásek žalované za období od 12/ 2016 do 2/ 2017 bylo zjištěno, že žalovaná za každý z uvedených měsíců obdržel mzdu od zaměstnavatele právnická osoba a to za prosinec 2016 ve výši 10 000 Kč (dohoda o provedení práce), v lednu 2017 ve výši 9 773 Kč a v únoru 2017 ve výši 9 717 Kč;

-) z výplatních pásek manžela žalované za období od 12/ 2016 do 2/ 2017 bylo zjištěno,

že manžel žalované za každý z uvedených měsíců obdržel mzdu od zaměstnavatele právnická osoba a to za prosinec 2016 ve výši 11 449 Kč, v lednu 2017 ve výši

12 307 Kč a v únoru 2017 ve výši 12 251 Kč;

-) ze smlouvy o úvěru číslo formuláře pro standardní informace a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že společnost právnická osoba se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se úvěr zavázala splatit spolu s náklady úvěru ve výši 12 272 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč;

-) ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně příloh, bylo zjištěno, že pohledávka

za žalovanou byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni;

-) z oznámení o postoupení pohledávky a podacího archu bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a byla vyzvána, aby do 10 dnů ode dne obdržení dopisu uhradila dlužnou částku, přičemž dopis jí byl zaslán 19. 1. 2021;

-) z dopisu ze dne 8. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno předání věci advokátní kanceláři;

-) z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky byly zjištěny úkony pověřeného terénního pracovníka realizované ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky;

-) z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2021 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10. 6. 2021, přičemž výzva jí byla zaslána dne

4. 6. 2021.

4. Z uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřel s žalovanou dne

19. 4. 2017 smlouvu o úvěru číslo na základě žádosti žalované. Žalovaná v žádosti uvedla své osobní údaje, dále údaje o svém zaměstnavateli a údaje o příjmech a výdajích. Jako doklad

o svých příjmech předložila výplatní pásky za měsíce 12/ 2016 2017 a pracovní smlouvu spolu se mzdovým výměrem. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy

o úvěru částku 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná svým podpisem smlouvy potvrdila. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne

21. 12. 2020 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným dne

19. 1. 2021. Uvedeným dopisem byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Před podáním žaloby byla žalované zaslána výzva k úhradě zástupcem žalobkyně.

5. Podle , (dále jen „ “),

se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,

a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle 991 odst. 1, 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle 993 , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo

na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí

i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla

na žalobkyni řádně postoupena na základě předložených smluv o postoupení pohledávky, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 19. 4. 2017 smlouvu

o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytla hotovostně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud

s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne

12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z., jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím,

že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

15. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět

i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně

od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu,

že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají

ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články

8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,

tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

16. Žalovaná vyplnila žádost o úvěr. Co se týče této y, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů

o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.

17. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání ve výši

11 200 Kč, k čemuž žalobkyně doložila pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky, kdy z těchto je zřejmé, že není pravdou, že by žalovaná měla takovýto příjem. Dle výplatních pásek žalované měla žalovaná čistý měsíční příjem 9 745 Kč (částka 11 200 Kč odpovídala hrubé mzdě). Již tento fakt měl žalobkyni upozornit na zvýšenou opatrnost při posuzování úvěruschopnosti žalované. Co se týče výdajů žalované, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalované vyjma nájemného. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaná uvedla a žalobkyni doložila nájemní smlouvu, ve které byl uveden nájem ve výši 8 100 Kč, avšak v žádosti o úvěru do této částky byly započítány i energie. Žalobkyně do výdajů žalované dále zahrnula částku 11 000 Kč coby osobní náklady, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic o konkrétních pravidelných výdajích žalované. Dále byla započítána částka 700 Kč na měsíční splátky půjček bez dalšího bližšího ověření žalobkyní. Žalovaná dále uvedla, že na spoření hradí částku ve výši 1187 Kč, kdy ve formuláři je rukou připsáno EXE. Jelikož se žalobkyně se nedostavila na jednání dne 10. 11. 2021, připravila

se o možnost být v tomto směru soudem poučena. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalované.

18. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalované byly

ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná z této částky vrátila částku ve výši 17 901,99 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále nedluží ničeho.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle Žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. S ohledem na to, že v řízení byla úspěšná žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.