Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 151/2021-33
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jakubem Antošem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 167 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 606 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 237,77 Kč za období od 31. 5. 2017 do 1. 7. 2019, zákonných úroků z prodlení z částky 13 500 Kč od 25. 7. 2019 do 26. 10. 2020 a dále zákonných úroků z prodlení z částky 167 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 333 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 333 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 155 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 167 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 606 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 237,77 Kč za období od 31. 5. 2017 do 1. 7. 2019, zákonných úroků z prodlení z částky 13 500 Kč od 25. 7. 2019 do 26. 10. 2020 a dále zákonných úroků z prodlení z částky 167 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 333 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 333 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 155 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Žalobkyně podala dne datum žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 13 500 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně odůvodnila svůj nárok tak, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba, IČO, nyní již vymazána, dále jen právní předchůdkyně) se žalovanou smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na jejímž základě žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 13 500 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnutou jistinu společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 173 Kč, celkem se tak žalovaná zavázala vrátit částku 16 673 Kč. Dle smluvního ujednání byla celková dlužná splátka splatná dne 30. 5. 2017 a to ve výši a dle podmínek specifikovaných v úvěrové smlouvě (tj. v jediné splátce). Smlouva samotná pak byla uzavřena prostřednictvím internetového portálu právní předchůdkyně žalobkyně – webová adresa. Žalobkyně dále uvedla, že veškeré relevantní informace ohledně úvěru byly žalované poskytnuty v rámci elektronického procesu sjednávání smlouvy o spotřebitelském úvěru v dokumentu v samotném závěru kontraktačního procesu, který si byla žalovaná povinna přečíst, přičemž svůj souhlas a své srozumění s tímto dokumentem potvrdila. Žalovaná přesto svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas, když do data splatnosti 30. 5. 2017 uhradila pouze 167 Kč a od tohoto data se tak ocitla v prodlení. V důsledku tohoto prodlení pak byla žalovaná povinna uhradit zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právní předchůdkyni žalobkyně rovněž vzniklo právo na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy ze dne datum s účinností k 24. 7. 2019 postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na současnou žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 19. 8. 2019. Uplatněný nárok tak dle žalobkyně tvoří nesplacená jistina ve výši 13 500 Kč, nesplacený úrok ve výši 3 006 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 589 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 237,77 Kč za období od 31. 5. 2017 do 1. 7. 2019 z částky jistiny 13 500 Kč a zákonný úrok z prodlení od 25. 7. 2019 do zaplacení částky jistiny. Nárokovaný administrativní poplatek představuje náklady spojené s vymáháním dle smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně. Kapitalizovaný úrok v petitu žalobkyně pak představuje součet shora uvedeného administrativního poplatku a poplatku za poskytnutí úvěru (nesplaceného úroku). Závěrem žalobkyně zkonstatovala, že žalovaná na uvedené částky neuhradila ničeho, přestože byla dne datum předžalobně upomenuta.
2. Usnesením ze dne 25. 6. 2021, č.j. 27 C 151/2021 -19 soud žalobkyni vyzval k doplnění žaloby, a to jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalované ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb,. ve zněním účinném k 1. 8. 2016, poučil ji o svém právním názoru, že daný právní vztah může být posouzen podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a zároveň žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, kdy a jak byla žalovaná vyzvána k vrácení jistiny úvěru, resp. kdy se částka 13 500 Kč stala splatnou tak, aby bylo možné určit počátek případného prodlení. K této výzvě vzala žalobkyně žalobu dne 13. 7. 2021 částečně zpět co do částky 989 Kč představující část požadovaného příslušenství (kapitalizovaného úroku dle žalobního petitu, představující část administrativního poplatku), a dále uvedla, že nedisponuje dokumenty k prokázání bonity žalované. Žalobkyně nicméně z Všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, kde je uvedeno, že dotyčná na základě informací od klienta (žalované) posoudí úvěruschopnost klienta, a dále z faktu, že právní předchůdkyně žalobkyně předmětný úvěr žalované poskytla, dovozuje, že bonita žalované byla řádně posouzena s kladným výsledkem, jelikož jinak by byla žádost žalované o úvěr zamítnuta. Žalobkyně ještě doplnila žalobu v tom smyslu, že peněžní prostředky byly žalované poskytnuty dne 1. 8. 2016 a 31. 10. 2016, na účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaný nárok se tak dle této modifikace žalobního návrhu skládal z dlužné jistiny ve výši 13 500 Kč, zákonného úroku z prodlení z této jistiny od 25. 7. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 237,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 606 Kč a nákladů řízení. Usnesením ze dne 26. 7. 2021, č.j. 27 C 151/2021 -23 bylo řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala části kapitalizovaného úroku ve výši 989 Kč, zastaveno.
3. Soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu a žalovaná se k výzvě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ), přičemž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů tak dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Žalovaná dne datum uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru číslo ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 4 500 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 193 Kč do 31. 8. 2016. Uvedený úvěr, označený jako spotřebitelský, byla žalovaná povinna vrátit v jediné bezhotovostní splátce na sjednaný účet do shora uvedeného data (smlouva o úvěru číslo). Sjednané peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč byly žalované právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty na účet uvedený ve smlouvě o úvěru dne 1. 8. 2016 (Potvrzení o platbě od právnická osoba ze dne datum). Dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou Dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne datum, kterým byla částka úvěru navýšena o 9 000 Kč s poplatkem za navýšení 1 980 Kč. Celková částka k úhradě na úvěr tak činila 16 673 Kč (Dodatek číslo ke Smlouvě o úvěru ze dne datum, uzavřený dne datum). Navýšené prostředky pak byly dne 31. 10. 2016 poskytnuty na účet žalované uvedený ve Smlouvě (Výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně). Dne 4. 5. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřeli dohodu o prodloužení splatnosti shora uvedeného úvěru do 30. 5. 2017 (Dohoda o prodloužení splatnosti úvěru ze dne datum). Dle smluvního ujednání je v případě prodlení klienta (žalované) tento povinen platit (věřiteli) úrok z prodlení v zákonné výši, a dále poplatky spojené s vymáháním, stanovené v paušální výši 850 Kč za 1. upomínku a 250 Kč za 2. - 4. upomínku (čl. 5 Smlouvy). Právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalované základní informace o spotřebitelském úvěru a dále deklarovala, že řádně posoudila schopnost klienta (žalované), splácet spotřebitelský úvěr, pro což měla žalovaná poskytnout blíže nespecifikované přesné a pravdivé údaje (Smlouva o všeobecných obchodních podmínkách poskytnutí smlouvy o úvěru, uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne datum (dále jen VOP), čl. 12). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila současné žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou na základě smlouvy ze dne datum, kdy k postoupení došlo ke dni 24. 7. 2019 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, potvrzení o přijetí platby ze dne datum). Žalované bylo postoupení oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 19. 8. 2019, ve kterém byla žalovaná rovněž vyzvána k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, podací arch). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované dne 20. 10. 2020 předžalobní výzvu datovanou dnem datum, kde žalovanou vyzýval k zaplacení částky 29 035 Kč s příslušenstvím. Požadované plnění měla žalovaná uhradit nejpozději do 26. 10. 2020 (předžalobní upomínka ze dne datum, podací arch).
6. Na základě zjištěného skutkového stavu a dále uvedeného právního hodnocení dospěl soud k závěru o částečné důvodnosti žaloby. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobkyně se po žalované, žalobou ze dne datum, domáhala zaplacení pohledávky, jejíž vznik (a smluvně-závazkovou povahu) shledávala v úvěrové smlouvě (včetně jejího dodatku) a jejím porušení ze strany žalované. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1879 a 1880 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.), neboť žalobkyně se stala vlastníkem žalované pohledávky k 24. 7. 2019 na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s její právní předchůdkyní. Po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 13. 7. 2021 žalobkyně nárok omezila na„ jistinu“ ve výši 13 500 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny od 25. 7. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 237,77 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 606 Kč (představující součet administrativního poplatku 1 600 Kč /původně žalovaná částka 2 589 Kč minus částka zpětvzetí ve výši 989 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 006 Kč) a nákladů řízení. K jiné dispozici se žalobou nicméně nedošlo, a to ani z hlediska změny tvrzeného právního důvodu vzniku pohledávky.
7. Žalobkyně v řízení (ani po poučení ze strany soudu) netvrdila ani neprokazovala, že (jak) právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 1. 8. 2016, řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Resp. žalobkyně ve svém podání z 13. 7. 2021 výslovně uvedla, že potřebnými dokumenty nedisponuje, a zároveň neoznačila žádný relevantní důkaz k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, když pouze okrajově odkázala na čl. 12 VOP, který je nicméně pouhou deklarací a neprokazuje ničeho o tom, že se takový postup skutečně uskutečnil. Žalobkyně dále argumentovala právně, a to tak, že prověření úvěruschopnosti se dle tehdejší právní úpravy činilo v zájmu věřitele, pročež ani nebyl stanoven konkrétní postup pro takové prověřování.
8. S právním závěrem žalobkyně ve věci prověřování úvěruschopnosti nelze souhlasit. Povinnost prověření úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 1. 8. 2016, směřuje primárně k ochraně spotřebitele. A ačkoli zákon nestanovil konkrétní povinnosti věřitele v tomto směru, je zřejmé, že bylo povinností věřitele prověřit úvěruschopnost řádně, a uchovat též odpovídající důkazní prostředky. S ohledem na závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18 (které se sice vztahují k právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, avšak jsou plně aplikovatelné též na úpravu předchozího zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 1. 8. 2016, neboť v té době již byl harmonizován ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008) pak soud aplikoval shora uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na projednávanou věc tak, že dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti (§ 588 o.z.), tedy přesto, že žalovaná námitku neplatnosti vůbec nevznesla. V souladu s poučením, poskytnutým žalobkyni analogicky dle § 118a odst. 2 o.s.ř. včas a předem v písemné podobě, pak soud dospěl k tomu, že žalobou uplatněný nárok je na místě posoudit dle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). Právním hodnocením žalobce není soud v řízení vázán a jsou-li skutková tvrzení (popř. důkazní situace) dostatečná pro řádné posouzení nároku, soud ve věci rozhodne na základě vlastního právního hodnocení.
9. Žalobkyně (ani po poučení poskytnutém soudem analogicky dle § 118a odst. 2 o.s.ř. včas a předem v písemné podobě) nedoplnila skutková tvrzení pro posouzení okamžiku splatnosti„ jistiny“ 13 500 Kč jakožto bezdůvodného obohacení (a tedy i vzniku prodlení žalované), ani k tomuto neoznačila žádné důkazy nad rámec důkazů přiložených k žalobě. Přesněji řečeno, žalobkyně v rámci svého podání ze dne 13. 7. 2021 setrvala na svém právním názoru o smluvně-závazkové povaze nároku, a splatnost (vč. vzniku prodlení) nadále dovozovala dle úvěrové smlouvy (ve znění dohody o prodloužení splatnosti ze dne datum) na den 30. 5. 2017 (s prodlením od 31. 5. 2017).
10. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává v souladu s § 1958 odst. 2 o.z.“ bez zbytečného odkladu“ poté, kdy věřitel dlužníka vyzve ke splnění. Dopisem ze dne 19. 10. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou ke splnění ve lhůtě do 26. 10. 2020, zásilka byla žalované odeslána 20. 10. 2020. Soud považuje žalobkyní stanovenou lhůtu za odpovídající plnění„ bez zbytečného odkladu“, den 26. 10. 2020 tak vzal za datum splatnosti a den 27. 10. 2020 za den vzniku prodlení. Pro úplnost soud podotýká, že skutečnost, že žalobkyně vyzývala k úhradě závazků z úvěrové smlouvy a nikoli bezdůvodného obohacení není jakkoli významná za situace, kdy z výzvy je dostatečně určitě možno shledat shodnost skutkové stránky nároku. Naopak oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2019 (obsahující též výzvu k plnění) soud za výzvu dle § 1958 odst. 2 o.z. nevzal, neboť právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba), která uvedené oznámení učinila, již v této době nebyla věřitelem pohledávky.
11. Lze shrnout, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 13 500 Kč na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy, čímž na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2, § 2993 o.z.). Nárok byl následně postoupen na žalobkyni, která žalovanou vyzvala k plnění, s účinky stanovení splatnosti na den 26. 10. 2020. Jelikož žalovaná na požadované dříve uhradila pouze částku 167 Kč (dle tvrzení žalobkyně), dostala se dne 27. 10. 2020 do prodlení s úhradou zbylé částky (13 333 Kč) a žalobkyni vznikl nárok též na zákonný úrok z prodlení z této částky od uvedeného dne (§ 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
12. Soud tak nejprve rozhodl o částečném zamítnutí žaloby v části týkající se částky 167 Kč (plnění uhrazené žalovanou dle tvrzení žalobkyně, nesprávně započítané na /neexistující/ nárok na poplatek za poskytnutí úvěru), částky specifikované jako kapitalizovaný úrok, skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru (úroku) a administrativního poplatku v celkové výši 4 606 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 237,77 Kč za období od 31. 5. 2017 do 1. 7. 2019 z částky 13 500 Kč, zákonných úroků z prodlení z částky 13 500 Kč od 25. 7. 2019 do 26. 10. 2020 a dále zákonných úroků z prodlení z částky 167 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku pak shledal soud žalobní nárok žalobkyně důvodným, jak shora uvedeno, a proto mu vyhověl (výrok II.).
13. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. , přičemž bral do úvahy pouze částky, požadované v žalobě v „ kapitalizované“ podobě. Žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení co do celkové částky 989 Kč a neúspěšná ve věci byla co do částky 7 010,77 Kč, celkově pak byla„ neúspěšná“ v částce 7 999,77 Kč, úspěšná v částce 13 333 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná (po zaokrouhlení) co do 63 % a naopak byla neúspěšná co do části 37 % žalovaného nároku, za této situace by tak měla mít žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení dle poměru úspěchu ve věci, tedy ohledně 26 % svých nákladů řízení. Zaplacený soudní poplatek činil 800 Kč. Zástupce žalobkyně v řízení do podání žaloby učinil 2,5 úkonu právní služby s celkovým nárokem na odměnu vč. paušálních náhrad 1 050 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2 , odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, dál jen a.t.). Po podání žaloby učinil zástupce žalobkyně 1 úkon právní služby s nárokem na odměnu (částečné zpětvzetí z 13. 7. 2021). Při tarifní hodnotě 13 500 Kč činí odměna za tento úkon 1 660 Kč a paušální náhrada nákladů 300 Kč (§ 7 bod 5 ., § 13 odst. 3 a.t.). Při určení nákladů právního zastoupení tak soud vycházel z částky 3 010 Kč + 21% DPH, celkem 3 642,10 Kč. Nárok na náhradu 26 % z celkové částky nákladů řízení 4 442,10 Kč (včetně zaplaceného soudního poplatku) pak činí po zaokrouhlení částku 1 155 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
14. Třídenní lhůta k plnění (k výroku II., III.) plynoucí od právní moci rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se žalobkyně po jeho právní moci domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.