Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 46/2021-70
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 13.305 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.208 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně z částky 7.208 Kč od datum do zaplacení, do čtyř měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 6.097 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně z částky 6.097 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.208 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně z částky 7.208 Kč od [datum] do zaplacení, do čtyř měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 6.097 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně z částky 6.097 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobu ze dne 30. 10. 2020 ve znění opravy a doplnění ze dne datum, domáhá zaplacení částky 13.305 Kč s příslušenstvím, z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 9.000 Kč na 24 měsíců, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za expresní výplatu
199 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 297 Kč, poplatkem 49 Kč za tzv. SMS servis a úrokem pro 2. – 8. splátku ve výši pevné částky 441 Kč, pro 1., 9. – 24. splátku úrok nebyl sjednán. Žalovaný uhradil dne datum částku 919 Kč a dne datum částku 873 Kč Celkem zaplatil 1.792 Kč. Dle smluvních ujednání byla žalovanému účtována smluvní pokuta za prodlení s úhradou splátky 500 Kč dne datum a 500 Kč dne datum, účelně vynaložené náklady dne datum – 100 Kč, dne datum – 100 Kč, dne datum – 130 Kč, dne datum – 100 Kč a dne datum – 100 Kč, celkem 560 Kč. Úvěr byl ke dni datum zesplatněn. Žalobkyně dále požaduje zaplacení jednorázové smluvní pokuty 3% z nezaplacené jistiny úvěru tj. 1.045 Kč (účtováno dne datum). Žalovaná částka 13.305 Kč se tak skládá z jistiny 8.250 Kč, poplatku za SMS servis 245 Kč, úroků 2.205 Kč, účelně vynaložených nákladů 560 Kč, smluvních pokut 2.045 Kč. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně zkoumala tak, že se zabývala úvěry žalovaného u jiných úvěrujících a tím, jak jsou spláceny (registr NRKI, BRKI, SOLUS), lustrací v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, žalobkyně podrobuje žadatele o úvěr credit scoringu, při kterém je posuzována jejich příjmová a výdajová stránka, věk, rodinný stav, vzdělání, počet dětí, způsob bydlení, splátky u jiných společností. Ve vztahu k žalovanému uvedla, že u žalovaného zjistila, že nemá děti, je zaměstnancem s měsíčním čistým příjmem 25.000 Kč, a výdaje domácnosti jsou 15.500 Kč. Žalobkyně dále vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti, měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Z uvedených rejstříku byl nález pouze v NRKI s pozitivním vyhodnocením.
2. Žalovaný se k výzvě soudu ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud provedl dokazování listinami: 3x printscreen ze systému žalobkyně, úvěrovou zprávou formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovou smlouvou ze dne
datum, výpisem z účtu ze dne datum, kopií občanského průkazu, výpisem čerpání, splátek a úhrad, sazebníkem platným od datum, výzvou ke splacení celé půjčky ze dne datum, poslední výzvou ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému dne datum, sdělením banky ze dne datum, výpisem z bankovního účtu žalovaného za období od datum do datum.
5. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Žalobkyně uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu s ID žádosti číslo prostředky komunikace na dálku (internetové stránky webová adresa). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky 9.000 Kč žalovanému. Identifikace žalovaného je zajištěna podpisovým kódem, telefonním číslem, na které byla tato SMS zpráva odeslána a IP adresou. Žalovanému byla dne datum na jeho účet číslo bankovní účet vyplacena částka 9.000 Kč. Byla sjednána splatnost úvěru ve 24 měsíčních splátkách (od datum do datum), poplatek za poskytnutí úvěru 297 Kč, roční úroková sazba 49,10 % (celková částka ke splacení činila 12.384 Kč). Dále byl mezi stranami ujednán poplatek za doplňkovou službu Expres výplata 199 Kč, a poplatek za doplňkovou službu SMS servis 49 Kč měsíčně. Identifikace žalovaného byla zajištěna podpisovým kódem, telefonním číslem, na které byla tato SMS zpráva odeslána a IP adresou. Dle výpisu z účtu č. bankovní účet za období od datum do datum byl na účtu žalovaného ke dni datum (poskytnutí úvěru) evidován minusový zůstatek. V předmětném období od datum do datum byla na tento účet zasílána mzda žalovaného od společnosti právnická osoba ve výši 24.381 Kč za červen 2019, 20.300 Kč za květen 2019 a 21.062 Kč za duben 2019. Z výpisu dále soud zjistil, že žalovaný investoval během června 2019 nemalé finanční prostředky do sázek prostřednictvím kursového sázení u právnická osoba a právnická osoba Dále z výpisu vyplývá, že žalovaný během června 2019 čerpal u žalobkyně další úvěry – dne datum ve výši 20.000 Kč, dne datum ve výši 11.000 Kč, dne datum ve výši 2.000 Kč, dne datum ve výši 2.000 Kč a dne datum úvěr, jež je předmětem řízení ve výši 9.000 Kč. Dle úvěrové zprávy měl žalovaný dluhy z předchozích kontraktů v celkové výši 239.943 Kč, nesplacené závazky po splatnosti činily 5.216 Kč a měsíční splátka závazků činila 5.216 Kč. V úvěrové zprávě nejsou zahrnuty úvěry poskytnuté žalobkyní žalovanému v červnu 2019 v celkové výši 35.000 Kč (bez úvěru, jež je předmětem tohoto řízení). Těchto pohledávek za žalovaným si však žalobkyně musela být vědoma, neboť byly poskytnuty před uzavřením předmětné smlouvy. Žalobkyně doložila printscreen údajů poskytnutých žalovaným, dle kterého žalovaný požadoval k datum částku 8.000 Kč, uvedl měsíční příjem 25.000 Kč, příjmy ostatních členů 0 Kč, počet dětí 0 Kč, výdaje domácnosti 15.500 Kč a schválená částka úvěru byla 9.000 Kč. Z uvedeného výpisu také vyplývá údaj o výsledku poslední kontroly„ nutné prověřit/v prodlení“. Z výpisu kontroly SOLUS vyplývá, že klient není evidován v SOLUSU nebo má příznak C.Z.
6. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru o skutkovém stavu:
7. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum úvěrovou smlouvu s ID žádosti číslo prostředky komunikace na dálku (internetové stránky www.kamali.cz), na základě které vyplatila žalovanému částku 9.000 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací žalovaného a lustrací registru NRKI, BRKI, SOLUS, v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Z úvěrové zprávy k osobě žalovaného vyplývá, že žalovaný opakovaně splácel a čerpal úvěry i u jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a to pět existujících záznamů s měsíčními splátkami celkem 5.216 Kč a zbývající nesplacenou částkou 239.943 Kč, s tím, že nesplacená částka po splatnosti činí 5.216 Kč. V systému SOLUS nebyl nalezen žádný závazek žalovaného po splatnosti. Žalovaný uvedl měsíční příjem 25.000 Kč, přestože jeho průměrný měsíční příjem za uplynulé tři měsíce činil 21.914 Kč. V měsíci červnu 2019 poskytla žalobkyně žalovanému kromě předmětného úvěru 9.000 Kč další úvěry v celkové hodnotě 35.000 Kč, které nejsou v žádném z předložených dokumentů zohledněny. Výdaje žalovaného nejsou nijak specifikovány, žalobkyně vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Dle splátkového kalendáře žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 1.792 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dopisem ze dne datum. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaný je svobodný a bezdětný.
8. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
9. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
10. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
12. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. ). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci
C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 9.000 Kč. V uvedeném případě se jedná o smlouvu spotřebitelskou. Jedná se o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.
16. Žalobkyně, k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem splnila svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k tomuto konkrétnímu úvěru uvedla, že žalovaný uvedl měsíční příjem 25.000 Kč s měsíčními výdaji domácnosti 15.500 Kč, resp. odkázala na statistické údaje o průměrných nákladech domácnosti a životní minimum dospělého jedince. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
17. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni datum dle shora zjištěných informací, v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoli bylo vysoce pochybné, zda je schopen splácet sjednaný peněžní závazek. Je zjevné, že úvěr ze dne datum nebyl jediným závazkem žalovaného. Z registru NRKI vyplývá, že situace žalovaného, přestože je osobou se stálým zaměstnáním a stálým měsíčním příjmem (ve výši průměrně 22. 000 Kč) není dobrá, když měsíční splátky předchozích závazků dosahují 5.216 Kč měsíčně a se splácením je v prodlení. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud je výrazně zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). V daném případě je pro soud také zarážející frekvence úvěrů poskytnutých žalobkyní žalovanému během čtyř dnů v měsíci červnu 2019, z níž bylo možno usuzovat na vážné finanční problémy žalovaného, z čehož však žalobkyně žádný závěr nevyvodila a poskytla žalovanému úvěr další, aniž by se jakkoli blíže zajímala o jeho majetkovou situaci. Dále soud nepřehlédl, že žalovaný požadoval úvěr ve výši 8.000 Kč a přestože výsledek poslední kontroly žalobkyně zní„ nutno prověřit / v prodlení“, přesto poskytla žalobkyně žalovanému úvěr o
1.000 Kč vyšší, než bylo požadováno.
18. Poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, když bez dostatečných podkladů vůbec nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného, vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Za popsané situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po žadateli doplnění informací k jeho majetkové situaci (k jeho výdajům) a k důvodům čerpání několika úvěrů bezprostředně po sobě. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) příjmy a výdaje žadatele – skutečnou výši jeho mzdy, výši příjmů rodinné domácnosti, náklady na bydlení, náklady na dopravu do zaměstnání, předchozí dluhové zatížení. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující informace o skutečných výdajích), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. U tohoto konkrétního klienta navíc žalobkyně měla dostatečné informace k aktuálnímu dluhovému zatížení, které však nijak nereflektovala a nevyvodila z nich žádný závěr.
19. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne datum.
25. Na základě neplatné smlouvy ze dne datum bylo žalovanému poskytnuto plnění 9.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil toliko 1.792 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 7.208 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 7.208 Kč má žalobkyně nárok ode dne následujícího po dni, který stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne
datum. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení do datum do zaplacení a soud jejímu návrhu vyhověl. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
26. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době„ přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení a také ke skutečnosti, že veškeré soudní písemnosti byly žalovanému doručovány náhradním doručením, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době čtyř měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 13.305 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 7.208 Kč, tj. v rozsahu 8,35% (čistý úspěch). Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch pouze v nepatrné části, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.