Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 177/2021-53
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 36 321 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 15 321 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 712,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 923,10 Kč, úrokem 29 % ročně z částky 21 689,71 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 689,71 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a z částky 689,71 Kč
od 3. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 568 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D., do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 15 321 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 712,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 923,10 Kč, úrokem 29 % ročně z částky 21 689,71 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 689,71 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 a z částky 689,71 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 568 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 36 321 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ Provident Financial“), uzavřel se žalovaným dne 22. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Provident Financial před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl Provident Financial žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 22 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s poplatkem ve výši 19 017 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní činnost a odměny za zpracování a doručení. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 18. 1. 2018. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 21 689,71 Kč, dlužného poplatku ve výši 14 631,29 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 923,10 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 712,86 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
-) z výpisu z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005;
-) ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 22. 12. 2017, bylo zjištěno, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 22 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, a že výše úrokové sazby byla sjednána 29 %;
-) ze zákaznické karty ze dne 22. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný v kartě uvedl číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, že žije s rodiči, má základní vzdělání je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále uvedl údaje o svém zaměstnavateli, výši čistého měsíčního příjmu a další příjmy domácnosti a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč, z toho 1 900 Kč za externí splátky zápůjček. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny pracovní smlouvou žalovaného a potvrzením o příjmu;
-) z tabulky umoření byl zjištěn průběh splácení zápůjčky;
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni;
-) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, včetně podacího lístku že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávek dopisem zaslaným dne
14. 2. 2020, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu;
-) z předžalobní upomínky ze dne 11. 5. 2020, a podacího lístku, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána dne 12. 5. 2020 upomínka k úhradě dlužné částky nejpozději do 18. 5. 2020.
4. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně, Provident Financial, uzavřel se žalovaným dne 22. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy o zápůjčce částku 22 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal zápůjčku splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednaným poplatkem. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 29 % ročně. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný vyplnil tzv. zákaznickou kartu, kde uvedl své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, že žije s rodiči, má základní vzdělání a nevyživuje žádné osoby. Dále uvedl údaje o svém zaměstnavateli, výši čistého měsíčního příjmu a další příjmy domácnosti a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši
3 000 Kč, z toho 1 900 Kč za externí splátky zápůjček. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny pracovní smlouvou žalovaného a potvrzením o příjmu. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi Provident Financial jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 14. 2. 2020, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2 993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
15. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o zápůjčce vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl Provident Financial jako úvěrující (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smluv o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako úvěrovaného (výpůjčitele), tj. jeho schopnost zápůjčky splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, neboť soudu předložila pouze tzv. zákaznickou kartu obsahující údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Podle citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. dostačující. Žalobkyně zejména neprokázala, že by její právní předchůdce jakýmkoli způsobem prověřoval výdaje žalovaného, neboť ze zákaznické karty vyplývá pouze, že žalovaný má zápůjčku i u jiné společnosti a splácí na ni
1 900 Kč měsíčně, a že„ odhadované“ výdaje činí 3 000 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně mohl a měl provést (mimo jiné) lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (příjmení, BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, aj.) a dále prověřit výdaje žalovaného např. výpisy z jeho bankovního účtu. V řízení však nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdce žalobkyně učinil. Nadto žalobkyně soudu nepředložila žádné listin y (doklady), jimiž byly ověřeny údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě, ačkoli je na ně v zákaznické kartě odkazováno.
16. Přestože § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanoví, že v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (v projednávané věci smlouvy o zápůjčce) je smlouva neplatná pouze, uplatní-li námitku neplatnosti smlouvy spotřebitel ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, dospěla judikatura soudů již dříve k závěru, že k porušení povinnosti stanovené poskytovateli spotřebitelského úvěru (zápůjčky) v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, nález Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019,
sp. zn. III. ÚS 4129/18 , příp. také rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn.
C číslo), a jedná se tedy o neplatnost absolutní podle § 588 občanského zákoníku , neboť porušení uvedené povinnosti odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu netvrdila a ani neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku spolu s poplatky žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi Provident Financial a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku .
18. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle
§ 2991 občanského zákoníku . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 22 000Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) částku
1 000 Kč. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnuté částky snížené o prokázané platby žalovaného, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, v němž byl žalovaný prvně prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky. Oznámení bylo zasláno dne 14. 2. 2020, fikce doručení nastala podle § 573 občanského zákoníku dne 19. 2. 2020. Žalovaný měl uhradit dlužnou částku do 10 dnů ode dne doručení oznámení, tj. do dne 2. 3. 2020.
19. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce však žalobkyni nevznikl nárok na úhradu dlužných poplatků a požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného zákonného úroku. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítnul.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 36 321 Kč (bez příslušenství). Žaloba byla zamítnuta co do částky 15 321 Kč. Úspěch žalobkyně je tak představován částkou 21 000 Kč, tj. 57,82 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 15 321 Kč, tj. 42,18 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 15,64 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 454 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 321 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 a. t a 21 % DPH ve výši 378 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 3 632 Kč, přičemž 15,64 % z této částky činí 568 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 568 Kč v obecné třídenní lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ). Za úkon – podání ze dne 29. 9. 2021 žalobkyni náhrada přiznána nebyla z důvodu, že uvedeným podáním žalobkyně pouze k výzvě soudu doplnila skutková tvrzení ohledně splnění povinnosti řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného, jež absentovala v podané žalobě a byla nezbytná pro rozhodnutí projednávané věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.