Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 315/2021-64
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
o 45 196 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 658 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 658 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu částky 30 538 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 510,24 Kč, s úrokem 29 % ročně z částky 32 584,28 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 433,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 32 584,28 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 926,28 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 14 658 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 630 Kč k rukám právního zástupce žalované příjmení jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 658 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 658 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu částky 30 538 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 510,24 Kč, s úrokem 29 % ročně z částky 32 584,28 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 433,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 32 584,28 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 926,28 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 14 658 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 4 630 Kč k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 45 196 Kč se zákonnými a smluvenými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s částkou 28 874 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 479 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně sjednanou ve smluvních podmínkách, odměny za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za administrativní činnost ve výši 7 395 Kč. Celková částka 78 874 Kč měla být uhrazena v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 3 287 Kč do datum. Věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalované včetně dokladů vyžádaných od žalované (pracovní smlouva, výplatní pásky za 3 měsíce, nájemní smlouva). Žalovaná však sjednané splátky neuhradila řádně a včas a pohledávku za žalovanou z této smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalované oznámeno. Dluh žalované činí 45 196 Kč a sestává z neuhrazené jistiny 32 584,28 Kč a z dlužných poplatků ve výši 12 611,72 Kč. Žalovaná dosud svůj závazek nesplnila, a to ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně kromě úhrady nesplacené jistiny a poplatku požaduje také zákonné a smluvené úroky z prodlení z dlužné jistiny.
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že považuje smlouvu o zápůjčce za neplatnou. V této věci je spotřebitelem a tudíž se na předmětnou smlouvu vztahují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Namítala, že žalobkyně nedostatečně prověřila její úvěruschopnost, neboť žalovaná se dostala do neschopnosti splácet takovýto spotřebitelský úvěr s ohledem na jiné své závazky. Smlouva byla zjevně uzavírána s vědomím, že její splacení je spíše nereálné, a to i s ohledem na sjednané sankce, zejména úrok a další poplatky. Pokud žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok 16 479 Kč, odměnu za zpracování 5 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 7 395 Kč, tyto částky zcela překračují tvrzenou jistinu žalovaného dluhu a takováto půjčka je zjevně v rozporu s dobrými mravy, kdy i z tohoto důvodu žalovaná vznáší námitku neplatnosti. Dále uvedla, že i v jiných rozhodnutích soudů, která byla vůči ní vydána, dospěly soudy k závěru, že není úvěruschopná.
3. K tomu žalobkyně doplnila, že původní věřitel splnil svou zákonnou povinnost dle zákona o spotřebitelském úvěru a náležitě posoudil schopnost žalované úvěr splácet, což bylo zaznamenáno i do zákaznické karty žalované ze dne datum, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované. Následně po vyhodnocení získaných informací byla teprve s žalovanou smlouva uzavřena. Majetková situace žalované byla ověřena ze tří výplatních pásek a současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku zjistil původní věřitel, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na plný pracovní úvazek, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Původní věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. V případě nepravdivě uvedených údajů by se mohla žalovaná dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Žalobkyně je také toho názoru, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací a předložených dokladů. Poukázala na zásadu, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Pro případ, že by soud shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru, namítala, že neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně již nemá k dispozici kopie dokladů žalované a tyto doklady předkládají zájemci o zápůjčku pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy zástupci věřitele. Dále odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ve způsobu ověřování informací dle předložených dokladů. Smluvní úrok ve výši 29 % nemůže být v rozporu s dobrými mravy, neboť představuje odměnu za poskytnutou půjčku a jeho výše není nepřiměřená. Žalované byla zápůjčka poskytnuta ve velmi krátkém časovém úseku, nebylo vyžadováno žádné zajištění a v tomto směru poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Odo 234/2005 . Navíc způsob sjednání poplatku ve smlouvě uvedený zcela jednoznačnou částkou je pro žalovanou jako spotřebitele přehledné, jednoznačné a příznivé a žalované bylo ihned zřejmé, kolik činí její závazek. Dle názoru žalobkyně povinnost žalované platit úroky a náklady v celkové výši 28 874 Kč (ve smlouvě označené jako poplatek) nelze posoudit jako neplatné. Úrok v částce 16 479 Kč představuje cenu za finanční kapitál poskytnutý žalované na sjednanou dobu. Poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek je paušální cenou za plnění a služby poskytnuté v souvislosti se zápůjčkou, které budou žalované věřitelem poskytovány minimálně na dobu, na kterou byla smlouva sjednána. Setrvala na žalobě v plném rozsahu.
4. Ze zákaznické karty žalované vyhotovené pro účely zápůjčky ve výši 50 000 Kč (na neočekávané výdaje) dne datum má soud za prokázáno, že obsahuje osobní údaje žalované, údaj o tom, že je svobodná, nemá žádné vyživované osoby, je majitelem auta, je zaměstnána jako obchodní referent u příjmení jméno v obec, má 2 zdroje příjmů s tím, že její čistý příjem za poslední 3 měsíce činil 13 500 Kč a ostatní příjmy činily 6 500 Kč, celkem tedy 20 000 Kč, její externí splátky zápůjček (dle žadatele) činí 5 000 Kč a odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Žalovaná měla předložit pracovní smlouvu od datum do datum, výplatní pásky za 2, 3, 4, což stvrdila podpisem.
5. Ze smlouvy o zápůjčce - obec číslo sjednané dne datum mezi společností právnická osoba a žalovanou má soud za prokázáno, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet č. bankovní účet zápůjčku ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 28 874 Kč představující úrok ve výši 16 479 Kč, částku za zpracování a flexibilní splácení ve výši 5 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 7 395 Kč a byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně. Celkem tak mělo být uhrazeno 78 874 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 3 287 Kč (poslední splátka činila 3 273 Kč). Žalovaná potvrdila, že finanční prostředky od původního věřitele obdržela.
6. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo má soud za prokázáno, že žalovaná na zápůjčku uhradila dne datum částku 10 194 Kč, ve dnech datum, datum, datum a datum uhradila částky 3 287 Kč a ve dnech datum, datum a datum uhradila vždy 4 000 Kč, celkem tedy bylo zaplaceno 35 342 Kč.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právnická osoba postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou z této smlouvy, jak má soud za prokázáno z této smlouvy včetně její Přílohy obsahující specifikaci postoupených pohledávek.
8. Dopisem ze dne datum má soud za prokázáno, že společnost právnická osoba informovala žalovanou o postoupení pohledávky ze smlouvy číslo žalobkyni a vyzvala jí k úhradě dlužné částky ke dni postoupení ve výši 73 432 Kč žalobkyni, a to do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl žalované zaslán doporučeně dne datum (prokázáno podacím lístkem).
9. Předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky ze dne datum zaslanou žalované doporučeně dne datum, byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzývána k úhradě nesplacené zápůjčky z výše uvedené smlouvy v celkové částce 73 436,26 Kč do datum, jak má soud za prokázáno z této výzvy a podacího lístku.
10. Z ostatních listinných důkazů předložených účastníky, a to z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 231/2020 -97 a rozsudků Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově č.j. 130 C 56/2019 -50 a 130 C 523/2018 -78 včetně rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 8 Co 213/2019 číslo soud nečiní žádná podstatná skutková zjištění, neboť tato rozhodnutí soud v této právní věci nezavazují. Skutečnost, že ohledně nároků žalobkyně rozhodoval jiný soud určitým způsobem (při posuzování neplatnosti smlouvy a jednotlivých dílčích nároků) a že ohledně žalované v jiných soudních řízeních soudy dospěly k závěru o její nezpůsobilosti úvěry splácet, není v tomto řízení rozhodná. Tato rozhodnutí zavazují toliko účastníky jednotlivých sporů. Navíc smlouvy, které byly v těchto jiných řízeních předmětem posouzení z hlediska úvěruschopnosti žalované, byly sjednány až později (konec roku 2017), než je smlouva o zápůjčce, která je předmětem tohoto řízení.
11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč na její bankovní účet a žalovaná ji měla vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měla zaplatit částku 78 874 Kč v měsíčních splátkách, přičemž dle tvrzení žalobkyně uhradila toliko 35 342. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.
12. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalované, avšak dle názoru soudu nebyla tato povinnost splněna řádně. Údaje o poměrech žalované byly zachyceny v kartě klienta, kde je sice uveden zaměstnavatel žalované a výše jejího příjmu 13 500 Kč a 6 500 Kč s tím, že má žalovaná dva zdroje příjmů, avšak není zřejmé, zda jde u dalšího příjmu o pravidelný a stabilní příjem a odkud žalované plyne. Zejména však pasivní stránka žalované nebyla dle názoru soudu náležitě objasněna. Původní věřitel vycházel z odhadovaných měsíčních výdajů žalované v částce 4 000 Kč, avšak ani v tomto případě není zřejmé, zda jde o výdaje na bydlení, stravu či jiné její potřeby. Výše těchto výdajů nebyla nijak osvědčena, stejně tak nebyla osvědčena výše jejich dalších závazků v částce 5 000 Kč. Žalobkyně byla u jednání poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované, avšak toto neučinila a žádné další důkazy soudu nepředložila. Protože právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, úvěruschopnost posoudila nedostatečně, má soud za to, že podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o zápůjčce neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu.. Tento závěr o absolutní neplatnosti výše uvedeného právního jednání vyplývá rovněž ze závěrů rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum ve věci C číslo, který se k žádosti Okresního soudu v Ostravě o rozhodnutí o předběžné otázce vyjádřil tak, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Není tedy možné s ohledem na závěry výše uvedené zkoumat splnění povinností k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele toliko k jeho námitce, jak by mohlo vyplývat z ust. § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , ale je třeba toto činit s ohledem na úpravu ochrany spotřebitele ve výše uvedených Směrnicích Evropského parlamentu a Rady z úřední povinnosti a tudíž v případě nesplnění této povinnosti dospět k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. I kdyby se jednalo o relativní neplatnost, žalovaná v daném případě tuto námitku řádně a včas uplatnila. Ostatními námitkami žalované týkajícími se neplatnosti ujednání o úroku a dalších poplatcích z důvodu rozporu s dobrými mravy se soud již pro nadbytečnost nezabýval. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy žalované částku 50 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaná podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni již poskytla. Žalovaná před podáním žaloby uhradila 35 342 Kč, takže žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 14 658 Kč. Jelikož je žalovaná se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z částky 14 658 Kč, a to ode dne datum do zaplacení, neboť žalovaná byla prokazatelně k zaplacení dluhu vyzvána oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky žalobkyni s termínem splnění do 10 dnů od doručení dopisu. Protože byla výzva zasílána žalované s využitím provozovatele poštovních služeb, vycházel soud z tzv. domněnky doby dojití stanovené v § 573 o. z., tedy že zásilka žalované došla třetí pracovní den po odeslání, tj. datum. Žalovaná měla 10 dnů na zaplacení dlužné částky, takže pokud svou povinnost do datum nesplnila, je od datum v prodlení a od tohoto dne přísluší věřiteli úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 , tj. 8,25 % ročně. V rozsahu přesahujícím tuto výši byl nárok žalobkyně zamítnut. Rovněž byl zamítnut požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 14 658 Kč za dobu předcházející datu datum, neboť v tomto období nebyla žalovaná s úhradou této částky v prodlení. Soud také zamítl požadavek žalobkyně na úhradu částky 30 538 Kč (úroky a poplatky za administrativní činnost a hotovostní inkaso), včetně požadovaného kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení z částky přesahující 14 658 Kč, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě.
13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované, která měla ve věci převážný procesní úspěch, náhradu nákladů řízení v rozsahu 36 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 68 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 32 %. Žalované vznikly náklady řízení ve výši 12 861,7 Kč sestávající z odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po 2 940 Kč podle §§ 7 , 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (soud při určení punkta vycházel z jistiny uplatněného nároku, tj. z částky 45 196 Kč, neboť dle § 8 odst. věty druhé tarifu se k příslušenství, tedy k uplatněným úrokům a úrokům z prodlení nepřihlíží), a to za převzetí zastoupení, sepis odporu a za účast u soudního jednání dne datum, tj. 8 820 Kč včetně tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 tarifu, náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč za cestu advokáta z jeho sídla k jednání soudu za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 tarifu, cestovného k jednání osobním vozidlem Škoda Octavia registrační značka ve výši 509,5 Kč za 88 ujetých kilometrů určeného dle vyhl. č. 589/2020 Sb. a 21 % DPH z odměny a náhrad, tj. z částky 10 629,5 Kč, což činí 2 232,20 Kč. Žalobkyně byla proto zavázána k úhradě částky 4 630 Kč k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.