Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
40 C 169/2021-18
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 9 199 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se, co do částky 7 399 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 705,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 573,67 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 634,75 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 634,75 Kč od 25. 6. 2019 do 27. 7. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 834,75 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě, na doplatku soudního poplatku částku 600 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 28. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se, co do částky 7 399 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 705,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 573,67 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 634,75 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 634,75 Kč od 25. 6. 2019 do 27. 7. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 834,75 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - na účet Okresního soudu v Ostravě, na doplatku soudního poplatku částku 600 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 199 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 705,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 573,67 Kč, zákonný úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 634,75 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 634,75 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovaným dne 23. 1. 2017 Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na zadní straně smlouvy. Poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 7 399 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 331 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 3 348 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 387 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 4. 12. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil dne 24. 8. 2017. Ke dni 4. 12. 2017 činila dlužná jistina 5 634,75 Kč a dlužný poplatek 3 564,25 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil částku v celkové výši 8 200 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství 17 199 Kč. Příslušenstvím pohledávky je smluvní úrok ve výši 29 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny pohledávky. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K ústnímu jednání dne 31. 8. 2020 se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř. “), v nepřítomnosti účastníků.
4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 23. 1. 2017 žalovaný požádal společnost právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 10 000 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek s průměrným měsíčním příjmem ve výši 19 425 Kč a odhadovanými měsíčními výdaji 8 000 Kč. K ověření měly být předloženy tyto listin y: pracovní smlouva a výplatní pásky za 10, 11 a číslo. Téhož dne uzavřel žalovaný se společností právnická osoba Smlouvu o zápůjčce. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7399 Kč, tj. celkem 17 399 Kč, a to v 45 týdenních splátkách ve výši 297 Kč a poslední splátku ve výši 371 Kč (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce). Žalovaný uhradil částku v celkové výši 8 200 Kč (zjištěno ze Tabulky umoření). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 154 Seznamu postoupených pohledávek). Dne 17. 7. 2019 odeslala žalobkyně žalovanému na výběru adresu uvedenou v Zákaznické kartě oznámení společnosti právnická osoba o postoupení pohledávky (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s Podacím lístkem ze dne 17. 7. 2019). Dne 13. 3. 2020 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému na adresu výběru uvedenou v zákaznické kartě předžalobní výzvu (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 13. 3. 2020). U žádné z obou výše uvedených listin nebylo zjištěno doručení do dispozice žalovaného, neboť předmětné zásilky již pošta nemá v evidenci (zjištěno z výpisu ze sledování zásilky anonymizováno a anonymizováno). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně).
5. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.
6. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o zápůjčce, ale i zákon o spotřebitelském úvěru číslo Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 číslo“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (příjmení, jméno. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C číslo, ECLI:EU:C: číslo). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
11. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
12. Žalobkyně v řízení neprokázala, že při uzavření smlouvy původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. V Zákaznické kartě sice byly uvedeny listin y, které měly být současně předloženy a ověřeny, ale tyto listin y žalobkyně spolu se zákaznickou kartou nepředložila. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 číslo dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
13. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění žalobních tvrzení, zda věřitel dostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku s odbornou péčí, a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. , ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.
14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 10 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § číslo odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby.
15. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 10 000 Kč. Žalovaný fakticky zaplatil 8 200 Kč. Žalobkyni proto z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 1 800 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část provedených úhrad na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání považuje soud za neplatné, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovaným zaplacenou částku. Přestože společnost právnická osoba odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě a žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu, nebylo prokázáno, že tyto výzvy byly doručeny do dispozice žalovaného. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalovaného, byla až dne 26. 7. 2021 žaloba. Soud proto žalovaného zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od 28. 7. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván, což v posuzované věci nastalo až doručením žaloby.
16. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu co do částky 7 399 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 705,60 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 573,67 Kč, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 634,75 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 634,75 Kč od 25. 6. 2019 do 27. 7. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 834,75 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
17. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
18. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.