Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 130/2021-27
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 6 510 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Co do zaplacení částky 6 510 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 657,65 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 853,31 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 938,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 4 938,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Co do zaplacení částky 6 510 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 657,65 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 853,31 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 938,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 4 938,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 510 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 540 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 335 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 7. 5. 2018. Součástí Smlouvy bylo i životní pojištění za poplatek 290 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 12 920 Kč, jež byla v rozsahu 6 061,45 Kč započítána na jistinu, v rozsahu 1 540 Kč započítána na úrok, v rozsahu 2 200 Kč započítána na administrativní poplatek, v rozsahu 2 925,71 Kč započítána na poplatek za hotovostní inkaso a v rozsahu 192,84 Kč započítána na poplatek za životní pojištění. Úvěr byl žalovanému předchůdkyní žalobkyně poskytnut dne 27. 3. 2017 v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil, když poslední úhradu na výše uvedený úvěr provedl dne 30. 10. 2018. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 7. 5. 2018 uhrazena řádně a v plné výši, úročí se neuhrazená jistina ve výši 4 938,55 Kč ode dne 8. 5. 2018 roční úrokovou sazbou 23,66 %. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 11. 2019. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
5. Dne datum byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku – spotřebitelský úvěr ve výši 11 000 Kč. Danou zápůjčku poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaný se opak zavázal poskytnutou zápůjčku – spotřebitelský úvěr splácet formou 58 pravidelných týdenních splátek ve výši 335 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tuto zápůjčku vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 540 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč a poplatek za pojištění ve výši 290 Kč. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný celkem na uplatněné pohledávky uhradil 12 920 Kč. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 21. 7. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. Soud shledal údaje v kartě zákazníka – žádost o zápůjčku jako nekonzistentní, když předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že příjmy žalovaného jsou měsíčně 15 193 Kč, žalovaný bydlel ve spolubydlení, v domácnosti žil s partnerkou, byl bezdětný, zaměstnán byl jako operátor na pracovní poměr. Na straně výdajů měl mít žalovaný měsíční výdaje 2 500 Kč na bydlení a 4 200 Kč na osobní výdaje. Částka 2 500 Kč měsíčních výdajů na bydlení by mohla být považována za přiměřenou vzhledem ke spolubydlení. Tato částka však jistě nemůže zahrnovat i zálohy na energie a služby, protože v takovém případě by se jevila silně podhodnocená. Částka 4 200 Kč na dohromady telekomunikační služby, léky, jídlo, dopravu a oblečení a potažmo i energie a služby týkající se bydlení, se však jeví jako extrémně podhodnocená. Předchůdkyně žalobkyně se navíc spokojila jen s prohlášením, že svého zástupce, že mu byly předloženy výplatní pásky žalovaného a pracovní smlouva, nikoliv např. nájemní smlouva nebo výpisy z účtů a SIPO. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a žalovaného o tomto postoupení stejného dne informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 3. 9. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
12. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný zápůjčku nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
14. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
15. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména skutečnost, že není zřejmé, jaké byly konkrétní měsíční výdaje žalovaného. Nelze ani ověřit doklady, z nichž předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti. O nesprávném postupu předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného svědčí i skutečnost, že jí nebylo podezřelé, že žalovaný, který měl mít dle předchůdkyně žalobkyně měsíčně k dispozici částku téměř 8 500 Kč, potřebuje zápůjčku na částku 11 000 Kč při RPSN 205 %.
16. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 11 000 Kč původně z důvodu poskytnutí zápůjčky – spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil ve výši 12 920 Kč, tedy v rozsahu přesahujícím své bezdůvodné obohacení. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak u žalovaného žádné bezdůvodné obohacení netrvá. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách, včetně pojištění. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 13. 8. 2021. V této době však již žádné bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nebylo, pročež žalobkyni nevznikl ani nárok na žádné úroky z prodlení. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019.
17. V návaznosti na výše uvedené soud žalobu zcela zamítl.
18. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně nebyla řízení úspěšná ani z části. Žalovaný měl naopak plný úspěch. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
19. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.