Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 294/2021-60
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 8.245 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4. 400 Kč od datum do zaplacení, to vše do jednoho roku od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3.845 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 8.245 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky 3.845 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4. 400 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho roku od právní moci rozsudku.</b> II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3.845 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 8.245 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 3.845 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 8.245 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. To vše z titulu smlouvu o revolvingovém úvěru číslo uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 5.000 Kč, na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných splátkách ve výši 1/5 z dlužné částky nejméně 300 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru tj. 1.000 Kč, dále v případě zesplatnění úvěru pak úrok 8% ročně. Žalovaná se dále zavázala v případě prodlení se splacením dluhu k zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč. Žalovaná uhradila na svůj dluh toliko 600 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 5.000 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného částkou 2.482 Kč, dlužného poplatku za upomínání 363 Kč a zákonných úroků z prodlení od datum do zaplacení. K výzvě soudu doplnila žalobkyně podáním ze dne datum skutková tvrzení ohledně uzavření smlouvy samotné a dále ohledně splnění povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele o úvěr. Žalobkyně uvedla, že totožnost žalované při uzavírání smlouvy distančním způsobem ověřila z občanského průkazu žalované a řidičského průkazu, výplatní pásky a výpisu z účtu žalované. Schopnost splácení pak žalobkyně posuzovala zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, kde nebyl nalezen žádný negativní záznam, dále z údajů které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr a dále na základě dokumentů doložených žalovanou. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagovala.
2. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu , v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Žalovaná se k výzvě soudu vyjádřila podáním ze dne datum, ve kterém dluh vůči žalobkyni uznala, dále uvedla, že je bez zaměstnání, poslední výplatu dostala v září 2021. Pečuje o dvě nezletilé děti a podala žádost o dávku hmotné nouze.
5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu:
Dne datum uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem 50.000 Kč. Žalovaná z úvěru vyčerpala částku 5.000 Kč, a to dne datum. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované z informací získaných od žalované. K jejich ověření byly žadatelkou předloženy výplatní pásky a bankovní výpisy. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru a dále v případě zesplatnění úvěru pak s úrokem 8% ročně. Žalovaná se zavázala dluh splácet ve splátkách ve výši 1/5 z dlužné částky nejméně 300 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 600 Kč. Žalované byla dne datum zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu se lhůtou k plnění do datum.
Z informačního systému Okresního soudu ve obec soud zjistil, že v letech 2013 číslo byla proti žalované zahájena tři exekuční řízení. Soud si vyžádal výpis z bankovního účtu žalované, na který byl vyplacen úvěr a to za období září – listopad 2020, tj. období tří měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru a zjistil, že žalovaná pravidelně čerpala spotřebitelské úvěry u nebankovních subjektů v rozsahu celkem 22.000 Kč v září 2020, celkem 38.000 Kč v říjnu 2020 a celkem
9.000 Kč v listopadu 2020. Z uvedených bankovních výpisů dále soud zjistil, že žalovaná hradila v uvedeném období měsíční nájemné ve výši 10.000 Kč a její měsíční příjem ze mzdy činil
15.928 Kč v září 2020, 5.457 Kč v říjnu 2020 + dávka nemocenské 15.060 Kč a 14.241 Kč v listopadu 2020.
Z registru obyvatel soud zjistil, že žalovaná je rozvedená a pečuje o dvě nezletilé děti (nar. 2013 a 2014).
6. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
7. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle ustanovení § 153a odst. 1 a 2 zákona číslo 99/1963 Sb. občanského soudního řádu , uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
9. Podle ustanovení § 99 odst. 2 občanského soudního řádu , soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.
10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
14. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
15. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
16. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely dne datum smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Smlouvou byl sjednán úvěrový rámec 50.000 Kč. Žalovaná tedy byla oprávněna vyčerpat částku až 50.000 Kč a k této výši poskytovaného úvěru se vázala povinnost žalobkyně přiměřeně zkoumat úvěruschopnost žalované. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech, které měla prokázat (např. výpisem z účtu, výměrem sociální dávky) a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
17. Jak vyplývá z provedeného dokazování v případě smlouvy o úvěru ze dne datum, žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované z informací uvedených samotnou žadatelkou a zejména na základě jejích příjmů ze mzdy 14.025 Kč čistého. Výdaje jsou uvedeny velmi obecně buď pouze slovně„ pronájem“, bez vyčíslení skutečné hodnoty tohoto výdaje a jejího doložení, nebo nulovou hodnotou - náklady na bydlení 0, náklady celkem 1 Kč. Žalobkyně tvrdí, že v dostupných databázích prověřovala osobu žalované bez negativního poznatku. Výstupy těchto databází však soudu k výzvě nepředložila. S ohledem na zjištění soudu ohledně exekučních řízení vedených proti žalované, pak soud toto tvrzení žalobkyně posoudil, jako značně nevěrohodné. Žalovanou nebylo předloženo a žalobkyní nebylo vyžadováno ničeho k prokázání celkových výdajů na bydlení, výši nájemného a výši úhrad za služby s nájmem poskytované, SIPO.
18. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že finanční situace žalované v době sjednávání spotřebitelského úvěru nebyla žalobkyní zjišťována dostatečně, zejména pak poskytovatel úvěru zcela rezignoval na získání informací ohledně výdajů žalované na bydlení (nájemné a SIPO), nebylo nijak ověřeno předchozí dluhové zatížení žalované, například výpisy z registru dlužníků NRKI/BRKI a rejstříku zahájených exekucí. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr v typické dluhové pasti, kdy se průběžně (několikrát do měsíce) zadlužovala krátkodobými úvěry u nebankovních poskytovatelů úvěrů a soud s ohledem na zjištěnou výši mzdy žalované (cca 15.000 Kč čistého) a zjištěnou výši nájmu žalované (10.000 Kč) důvodně předpokládá, že těmito úvěry uspokojovala běžné potřeby své rodinné domácnosti, což mohlo vést (a v tomto případě evidentně vedlo) k neschopnosti splácet jednotlivé zápůjčky a úvěry.
19. Bez jakéhokoli rozumného důvodu se žalobkyně při sjednávání úvěru ve výši do 50.000 Kč spokojila toliko s údajem o čisté mzdě žadatelky. Samotná skutečnost, že má žalovaná stabilní příjem, není postačující pro prokázání její úvěruschopnosti, pokud je výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužena (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k její majetkové situaci. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalované nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující informace o výdajích resp. dluhovém zatížení), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalované lze úvěr až do výše 50.000 Kč poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žadatelem skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
20. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovanou, pro porušení povinnosti žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
21. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru, pak soud (s ohledem na vyjádření žalované) ve věci nerozhodl rozsudkem pro uznání, neboť dospěl k závěru, že v uvedené věci nelze uzavřít a schválit smír (§ 153a odst. 2 o.s.ř. ) Podmínkou schválení smíru podle § 99 odst. 2 o.s.ř. je jeho soulad s právními předpisy, nelze schválit smír, který je v rozporu s kogentními ustanoveními zákona, či smír, který je obchází. Soud by totiž v opačném případě schválením smíru účastníků (resp. rozsudkem pro uznání), legalizoval protiprávní stav, který by jinak nemohl nalézt právní ochrany, což je zcela zjevně nepřípustné.
22. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 5.000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila 600 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 4.400 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky
4.400 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě, do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
23. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované. Vzhledem k vyjádření žalované, dle kterého je v současné době nezaměstnaná a pečuje o dvě nezletilé děti, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době jednoho roku od právní moci rozsudku, tak aby žalované poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň ji nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 8.245 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 4.400 Kč, tj. v rozsahu 6,73 % (čistý úspěch). Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch pouze v nepatrné části, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle §202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.