Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 191/2021-58
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 26 118 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 747 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 224,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 000 Kč od 21. 11. 2020 do 18. 12. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 18 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 529 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 747 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 224,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 000 Kč od 21. 11. 2020 do 18. 12. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 18 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 529 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 29 747 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 5. 5. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit věřiteli částku 21 529 Kč nejpozději do 14. 8. 2019. Žalovaná úvěr čerpala převodem na účet. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, proto věřiteli vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 15. 8. 2019 do 8. 11. 2020 ve výši 8 118 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 29 747 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 000 Kč, z úroku ve výši 3 529 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 8 118 Kč a z poplatku za odeslání upomínek ve výši 100 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
4. Z výpisů z účtu, že na účet č. bankovní účet vedený na jméno žalované byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka v celkové výši 18 000 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu a z potvrzení o zaplacení úplaty, že pohledávka za žalovanou byla věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 postoupena na žalobkyni, žalované toto bylo oznámeno dopisem ze dne 4. 12. 2020, který byl odeslán doporučeně dne 7. 12. 2020 a žalovaná v něm byla vyzvána, aby dlužnou částku žalobkyni uhradila do 10 dnů po obdržení dopisu.
6. Z předžalobní výzvy právního zástupce ze dne 3. 5. 2021 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky.
7. Z obchodních podmínek a ze smluv o úvěru soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí v dané věci, když smlouva o úvěru není podepsána a ze samotné smlouvy nevyplývá, jakým způsobem byla smlouva o úvěru smluvními stranami uzavřena.
8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
9. Na účet č. bankovní účet vedený na jméno žalované byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka v celkové výši 18 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla věřitelem na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 postoupena na žalobkyni, žalované toto bylo oznámeno dopisem ze dne 4. 12. 2020, který byl odeslán doporučeně dne 7. 12. 2020 a žalovaná v něm byla vyzvána, aby dlužnou částku žalobkyni uhradila do 10 dnů po obdržení dopisu.
10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
12. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
13. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
14. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
15. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
17. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
22. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
24. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.
25. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.
26. Jednak soud konstatuje, že z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, jakým způsobem byla smlouva ze strany žalované akceptována, smlouva není podepsána, není zde uveden ani žádný kód, ze kterého by vyplývalo, že žalovaná smlouvu o úvěru daného znění skutečně akceptovala a uzavřela.
27. Nad rámec těchto skutečností soud uvádí, že i kdyby snad bylo možno považovat smluvní vztah mezi stranami za prokázaný, pak ani v takovém případě by nebylo možno žalobě vyhovět v plném rozsahu.
28. Žalovaná by totiž v tomto smluvním vztahu vystupovala jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
29. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
30. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované, když k tomuto nebyl žalobkyní předložen žádný důkaz.
31. Tato skutečnost by pak zakládala absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.
32. Žalobní nárok je tak třeba z obou výše uvedených důvodů vypořádat dle ustanovení § 2991 o. z. o bezdůvodném obohacení jako plnění poskytnuté bez právního důvodu, když soud nemá uzavření úvěrové smlouvy za prokázáno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 18 000 Kč. Žalovaná byla poprvé žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2020 do deseti dnů po obdržení tohoto dopisu, které jí bylo odesláno doporučeně dne 7. 12. 2020, za obvyklého běhu událostí bylo oznámení žalované doručeno následující den, tj. 8. 12. 2020 a splatnost pohledávky tak nastala dnem 18. 12. 2020. Ode dne následujícího, tj. od 19. 12. 2020 je tedy žalovaná s plněním svého dluhu v prodlení. Soud tedy uložil žalované žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit včetně zákonného úroku z prodlení z této částky, když jeho výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.
33. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta.
34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 29 747 Kč, v rozsahu 11 747 Kč pak byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 18 000 Kč, tedy 60,51 % z předmětu řízení, a úspěch žalované částkou 11 747 Kč, tedy 39,49 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 21,02 % z předmětu řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 045 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč, paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 252 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 2 497 Kč, 21,02 % z této částky je 529 Kč. Žalovaná je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 529 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.